Honkytonk Man

Je až nezvyklé sledovat Eastwoodův film staršího data, ve kterém Clint nikoho nezastřelí a o mrtvolu nezavadíme na kilometr daleko. O to příjemnější je potom moje překvapení z tohoto citlivého, vtipného i trochu smutného filmu, který mezi ostatními tituly Clinta Eastwooda zůstává - podle mě neoprávněně - zapomenut. A mimochodem, ústřední píseň je výborná! (25.04.2009)

Máme tu dva typy lidí. Jedni Clinta bezmezně obdivují a milují jeho filmy (do této skupiny patřím i já, ale pokusím se být nezaujatý). No a ti druzí jej považují za namachrovaného dementa bez kouska talentu (ale aby se neřeklo, s občasnými záblesky). No a na Honkytonk manovi se tyhle dvě skupiny setkávají. Zapadlý klenot vs. Clintova trapná exhibice s kytarou. Jako Clintův fanda jsem tušil ke které straně se přikloním. Honkytonk Man je velice překvapující film. Nikdy nevíte co se odehraje v další části snímku. Čekáte, že děj o cestě nemocného alkoholika a jeho synovce bude plný klišé o vzjemném se sbližování, plný patetických výlevů a zdlouhavých monologů. Chyba! Film by mohl mít klidně 3 hodiny a stejně vám to uteče rychle. Protože tam kde by jiný režisér nudil za pomocí melancholických záběrů to Cliint zvládne při jímavém vyprávění starého dědy o zničených amerických snech. Ale co bych vás zbytečně obíral o překvapení a pointy mnoha vtipných scén. Na slzy dojde taky řada, ale nejde o citovou vydíračku a když, tak jí Clint hned utne. Poněvadž Clint zná dávkování a tím je pro mně jak hereckou tak režíjní legendou, ať si kdo chce říká co chce... Nesmírně lidský film o fyzickém i duševním vyspění mladíka při cestě největší řiti USA (rozuměj Oklahomskou prérií) v období hospodářské krize... Doporučuji. Při tomhle podivně rozloženém hodnocení je ovšem otázkou ke komu se připojíte. (01.06.2006)

Honkytonk man je opravdu takový hodně jednoduchoučký, skoro až hloupoučký, ale zároveň také dost sympatický film. Zajémavé. že takový film dovede budit poměrně velké kontroverze - stačí se podívat doprava na hodnocení, to je hotová sinusoida. Já zůstanu někde uprostřed. Myslím, že z příběhu vytřískal Clint nadprůměr a on sám snad ani nechtěl něco víc. Závěr by totiž mohl být klidně srdceryvný, ale působí skoro až banálně a člověkem to moc nepohne, takže to na mě působí dojmem, že o víc ani tvůrcům nešlo. Většina snímku je tak nenáročnou road movie a já musím ocenit hlavně velice netypické herecké představení mistra Eastwooda, který se tady snad poprvé ukázal jako zranitelný člověk (na což pak navázal v 90. letech). Výkony dalších herců dost pokulhávají, mezi něž patří bohužel i Eastwood mladší. Dabing herců, jejichž hlasy nejčastěji slýcháme v reklamách tomu taky moc nepřidává....Celkově tedy hodnotím jako milý film, který sice mohl, ale nechtěl být něčím víc. (23.04.2009)

Clintu Eastwoodovi se osm let po natočení filmu "Breezy" opět zachtělo natočit něco, co se vymiká jeho obvyklým žánrům - westernu a akční krimi. A uplatnil zde svoji druhou lásku - hudbu. A tak se zrodil "Honky Tonk Man" nádherné melodrama o těžce nemocném muži, který si chce splnit svůj sen, jeho synovci, který v životě chce něčeho dosáhnout a nejen hloupě česat bavlnu jako jeho rodiče a hlavně o hudbě. Ve filmu zazní několik nádherných písní přímo v Clintově podání. Herecky se o něm snad ani zmiňovat nemusím, ale za zmínku stojí jeho syn Kyle, který byl skvělý, škoda že nedostal více příležitostí. Režie je také naprosto dokanalá. Clint tam dal humor, ale jen trochu. Clint tam dal lásku, ale ne sentiment. Je to dojemné, nikoli však kýčovité a už vůbec ne hloupé. Závěr je neodolatelně smutný s tou nádhernou písničkou. Po skončení jsem si ji šel hned zabrnkat na kytaru. "Honky Tonk Man" má srdce. Pro mě, jako pro muzikanta, dvojnásobně veliký. (09.09.2007)

Kdyby mi někdo před pěti lety řekl, že budu nadšeně sledovat road movie, jejímiž hlavními představiteli jsou otec a syn Eastwoodovi, asi bych si myslela, že se zbláznil. Ani dnes mi tento žánr není zrovna blízký, jenže Honky Tonk Man nabízí tu nepopsatelnou krásu a melancholii, která je pro filmy v Clintově režii tak typická. Nedá se říct, že by se od konceptu tradičního filmu odchyloval nějak silně, ale právě ty drobnosti proti tradičnímu pojetí mě vždy srazí do kolen. Takový ten moment, kdy byste čekali, že se hlavní hrdina zvedne ze země a vrátí se s hlavou zdviženou do boje (ke zpěvu), ale kamera ho jen sleduje, jak se opírá o stěnu a uvědomuje si, že to nezvládne. Chvíle, kdy má následovat jakési "happy ever after" a ono místo něj přichází rozčarování, které Clint zas rychle utíná, abyste si nepřipadali citově vydírání. Patří sem i na první pohled nedůležitý fakt; totiž že hlas u písní nahrávaných ve studiu patří skutečně Clintovi a že není jen předabován nějakým známým country zpěvákem. SPOILER: Dle IMDb Clint Eastwood zemře jen ve třech svých filmech. Proč já musela během jednoho měsíce vidět z +/- 65 Clintových filmů zrovna ty tři, kde jeho postava takhle skončí? (18.05.2009)