Režie:
Dušan KleinScénář:
Vladimír FantaHudba:
Emil ViklickýHrají:
Miroslav Donutil, Radek Holub, Ondřej Vetchý, Michal Pavlata, Jiří Langmajer, Klára Issová, Monika Hilmerová, Marián Labuda st., Roman Vojtek, Pavla Tomicová, Zdeněk Maryška, Petr Pelzer (více)Obsahy(1)
Dnes vás zveme ke třetí epizodě z trojice detektivních příběhů podle románů Emila Vachka s oblíbeným vrchním inspektorem Klubíčkem ve skvělém podání Miroslava Donutila. Dnešní příběh se odehrává těsně před Mnichovem, kdy na Karlovarsku řádí Henleinovci a kdy československá policie, aby je nedráždila a aby zabránila nacistickým útokům, musí lecjaký případ diplomaticky „zamést pod koberec“. V jednom karlovarském hotelu je nalezen mrtvý lázeňský host, vážený německý hudební skladatel, a klavír, na němž komponoval, je barbarsky zničený. Pražské ředitelství požádá o výpomoc Klubíčka (M. Donutil). Je třeba ale nasadit ještě jednoho diskrétního pátrače. Tím je inspektor Veverka (R. Holub), který si bude ve Varech léčit žlučník. Partnerem je mu místní zkušený karlovarský inspektor Tykač (O. Vetchý)… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (50)
30. léta na česko-německém pomezí a ve vzduchu je cítit napětí. Kriminalisté, kteří vyšetřují trestnou činnost, narážejí na atmosféru strachu, hrozeb a politických intervencí. Vlastně nejde o nic výjimečného, ale na poměry České televize je televizní hra zpracovaná určitě nadstandardně. Vynikne zdařilá snaha o zachycení dobové atmosféry, poctivé herecké výkony, celkově slušné řemeslo. Kdyby Devatenáct klavírů představovalo umělecký průměr České televize, neměl bych k její tvorbě připomínky. Celkový dojem: 70 %. ()
Třetí setkání s inspektorem Klubíčkem. Předválečné Karlovy Vary, téměř zcela německé, jsou svědky několika vražd, násilných napadení a zmizení výrobce klavírů. Je zřejmé, že tento případ nebude pouze o hledání kriminálníka, ale půjde zde též o politické napětí mezi vrcholícím vlivem Hitlera a ne tolik se bránícího českého národa. Klubíčko ke škodě diváka není téměř třetinu filmu na obrazovce, jakmile se však připojí k místnímu policejnímu veliteli, hned je film o stupeň lepší. Donutil nepřehrává, nechává Klubíčka žít jeho vlastním životem. Některé scény jsou naopak hodně amatérsky zahrané, "televizní look" místy hodně čouhá z obrazu. Nu což - jde o televizní detektivku. Důstojné rozloučení s inspektorem Klubíčkem. Hudba: Emil Viklický ()
Příjemně zpracovaný detektivní případ z Karlových Varů a doby nacionalizace našeho pohraničí. Výborné obsazení všech menších i větších rolí. Nechybí ani skutečné drama mezi jednotlivými hlavními osobami případu. Mrzí mě, že tyto filmy jsou neprávem posunuty na druhou kolej vysílání a některé filmy dává televize do unavení pořád dokola. ()
Vzestupná tendence tohoto volného triptychu, ve kterém se hledáváme s Vachkovým Klubíčkem s tváří Donutila, je zřejmá. Nicméně musím poznamenat, že kdyby na počátku stál soudný koncept, který by si vytyčil za cíl vytvořit řádný klubíčkovský seriál, bylo by to vhodnější. Materiálu je dosti, bohužel Vachek, publikující od roku 1911 je autorem značně antikvárním, neb po revoluci se knihkupecké pulty dočkaly pouze jediného titulu - a sice trojitého výběru z klubíčkovských případů. Venkoncem je tedy divák rád, že se na ČT vůbec něco urodilo. Ačkoli samozřejmě výběr dvou klasických případů z raných 30. let doplněných o jeden retrospektivní, Devatenáct klavírů totiž patří mezi poslední Vachkovy texty, není úplně vhodný korpus. Na druhou stranu právě zde se Klein vysloveně pro téma nadchl, navázal na některé motivy z Muže a stínu a připravil pro Klubíčka atraktivní prostředí Karlových Varů, zesilující hrozby nacizmu a pikantních vampů, kterým nelze věřit. A pokud takový vamp má tvářičku Moniky Hilmerové, je nutno po ní zatoužit bez vytáček. Rozkošným nápadem je také vtípek s Harry Pielem, skutečnou hvězdou akčních filmů, který kraloval německé kinematografii v 10. - 30. letech. Bývalo by bylo hezké sledovat klubíčkovský svět v dalších projektech ČT, ale nakonec buďme rádi i za to málo, co se podařilo. Například po takovém Fikerovi se po roce 1970 slehla zem. ()
Konečně pro mě velmi zajímavý příběh, tedy, co se týká doby ve které se odehrává. Nejsem žádný specialista na druhou světovou válku a na události odehrávající se před ní. Tím ale nechci říct, že by mě ta doba nezajímala. Byla to doba poměrně divoká. Vztahy mezi Čechy a Němci byly velmi napjaté a neuspokojivé. Nakonec vše vyvrcholilo Mnichovským diktátem. Nápad s klavíry byl originální. Já jsem si myslela, že na jednom z nich bude vyryto číslo bankovního účtu nebo kombinace čísel k sejfu, ale všechno bylo jinak. Požitkář Klubíčko je tu pouze do počtu. O všechno se v podstatě starají Veverka s Tykačem. ()
Galerie (64)
Zajímavosti (7)
- Skladba, která v průběhu filmu zní takřka nepřetržitě, je árie z opery Gianni Schicchi „O mio babbino caro“ od skladatele Giacoma Pucciniho. (majky19)
- Román Emila Vachka Devatenáct klavírů poprvé vyšel v roce 1964. (NinadeL)
- Inspektor Tykač (Ondřej Vetchý) na začátku filmu říká svému kolegovi Veverkovi (Radek Holub), že v Karlových Varech 8/9 místních Němců jsou členy Henleinovy Sudetoněmecké strany (SdP). Film se odehrává v roce 1937, přičemž masové vstupování Němců do SdP ale začalo až v první půli roku 1938. I poté ale angažovanost Němců v SdP nedosahovala tak vysokého podílu. (VN85)
Reklama