The Collector

Hraní sadomasochistické kočky s neposednou myší aneb malý film s velkým nábojem... Malý film s působivou grafikou a padnoucí pulzující muzikou, slušelo by se dodat. The Collector chce diváka protáhnout pořádným martýriem a k tomu mu slouží (za posledních 10 let) víc než prověřené zbraně. Marcus Dunstan veskrze servíruje fungující propletenec thrillerů formátu Hard Candy a samozřejmě Saw, když se v rámci "vyprávění" příběhu nebojí jít nad rámec představivosti a přesto zůstává pevně přikovaný k (brutální) syrové "realitě". Sběratel sice nemá charisma, ale zase má ten cool latexovej minispacák na hlavě a nechybí ani Jigsawem zdomestikovaná důmyslnost pastí (které kamera nezapomene s dostatečným předstihem představovat). Do pasti se však dostává i samotná "pointa", díky které pro mě The Collector nepřekročil vlastní stín. Ani o krok. Přesto baví a bolí, hodně bolí. [final rate: 65%] (06.04.2011)

Sběratelské vášně mohou být různé - od pivních tácků přes nošené dámské kalhotky až po bavlněné žmolky z trička vybírané každý večer z pupku. To Collector doposud neznámého Marcuse Dunstana sbírá LIDI a ty nepoužitelné sadisticky masakruje.. Milé žánrové překvapení! Muzika, co vám přiváže ke krku balvan a kopne vás do rybníka, napětí krájitelné jen noži Horsta Fuchse, vůbec ne samoúčelná brutalita, která navíc některým místním usnadní erekci a hlavně, na rozdíl od galských řezničin jsem se mohl přiklonit k nějaké straně. Řeknu vám, maskovaný Juan Fernández, mimochodem bratr drogového bosse z Krokodýla Dundeeho 2 (musel jsem si Collectora "odhalit", jinak bych se doma ve sklepě bál), to rozhodně nebyl.. A logické nesrovnalosti? Horor je hra chyb, kdyby se nedělaly, všichni by to přežili. Je mi jasné, že pekelně rychlé nakladení pastí mohlo někomu hnout žlučí, ale já si jako pozorný divák dobře všiml, že s panem Sběratelem jeli na konci v dodávce MacGyver, blonďatý fracek Kevin, John Rambo a Vilda E.Kojot, čili pro podobné kratochvíle zatraceně dobrá parta.. (13.07.2012)

Tak trošku tvrdší variace snímků Sám doma. Ne a teď vážně. V poslední době vychází docela slušná porce originálních hororů, ale vždy tomu chyběla ta správná atmosféra. Tenhle problém The Collector rozhodně nemá. Úmrtí jsou originální a napětí se dá krájet celcýh devadesát minut. Závěr už byl klasický hororový a třeba se dočkáme dalšího pokračování. I kdyby byla natočená dvojka tak nevěřím, že bude tak kvalitní jako tenhle kousek. (16.02.2010)

Masakr. Představte si Fincherovu Panic Room spojenou s brutalitou frantíkovské řezničiny Inside. Tomuhle se říká novodobý slasher. Likvidace jsou extrémně brutální - takové drátování a zašívání pat či úst je tím nejmenším, stejně jako vytrhávání zubů kleštičkama. Tady se boduje žíravinou, pastmi na medvědy či používáním živého člověka (!) jako beranidlo. Jenže to není jen bezduchá řezničina. Pastičky jsou všeobecně promakané a scénář nemá chybku. Kdyby se zrovna z tohoto stala série, tak budu opravdu rád. Takhle drsný totiž Michael a ani Jason nikdy nebyl! (12.04.2010)

Pasti, pasti, pastičky... aneb jak to dopadá, když se jeden pechvogel vydá tam, kam nemá a k tomu má ještě srdce na pravém místě a chce pomoct, i když by měl logicky vzato vzít nohy na ramena a pelášit, dokud má po čem... Jaj to bylo krvavé, ale musím říct, že pro mě nejděsivější scéna se odehrála hned na začátku, a nesouvisela s oněmi pastmi, které tam byly všude po domě tak umně připraveny... ale to je vedlejší (a můj) problém. Co jediné bych vytkla, byla taková spíš chybka a já vím, že do takových se nemá šťourat, ale... (když už dávám za 4*, tak ať :-) = když už si z jednoho domu udělám něco na způsob Sám doma, nezjistila bych si (jako správný maniak), který schod na schodišti mi tak pěkně vrže? No, tak to je asi jediný vroubek, a jinak je to fakt solidní thriller, dá se říct s happy-endem (záleží ovšem, jak nahlížíte na happy-end). (20.06.2013)