Čtvrtý druh

Nemám rád podobné filmy, kde sa tvorcovia kvoli svojej filmárskej neschopnosti snažia ľudí presvedčiť, že to je podľa skutočnej udalosti. Vôbec to nepôsobilo presvedčivo. Nič zaujímavé ukázané nebolo, vlastne sa celé posúdenie situácie necháva na divákovi. Ja na takéto hlúposti neverím a film ma doslova urážal. Mal som nepríjemný pocit, že zo mna chce niekto spraviť blbca. (inak prečo mimozemstania stále unášajú len američanov??? hmm) (31.07.2011)

Už jen ten začátek mi řekl, že se budu koukat na pořádnou kravinu. A začátek nelhal. Millu mám ráda, už od toho okamžiku, kdy jsem ji spatřila v Pátém elementu a dokonce i v Resident Evilu je to fajn holka... ale tady jsem ji nesnášela. Větší nesympatie získal už jen režisér, to, jak tam seděl s tou "pravou" doktorkou, mluvil, tvářil se... kakastrofa. O čem to bylo? Proč to mělo nahnat strach? Věříte ve čtvrté setkání? Ano, tak vy se možná bát budete. Syn byl z*rd už od pohledu, ještěže tam měl asi tři výstupy a dvě věty, z toho celou dobu jen vlastně nenáviděl svou matku. Je to strašně nepříjemně uřvané. Je to nelogické. Prostě je to špatný film a já z něj nic neměla. Leda pocit na zvracení. Omlouvám se všem fanouškům, ale tohle je naprosto zbytečný film. Doporučuji? Ani mě nenapadne. Mohlo by se někomu líbit? Ano, znám takové lidi. Patříte mezi ně? Proboha, vysvětlete mi, co se vám na tom líbí! :-D (27.10.2010)

Režisér Olatunde Osunsanmi kráčí moderní a superlevnou cestou, kterou mu vyšlapali slavní kolegové. To ve výsledku znamená dokumentární formu vyprávění, pyšnící se nálepkou „podle skutečných událostí“ a nedovysvětlený závěr. Ne že by si to filmový trh vyloženě žádal, ale pokud chcete dneska na sebe upozornit a vydělat tuny prachů, taková volba vám při troše štěstí může vyjít. Nesmíte ale zapomenout na důležitou věc a tou je samotný příběh, protože ten zde tentokrát chybí. Přestože se nejedná o zázračné dílo s kdovíjak znepokojujícím tématem (žánrově spřízněný seriál Akta X mi byl bližší), tak alespoň nepostrádá cit pro vyvolání napětí ve správný okamžik, a nechybí mu ani depresivní atmosféra, kterou zapříčinilo hlavně chladné prostředí Aljašky. Svůj účel - a to pobavit - splnil tedy docela dobře, ale nehrozí, že bych kvůli němu trpěl nespavostí. (11.02.2010)

Hmm, asi je to na 70%, ale spíše kousek pod. Film nabízí otřepané téma (které se ale asi nikdy neomrzí) a tak se snaží nahnat 'body navíc' hrou na pseudodokument ve stylu Blair Witch. "Dokumentární" pasáže se míchají s těmi skutečně hollywoodskými a místy to působí skoro nepřehledně, když je divák na plátně či obrazovce nucen sledovat leckdy až 4 záběry současně. Různé nedostatky se ale snažili tvůrci zamaskovat atmosférou a na tomto poli se jim přeci jen vedlo lépe, některé scénky vypadají opravdu "hustě". V součtu to vyjde na takový lehčí "bu-bu" film, jenž může snadno znervóznět mnohého diváka, ale protřelé movie-matadory nechá v klidu a maximálně jim na tváři vyloudí lehčí úsměv. Kdo zarputile věří v UFO, ať si k mému názoru klidně přičte jednu (blikající a cik-cak se pohybující) hvězdičku navíc. (24.06.2010)

V hororu dneska evidentně frčí krom masakrování mládeže taky ‚based on true events…‘, kde stačí pár nastříhaných záběrů ‚documentary-like‘ a kasičky pokladen už jenom cinkají. Šel jsem do toho s čistou hlavou, ale sotva Milla nakráčí do záběru, vytušil jsem, odkud asi tvůrci tu svoji pravdu brát budou. Uznávám, že zážitek to nakonec nebyl zase až tolik děsivý (ve smyslu filmařském), ale bohužel ani emocionálním. Paradoxně na mě více fungovala chvílemi umě navozená atmosféra znepokojení, než samotné hypnotické seance, ale jak už to bývá, horor je hlavně o postavách. Tyhle nemají nic moc ke hraní, byť jim snaha upřít nelze, když odříkávají ty jakože o dekádu dříve proběhnuvší dialogy. Nad touhle módou začínám pomalu zívat. 2 a ½. (08.02.2010)