Single Man

Údajně přeartovaný film o ničem. V jistém smyslu to tak je, ale u mě osobně vypiplaný retro vizuál, skvělý hudební doprovod, a herecké obsazení zafungovaly naplno. Viděno dvakrát, a pořád mi to nestačí. Soundtrack s hudbou Abela Korzeniowského funguje dokonale i bez filmu sám o sobě. Film, který pro mě znamenal dva zásadní objevy: herce Colina Firtha a skutečnost, že se v biu Oko může pít v kinosále alkohol :) Pro mě osobně filmová událost roku 2010. Těším se, s čím přijde Tom Ford příště, budu ho bedlivě sledovat. Víc takových přeartovaných filmů o ničem :) (19.04.2011)

Nudný drama o jednom homosexuálovi, který se skládá ze scén typu hlavní postava 5 minut sedí a čumí, hlavní postava 5 minut stojí a čumí, hlavní postava si 5 minut strká bouchačku do pusy (asi trénuje orální sex), pořád nějaký zpomalený záběry a do toho uspávající hudba. Prostě naprostá nuda... Koukal jsem na to po částech 2 dny, protože na jeden zátah bych to fakt nedal. A když konečně hlavní postava sbalí nějakýho hebkýho hošíka v růžovym svetříku, kterej vypadá jako starší brácha Justina Bíbra, tak mu ani nestihne udělat homorektoskopii, protože dostane infarkt (nebo co) a umře... Povedla se atmosféra těch 60. let a Colin Firth to zahrál celkem slušně. To je asi tak všechno. 20% (31.10.2011)

Po závěrečných titulcích jsem chtěla volat do světa, ať se pro příště každý nově vznikající film neobejde bez pomocné ruky nějakého módního návrháře. Pak jsem uvědomila, že by to byla pošetilost, protože by podobné filmy a la A Single Man nemohly vyčnívat. Obrátila jsem v žádost, ať je Tom Ford režisérem jednoho filmu. Možná se mi hodnocení ještě rozleží až přihlédnu ke scénáři nebo se někdy dostanu k literární předloze (proč toho Isherwooda nikdo nepřekládá?!), ale dneska jsem prostě nadšená vizuální a hudební stránkou natolik, že nemůžu jinak. (07.05.2010)

Sentiment Falconerových vzpomínek i náhlého vzplanutí na prahu naprosté a zničující samoty je přeci jen ve výsledku snesitelný i v mezích možností sugestivní. Fordův snímek by potřeboval méně módního návrhářství a více poetičnosti. Pro všechnu vizuální aranž a učesanost totiž Fordovi před kamerou paradoxně poněkud uniká to, čeho v sobě má Firthův hrdina na rozdávání – impulsivnost, nadhled a neokázalou tragiku. Jakoby se skutečný člověk potýkal s nažehleným manekýnem a síla příběhu mezi tím vyvanula do plakátové strnulosti. (11.07.2010)

Vynikající filmová adaptace románu Christophera Isherwooda. Formálně dokonale vytříbený snímek o hluboké skutečnosti, která byla již nesčetněkrát popsána v literatuře, tedy o tom, že mezní situace bývají zpravidla doprovázeny existenciálními stavy, v nichž je stěžejní ona fascinace bezvýznamným detailem, vůní, pocitem, tak jak to známe kupříkladu z Camusova Cizince. I tady se titulní postava pod vlivem vyhoření zapříčiněným ztrátou nejbližšího člověka (hrubé by bylo zjednodušení na pouhý vztah dvou homosexuálů) při rozhovorech soustředí na bezvýznamnosti, konkrétně si třeba v jedné z typických scén v době kubánské krize a aktuální jaderné hrozby při rozhovoru o jaderných krytech všímá až v jakémsi riefenstahlovsky podávaném kultu těla hry svalů náhodně zahlédnutých tenistů. Celá ta fascinace bezvýznamnými detaily slouží stresované mysli jen k jednomu jedinému - k odvedení pozornosti od hlavního stresoru, který vědomí člověka není sto zvládat. Stejně jako pováleční existencialisté reagovali na hrůzy holocaustu a druhé světové války, reaguje i hlavní postava na svého démona reality. ,,Vlastně se většinu času cítím být sám. Vždy jsem se tak cítil. O samotě se narodíme, sami též zemřeme." Tenhle pocit je vlastně bytostně depresivní a působí až nihilisticky, ne nadarmo se celá dějová linie točí okolo fenoménu ryze existenciálního - aktu sebevraždy. Debutující režisér Tom Ford nezapře svou reklamní minulost, jelikož po formální stránce používá přehršel postupů a neotřelých technik z reklamní filmové branže. Vynikající jsou především herecké výkony, hudba a retro stylizace, zvláště pak postižení přesněji neidentifikovatelné nálady a atmosféry plynoucí k divákovi ze snímku. Za ni si tehle svojský film pátou hvězdičku téměř zasloužil... ,,Párkrát jsem ve svém životě zažil chvíle úplné jasnosti. Když na pár krátkých sekund ticho přehluší ten hluk, to víc cítím něž myslím. A věci vypadají tak ostře a svět vypadá tak svěže, jako kdyby všechno právě teď vzniklo." (16.06.2010)