Den v Jurjevu

"V nemocnici nemajú lieky. Liečime sa doma. Do nemocnice chodíme umierať..." Vitajte v Rusku, v diere na konci sveta, plnej špiny, alkoholu a kriminálnikov. Úvod je vyrozprávaný v pomalom tempe až do momentu keď "Ljusa" stratí syna. Napriek vyše dvojhodinovej stopáži je divák pomerne v napätí, hlavne z dôvodu, že sme zvedavý , či syna nájde. Čím ďalej ale zisťujeme, že tu nejde ani tak o strateného syna, ako o jeho matku, ktorá sa s tým musí vyrovnať. Je to "Ljusa" alebo nie? Scény z ústavu sú výborné - "nam žrať náda!" i samotná premena opernej divy v trosku, ktorá je ochotná robiť upratovačku za pár rubľov. Rozuzlenie filmu ak vôbec nejaké má, je dosť nejasné a film ponúka viac otázok ako odpovedí, ale niekedy to tak v živote chodí. Ako vraví vyšetrovateľ, v Rusku sa ročne stratí 40 000 ľudí...Hlavne kvôli prestrelenej dĺžke sa prikláňam k trom ***. 60%. (24.02.2013)

Kdo se chce na film dívat jako na "obyčejný" kriminální thriller o zmizení člověka v opuštěném městečku kdesi v hloubi Ruska, bude jistě zklamán, nicméně v charakteristice filmu se zde překvapivě správně o thrilleru nebo krimi nic nedočteme, místo toho tam stojí drama a mysteriozní. Je totiž lepší ve filmu hledat něco jiného, než jen napětí z pátrání, to by podle mě rozhodně nemělo být to hlavní. Úspěšná pěvkyně Ljuba, poté co se vyšvihla na společenském žebříčku, chce opustit Rusko, netuší ale, že země ze které vyrostla ji tak lehce nepustí. Chtěla zpívat sólo, ale zapomněla, že v místech jako je Jurjev v místě jako je Rusko pro sólisty není místo, tedy pokud ještě chtějí být skutečnými Rusi (a ne jen citovat zpaměti Čechova a spol.). Když zpívala sama, přišla o hlas. Když najde cestu do sboru, může snad chovat ještě naději, že syna jednou získá zpět. (14.02.2013)

Den v Jurjevu je velmi osobitý snímek s dýchající mysteriózní atmosférou. Zasněžené, mlhavé, zapadlé městečko. Žena, která sem přijíždí, aby svému dospívajícímu synkovi ukázala, kde vyrůstala. Postupem času se však ukazuje, že ani tato operní diva nebyla vždy svatá a má za sebou nějakou tu temnou minulost. Ksenija Rappaport je pěkně ostrá ženská a podivné zmizení svého syna nehodlá nechat jen tak. Jedna vesnická mařka ji u sebe nechá přenocovat, spolu se opijí extra silným ruským nápojem a Ljuba jí pak zazpívá operu:) V průběhu děje se jakoby stále více upouští od pátrání po synovi a stále více se rozvíjí vedlejší děj, do něhož spadají nové postavy i ty, které patří do Ljubiny minulosti. I přes dlouhou stopáž jsem ve filmu nenašla slabší místa, která by mě nudila, stejně jako jsem neměla potřebu kontrolovat hodiny. Takže nakonec mi vlastně ani nevadilo, že jsem se vůbec nedozvěděla, co se s jejím synem stalo. Také jsem nevěřila, kolik nových výrazů se člověk za jeden film může dozvědět:) (17.02.2013)

Jako kdyby jel do kopce dýchavičný starý dieslák, tak je to natočené, zbytečně se to táhne. Výborný výkon představitelky hlavní role nemůže zamaskovat častou režisérskou bezradnost. Takový námět by si zasloužil lepší zpracování, barvitější vykreslení atmosféry a rozhodně cirka poloviční délku. Pak by možná byl snesitelný i ten konec bez pointy. Pak bych ho vnímala jako otevřená vrátka mé fantazii, takhle to vidím jenom jako další nedodělek tvůrců. (14.02.2013)

Po shlédnutí filmu mi chvíli trvalo, než jsem ho pochopila. Taky mi k tomu pomohly zdejší komentáře, otevřeně přiznávám. Na základě těchto zkušeností ale musím konstatovat, že film je dokonalý a zvyšuji počet hvězd ze 3 na 5. Je to opravdu velmi zvláštní film, slavná operní diva se vrátila do vesnice svého dětství se synem. Vesnice i její obyvatelé byli strozí, nepřívětiví a podivní. Jediný, kdo tam byl normální, byla Ljubov a její pubertální syn. Postupem času se dějí velké změny, zmizení syna je změna první, ale zdaleka ne největší. SPOILER! Všechno to nakonec do sebe zapadá, jen si film musíte pustit ještě jednou. Tentokrát pozpátku. A pochopíte i toho utopeného chlapce s podivným tetováním na hrudi. (25.03.2017)