Setkání v Praze, s vraždou

Dobrá hudba, dobří herci (až na Vondráčkovou), dobří autoři námětu a přesto je to celé nějaké podivné. Vyrovnání se s minulostí je samé klišé (hodná chudá paní hraběnka, sudeťák zastřelený gardisty, komunisti byli svině - no to je tedy náramná novina), rozuzlení detektivní linie mi připadalo notně přitažené za vlasy (já vím, to je můj problém) a když je to Škvorecký, tak tu nesmějí chybět v hojné míře saxofony, že? No, atmosféru to celkem mělo, na slabší průměr to stačí... (04.01.2009)

Zajímavý námět, dobří herci a přesto nemastný, neslaný výsledek... Co je to za blbou detektivku, když její hlavní hrdina, namísto aby vyšetřoval, zjišťuje všechno zcela náhodou a jaksi mimochodem... aby po hodině a půl došel k závěru, že je to všechno stejně jedno a nikoho to nezajímá.. a proč je proboha každych cca 15 minut zcela nesmyslný záběr na polonahé saxofonistky??? Začátek sliboval zajímavou podívanou... o to větší je zklamání. (05.01.2009)

Mrtvý komunista, dobrý komunista. Jen pozor, aby se vám po výkonu spravedlnosti nedostal na kobylku detektiv Přema Nejezchleba! On je totiž lubricated as a fox! Typické Škvoreckého tematické rysy i zvučné obsazení v sobě skrývaly jistý potenciál, ale ten byl už od úvodu systematicky zadupán. Ať už nevýrazností, podivnými souhrami náhod (tady asi vládne obsazení trojsedadla v letadle do Prahy) či nekončící sérií prostřihů na jazzovou úlitbu autorovi předlohy. I když tady to spíš než na koncert vypadalo na strip show, kde brzy začnou létat saxofony i poslední zbytky svršků. V rámci bezpečnosti publika doufejme, že ne frontmanky Štěpánové.. (29.09.2020)

Nevím čím, to, ale mě se tato výborně obsazená detektivka líbila, i když se v ní občas trochu moc kecalo, nenudila mě. Hlavně Landovský coby zapšklý důchodce z Hausbótu byl výborný. Proti jazzu vůbec nic nemám, ale koncertovat v bikinách měli zkusit s tak o dvacet let mladšíma herečkama, ještě štěstí, že prostřihy na jazz byly tak krátké. (06.01.2009)

peklo v řetězech...dokonale sterilní a bez tempa...svým způsobem jedinečná učebnice toho, jak nepracovat se střihovou skladbou a budováním filmového prostoru...vydržel jsem půl hodiny...a to je výkon vzhledem k tomu, že ani pořádně nevím, o co tam šlo, protože daleko víc přitahovaly mojí pozornost formální lapsy...odtud neustálé výkřiky typu " Proč tam je tenhle záběr ?", "Proč je ta kamera tak daleko, když před chvílí byla tak blízko", "Proč je tak zpotvořená kompozice", "Proč se kamera před chvílí nehýbala a v prostřizích se hýbe...a navíc divně tam a zpět", "Proč ten přesosák, když mezi statickejma záběrama to tak silně vynikne" atp....a k dovršení zmatku podivné výjevy polonahých saxofonistek...no prostě mě to psychicky vyčerpalo... (16.10.2011)