Hlad

Neuvěřitelně pomalý, nemluvný film, který klade důraz hlavně na atmosféru, která sílu má. Přes tu nemluvnost je ale dost náročné se probít. Ona mi ve filmu vlastně ani nevadí, musí být alespoň na co koukat. Nádherné záběry, příroda, cokoliv. Jenže tady se dá koukat maximálně tak na vězeňskou celu 5x5 metrů, nedopalek, hajzl, prkýnko a tím to končí. Ke konci to ale smysl má, když se přes první půlku divák prokope, pak si užije docela zajímavou část. Otázka je, jestli má smysl strávit drahocený čas čekáním, zdali se film v průběhu změní a jestli se změní, tak jak. (27.04.2011)

Neviděl jsem na plátně moc nechutnějších věcí, než je první pulhodina tohoto filmu --- Neviděl jsem nikdy na plátně nudnější a delší souvyslý (20ti minutový) dialog dvou herců ---- Neviděl jsem nikdy na plátně drsnější a vymakanější pohled na držení smrtící hladovky --- Viděl jsem už hodněkrát takové množství artových zbytečných záběrů jako v tomhle filmu ... Tak si račte vybrat, vážení. (29.09.2009)

Film, jenž skrz explicitní fyzické utrpení vykresluje utrpení duševní, čímž způsobuje empatickým divákům utrpení emoční natolik silné, až mají tendenci nazývat ho fyzickým... Co se ale za tím vším utrpením skrývá je nejasné, můj problém s Hladem je, že mi nedává nic, co pozřít, nečekám, ani nechci u artfilmu jasnou, doslovnou pointu, ovšem Hlad je až příliš moc o pocitech a málo o skutečném poselství, o okolnostech a dokonce i málo o myšlenkách, pokud tedy pomineme myšlenku: trpět za své přesvědčení. Z filmařského hlediska je pro mne McQueenův debut mnohem zajímavější - svým pozvolnějším tempem, delšími, statickými a strohými, avšak důsledně promyšlenými záběry se Hlad řadí spíše k artfilmům, avšak zůstává na hranici této škatulky, kde jsou artfilmy stále záživné a ani v dlouhých, tichých částech neinklinují k úmorné zdlouhavosti a nudě. 7/10 (09.05.2012)

Velmi intenzivní filmový zážitek. Dramat o irském protibritském odboji a jeho extrémní formě představované Irskou republikánskou armádou bylo již natočeno bezpočet a zpravidla výborných, Hlad není jiný, jen tím, že jeho dějový rámec bez znalosti souvislostí nechává diváka apriori stranit vězněným členům IRA a tím se mírně přiklání na jejich stranu barikády, neboť věznitelé jsou tu těmi špatnými a vězni obětmi, přináší k viděnému možná trochu falešný rozměr, který má příchuť kontroverze. Nic to však nemění na tom, že sám fenomén protestní hladovky, dovedené navíc až na samu mez, je ryzí projev síly osobnosti a lidské vůle, který nelze ignorovat, neboť jeho vlastní podstata je palčivá...ať už jsou důvody k takovémuto protestu jakékoliv... Film Stevea McQueena má pak v sobě obsaženy dva zdánlivě nesourodé protipóly - na straně jedné jde o silně politický film, na straně druhé je tu však čistokrevné vězeňské drama s přesahem k spirituální povaze hrdinství na principu sebeobětování se. Silný film... (10.05.2011)

Zase film ideální na honění ega "bystřejších diváků". Tak já s radostí prohlašuji, že zřejmě tak bystrá nejsem a ani to umělecké cítění nemám, protože tady jsem se šíleně nudila. Dobrá byla zřejmě jen první půl hodina - sledování surových praktik mě docela zajímalo, ale celé to probíhalo tak tiše, že mě více bavilo hypnotizovat ledničku. Když už se mi konečně dostalo nějakého rozhovoru, byl o ničem a trval (jedna scéna!) snad hodinu. U tohoto momentu jsem usnula a když jsem se probrala, pořád ta samá scéna. Ocením kvalitní příběh, ale musí tam nějaký být, ne mě uzívat k smrti. Jinak výborná kamera a scény bez vytáček. Ale z té syrovosti a krutosti se jako většina, pardon, neposeru. (10.01.2012)