Vyhnanství

Inscenace pojednávající o nacismu a demokracii, emigraci, odbojných a lhostejných měla v době vzniku druhý význam, navozovala podobné postoje a okolnosti v totalitním režimu, byť trochu jiného druhu. Že je přesvědčivá i dnes, to je zásluhou dobré adaptace a především podmanivých výkonů herecké špičky té doby.90%. (05.08.2018)

2/2 Lion Feuchtwanger v českých televizních adaptacích patří mezi ta díla, která jsou naprosto výjimečná. K úplné dokonalosti schází jen, aby byla tehdy natočena celá trilogie Čekárna (1930-1940), včetně Úspěchu a Oppermannů. K dalším takovým perlám samozřejmě můžeme připojit Ubohého pana Kufalta a I ve smrti sami podle Hanse Fallady. (30.11.2019)

Rmut exilu je v této televizní adaptaci románu Liona Feuchtwangera místy až zdrcující. Trilogie Čekárna, jejíž je součástí, přibližuje svět německé demokracie. Svět, který je obžalobou nejen nacistického, ale i poválečného Německa. Selhávání exulantů i lidí tzv. vnitřního exilu drcených dějinami. Předválečnými, válečnými i poválečnými. Slušnost a lidství stály na hanbě za to, že se odmítly ohnout. Obvyklé klady těchto adaptací vyjmenovali již druzí. Je jen velká škoda, že o podobné kvalitě nebo alespoň srovnatelné úrovni si dnes můžeme nechat jen zdát. (20.09.2020)

"Všechno má svůj smysl, i tahle naše bída..." Tahle úvodní vcelku optimistická slova pronesená Vladimírem Menšíkem, dostávají v průběhu této dvojdílné televizní inscenace podle románu Liona Feuchtwangera dost na frak. Ona je totiž bída a bída. Tenhle autentický příběh o lidech, kteří "ztratili domov a nový zatím nenašli," je minutu od minuty depresivnější a na jejím konci už snad zbývá jen vypjatý hudební motiv z pera hudebního skladatele Trautweina (celkový výborná hudba Otmara Máchy). Tomu toho opravdu moc nezbylo. Přišel o práci, o ženu a patrně i o syna. Neštěstí ale zažívají i jiní (vydavateli listu zavřiu v Německu dceru, jeho šéfredaktor má zas vážně nemocnou ženu) a tak není nikdo, kdo by mohl Trautweinovým pomoci (ač oni dokud mohli, rádi pomáhali jiným). Pokud jde o herecké stránku, musím vypíchnout Janu Hlaváčovou, která ten svůj přerod z velkorysé ženy a milující manželky do ženy zdrchané a zoufalé sehrála vskutku bravurně. Ta scéna její závěrečné totální rezignace v níž nezazní jediné slovo, je i zajímavě natočena. Docela mrazivé řekl bych. (19.03.2023)

Víra nejčistší zrazená v hořkém pláči. Feuchtwangerova románová trilogie, přičemž Vyhnanství tvoří její závěrečnou část, je mrazivou zpovědí člověka, který se na prahu právě nastávající dějinné apokalypsy ocitl na rozhraní svého života. Osudy německých antifašistů, živořících ve francouzském vyhnanství, lidí zchudlých, přezíraných a často zavržených, ale také statečných a poctivých, nebyly a dosud nejsou známy v plném rozsahu, tedy alespoň tak, abychom pochopili, jak těžký byl úděl těchto dobrovolných vyděděnců vlasti. Dvoudílná televizní adaptace, která je dílem zkušeného scénáristy Jiřího Hubače, vystihuje tuto vpravdě tragickou dobu až neuvěřitelně věrohodně; ukazuje jak odvahu a odhodlání těch, kteří se rozhodli čelit nepřízni osudu, tak zbabělost a morální pokleslost druhých, ustupujících sílícímu útlaku. Výsostným obsazením hereckých titánů, z nichž nelze nejmenovat alespoň vynikajícího Petra Haničince, Janu Hlaváčovou, Elišku Balzerovou, Luďka Munzara, Miloše Kopeckého, Rudolfa Hrušínského, Josefa Vinkláře a všechny další, bylo dosaženo naprosté dokonalosti. Kontroverzní osobnost Jiřího Adamce, režiséra, který v porevolučním období proslul především jako autor lascivních estrád a přiboudlých seriálů nevalné úrovně, vybízí prostřednictvím této mistrovské televizní inscenace k jistému uznání. Odpovídající výprava, skvělé dialogy, zkrátka pochutnání. (08.01.2017)