Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Německý spisovatel Lion Feuchtwanger vytěžil ve svém románu (vydaný v roce 1939) svou osobní zkušenost ze sedmiletého exilu ve Francii, kam se mu podařilo uniknout po nástupu Hitlera k moci. Osou příběhu je rodina hudebního skladatele Trautweina a její marný zápas o začlenění do pracovního a společenského prostředí. Hlavním znakem těchto "vyhnanců" je vykořeněnost: ta poznačuje každý jednotlivý život snahou po orientaci, zachycení se v rozvráceném světě. Na motivy románu napsal scenárista Jiří Hubač dvoudílnou inscenaci, v níž v režii Jiřího Adamce dostala neobvyklou příležitost silná garnitura našich herců: Jana Hlaváčová, Petr Haničinec, Lukáš Vaculík, Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík, Miloš Kopecký, Marta Vančurová a další. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (14)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

2/2 Lion Feuchtwanger v českých televizních adaptacích patří mezi ta díla, která jsou naprosto výjimečná. K úplné dokonalosti schází jen, aby byla tehdy natočena celá trilogie Čekárna (1930-1940), včetně Úspěchu a Oppermannů. K dalším takovým perlám samozřejmě můžeme připojit Ubohého pana Kufalta a I ve smrti sami podle Hanse Fallady. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Všechno má svůj smysl, i tahle naše bída..." Tahle úvodní vcelku optimistická slova pronesená Vladimírem Menšíkem, dostávají v průběhu této dvojdílné televizní inscenace podle románu Liona Feuchtwangera dost na frak. Ona je totiž bída a bída. Tenhle autentický příběh o lidech, kteří "ztratili domov a nový zatím nenašli," je minutu od minuty depresivnější a na jejím konci už snad zbývá jen vypjatý hudební motiv z pera hudebního skladatele Trautweina (celkový výborná hudba Otmara Máchy). Tomu toho opravdu moc nezbylo. Přišel o práci, o ženu a patrně i o syna. Neštěstí ale zažívají i jiní (vydavateli listu zavřiu v Německu dceru, jeho šéfredaktor má zas vážně nemocnou ženu) a tak není nikdo, kdo by mohl Trautweinovým pomoci (ač oni dokud mohli, rádi pomáhali jiným). Pokud jde o herecké stránku, musím vypíchnout Janu Hlaváčovou, která ten svůj přerod z velkorysé ženy a milující manželky do ženy zdrchané a zoufalé sehrála vskutku bravurně. Ta scéna její závěrečné totální rezignace v níž nezazní jediné slovo, je i zajímavě natočena. Docela mrazivé řekl bych. ()

Reklama

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Musím zcela otevřeně přiznat, že mě tenhle ČS televizní film hluboce zasáhl, za jedno je to krásně napsané, ty dialogy jsou fantastické a jednotlivé výměny mezi hlavními postavami dýchají životem, bohužel i reálným světem, útěk z Německa do Francie chápu a rozumím.. K tomu tedy silný příběh, strhující drama, výborní herci, za všechny bych jmenovala Janu Hlaváčovou, která je tady dokonalá a moc se mi líbila ve vedlejší roli Eliška Balzerová, její postava mi byla sympatická.. Krásně smutné pokoukání se slzama.. ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Toto je těžká látka. Emigrace, ztráta vlasti. Pro někoho otevření dveří do něčeho nového, pro někoho osobní katastrofa. Film je o tom druhém případě. Odchod z předválečného Německa se nástupem Hitlera stal nutností. Ve Francii němečtí emigranti nachází jen to, co každý uprchlík- přehlížení, odtažitost a jen občasnou pomoc od vyjímečných individualit. Touha po návratu se mísí s tušením, že se všechno změní a návrat už nebude možný. Film je velmi dobrou ilustrací postupného nátlaku německé tajné služby ve všech okolních státech, budování atmosféry strachu, tak jak ji známe i my z Československa té doby. A taky toho, že svoboda může zmizet velmi rychle, aniž si toho lidé stačí všimnout, než se nadějí, řídí jejich osudy někdo cizí....85% ()

rivah 

všechny recenze uživatele

Inscenace pojednávající o nacismu a demokracii, emigraci, odbojných a lhostejných měla v době vzniku druhý význam, navozovala podobné postoje a okolnosti v totalitním režimu, byť trochu jiného druhu. Že je přesvědčivá i dnes, to je zásluhou dobré adaptace a především podmanivých výkonů herecké špičky té doby.90%. ()

Galerie (1)

Zajímavosti (3)

  • Scenárista Jiří Hubač měl problémy prosadit některé dialogy, které ve filmu zazněly a které tehdejší vedení televize správně bralo jako narážky na socialistický režim. Byla to například věta: „Lhát si můžeme dovolit pouze oficiálně,“ která byla cenzurou označena jako provokace. Hubač si ji nakonec prosadil se zdůvodněním, že ji říká postava nacistického zločince. (raininface)
  • Tento film byl sice natočen v roce 1982, ale na televizní obrazovky se z neznámých důvodů dostal až o pět let později. (raininface)

Reklama

Reklama