Obsahy(1)
V bombardovaném Londýně roku 1942, uprostřed války, vyhrává hrdina špionážně detektivního příběhu Artur Rowe shodou náhod v loterii pro dobročinné účely jednu z atrakcí, dort z čerstvých vajec. Dort měl získat jiný smluvený výherce a agent nacistické páté kolony v Britanii se pokusí kvůli němu dokonce Rowa zabít. Vnitřně rozpolcený Rowe, který umožnil své nevyléčitelné ženě vzít jed a je vlastně (alespoň ve svém vědomí) vrahem, se nemůže obrátit o pomoc k policii ani k veřejnosti. Ač je sám v pozici štvance, musí v sobě najít dostatek odvahy a síly, aby se pustil do nebezpečného boje sám. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
O této zdařilé adaptaci jsem již psal v komentáři ke stejnojmennému Langovu válečnému filmu. Proto se spokojím holdem jak tvůrcům, tak ztvárnitelům; Československá televize Pelikánova ředitelství (1963-1968) nepochybně dosáhla nejen v původní dramatické tvorbě vynikající úrovně. Je velkou škodou, že tento mimořádně zdařilý téměřthriller nebyl přenesen na DVD nosiče. ()
Paranoidní a místy až děsivá atmosféra, dokonalý scénář, dramaturgie i herecké výkony. Televizní klenot, před kterým nelze než smeknout. Báječné i v tom, že dvě hodinky uběhly jako voda a já nezaznamenal jediné hluché místo. Napětí se od prvních minut dalo opravdu doslova a pověstně krájet a bavil mě i ten fakt, že až do posledních cirka deseti minut člověk nevěděl, kdo je bílý nebo černý. Adamírovo herectví mne navíc vždy bavilo, i neoholený vypadá jako noblesní štramák a Milena Dvorská byla uhrančivě krásná. Nádherné a jedinečné skloubení parádní formy (přitom vytvořené za pár korun) a obsahu, kde byl člověk u vytržení jen z herectví všech přítomných. Ne, opravdu, já se místy přistihl, že si prostě užívám jen tu magii dokonalých hereckých výkonů a děj vnímám až v druhém sledu. Dokonale pětihvězdičkový zážitek. ()
Ač nejsem zrovna vášnivým fanouškem film se „špionážní tématikou“, musím uznat, že tento černobílý starý televizní kousek se naší televizi skutečně povedl. Hlavní prim hrál samozřejmě výběr skvělých herců - Jiří Adamíra podal výborný výkon, Milena Dvorská zase okouzlila svým půvabem, ale i ostatní byli dobří. Atmosféra rovněž neměla větší chybičky, mělo to tempo, i jistou formu „akčnosti“, psychologie a dramatičnosti – prostě i na tu docela dlouhou délku se u toho člověk nenudí. Co takový lahodný dort může způsobit za neplechu a vyžádá si tolik obětí… ()
Greenova průvodní myšlenka, že člověk, který se dostane do styku s tabuizovanou věcí (obecně, a především zde: ublížení, a stačí jen myšlenkou, rodinému příslušníku, především matce, zde manželce), ztrácí životní stabilitu a stává se cílem různých fóbií, výčitek svědomí ohrožujících jeho zakotvení v realitě a paranoidních představ. Osobně mě tato linka zaujala více, než samotná špionážní zápletka, kterou jsem zde ochoten chápat pouze jako podřízenou. Pozn.: Ostatně sám tím (byť ne příliš intenzivně) také trpím. Když mi umíral přítel na rakovinu, v poslední fázi/metastázi jsem si pomyslel: ať už to má za sebou. Byla to však mýlka: sebezuboženější přítel je vždy lepší než žádný. - V tomto ohledu doporučuji knihu Mary Webbové: Vzácný jed (Precious Bane), v níž bratr hrdinky poruší toto tabu velice drsným způsobem hned dvakrát. ()
Nevážené vedení ČT, podívejte se na tohle, nafackujte si a urychleně rezignujte na své posty. Svým předchůdcům z ČST nesaháte ani po ztvrdlou kůži na patě, natož abyste měli jejich hodnotu. Určitě to nepochopíte, neporozumíte tomu, ale kdysi se i v televizi dělalo umění. S výpravou za pár korun, ve studiu, bez zvláštních efektů. Stačily k tomu „jen" chytrý scénář a parta lidí, která ovládala své řemeslo. Dodávat, že Adamíra je zde skvostný, je snad zbytečné. Za pozitivní překvapení bych označila velmi dobře zvládnuté akční scény. ()
Reklama