Single Man

Opravdu citová záležitost zahalená v hávu dojemnosti a úvah, která se opírá o neuvěřitelný výkon Colina Firtha, kterému skvěle sekunduje Julianne Moore. Hra s barvami podtrhuje celkovou vizuální dokonalost, kterou načala dobře situovaná kamera. A do toho ještě hraje úžasná hudba (ještě teď si broukám Clock Tick), která pomáhá diváka více vtáhnout do děje. Je to možná další případ klišé - úvaha o životě a smrti. Ale s dobrým obsazením a režisérem se to dá zdolat a to se povedlo. Ten konec mě fakt dostal. Nečekané a úderné! (01.07.2010)

Kdybych se měla uchýlit ke klišé, prohlásila bych film Single Man za dokonale vybroušený diamant, v jehož nitru se stále ukrývá divokost, syrovost a bolavost, které vám rozřezávají ruce do živého masa každou ze svých vycizelovaných hran. Kdybych byla filmový znalec, obsáhle bych pohovořila o styčných plochách s Hodinami, Daleko do nebe nebo Americkou krásou díky době děje, výtvarné stylizaci, tématice, pocitovosti v elegenatním rámu a uvěznění v každodennosti, popsala bych nejednu stránku o sladění kamery, hudby a barev s dějem a rozpoložením postav a za každým druhým slovem by se přetlačovaly výrazy jako existencialismus, identita a sebeurčení. Kdybych měla chuť někomu něco radit, doporučovala bych vám vidět to ve stejném prostředí jako já, ve starém polozapomenutém kině a kavárně dohromady, kde sedíte u stolku pod starými obrazy a díváte se na plátno během upíjení červeného vína, nerušeni šustěním pytlíků a chroupáním popcornu. Jsem jen ta, která jsem, tak řeknu pouze tolik: Single Man je příběh o drásavé opuštěnosti, o propasti zoufalství skryté za jedním jediným všedním dnem, o snaze (ne)přežít něco, co se přežít nedá a snaze (ne)přežít ve světě, který se rozhodl vzít to do pekla zkratkou... a taky holdem Kráse s velkým K a definitivním důkazem, že když Colin Firth chce, dokáže odhodit svetr se sobem kilometry v dál a zadupat vás do země jediným pohledem. Skláním hlavu, zavírám oči a dovoluji jediné slze prodrat se na svobodu zpod pevně stisknutých víček - a definitivně se loučím s létem. No co, stejně jsem léto nikdy neměla ráda.... P.S. Patřit mezi členy Akademie, kteří odepřeli Firthovi a Korzeniowskimu Oscara, chodím kanálama i po smrti. (11.10.2010)

http://www.youtube.com/watch?v=Zm5pbLMn8j8 Otevřít oči a probudit se ze sna. Noc za nocí se topíš. Tlak tě trhá na kusy. Není jak se nadechnout. Není jak najít směr kterým se vydat a najít hladinu. Sám uprostřed oceánu a voda kalí rozhled. Chceš žít. Chceš aby to bylo jako dřív. Vždyť plavat bylo tak příjemné. Dnes už ale ne. Protože oceán ve kterém jsi, je mrtvý. Stejně jako ty. ____ Probudíš se. Přišlo tím snad vysvobození? Ne.. Je to mnohem horší. Každý předmět, běžná rutina, vuně. Vše ti připomíná toho, jehož součástí jsi byl. Jenž součástí byl tvou. A ty oči. Krásné oči těch kteří žijí. Nenávidíš je za to! Za ty oči. Za to že žijí. A pro to pohrdáš sebou. Jsi již dávno mrtvý ale ohleduplnost k okolí a jeho očekávání tě nutí být navenek se vším smířený. Špatné divadlo. Všichni to cítí. Ale bojí se. Bojí se sdílet tvou bolest a ty se bojíš jim kousek předat. Nemají na ní právo. Je to tvá bolest! Jak zoufale zkoušíš začít od znova. Věnovat city jiným, u kterých víš, že bys toho snad kdysi byl schopen. Nevíš jak. Bojíš se. Jsi odpad. Ten který okolí vysává. Ne pouze postradatelný. Ale přímo svou existencí pobuřující. Chtěl bys být součástí. Už nikdy nebudeš schopen. V dříve prázdném místě mysli se postupně ukotví jasně dané řešení. Šeptá. Naléhá. Nakonec křičí. Polibek smrti je to, co tě opět naplní. Co ti dovolí znovu dýchat. Uvědomíš si opak? Prohlédneš včas skrze temný povlak na očích? Mnohým se to povedlo. Mnohým nikoliv. ____ PS: Dlouho jsem si nepřečetl tolik dementních komentářů jako u tohoto filmu. (26.08.2010)

Režisér Tom Ford se ve svém režijním debutu věnuje tématu homosexuality. Colin Firth ztvárňuje vysokoškolského profesora literatury, který se vyrovnává se smrtí svého přítele. Je například zajímavé nakolik se snaží film homosexualitu skrze jeho postavu potlačit a přesto její přítomnost stále latentně zaznamenávat. Vedle explicitních zobrazení či jasně definovaných homosexuálních hodnot se zde bisexuální povaha hlavního hrdiny charakterizuje už samotným designem snímku – jeho vizuální uhlazeností, pečlivě komponovanými saturovanými záběry, využitím kostýmů i dekorací. Místy to však působí až jako módní přehlídka určitého životního stylu, která neustále klouzá po povrchu. (08.07.2010)

Když natočíte svůj debut s tak obrovskou citlivostí, když dokážete takto otevřeně a přirozeně předat divákovi sebemenší pocit postav, když rozmluvíte vzpomínky tak, aby neznehodnocovaly realitu a zvládnete si pohrát s poetickými záběry tak, aby nerozmělňovaly příběh, musíte být génius a obrovský talent, nebo podvodník, za nějž to udělali zkušenější kolegové. U Toma Forda stoprocentně věřím v první možnost. (29.06.2011)