My děti ze stanice Zoo

Od přítelkyně jsem o knize slyšel už několikrát. Když už jsme se ale dostali do samotného Berlína a ona mi vyprávěla o konkrétních místech, kde se jaké všemožné hrůzy děly, tak jsem si říkal, že je na čase, když už ne knihu, tak alespoň film abych já viděl. No a tak jsem se na tu tehdejší dobu podíval. Nepochopil jsem jí a ani jsem nechtěl ji pochopit. Každopádně si nemyslím, že by se v Berlíně od té doby něco výrazného změnilo. Pořád se mi, i v současnosti, jevilo jako vysoce multikulturní a mladé město, které je zároveň svým otiskem tehdejší doby, takže dost depresivní a smutné. Stejně tak, jako je tenhle film. (15.11.2013)

Strašně deprimující zážitek, který stačí vidět opravdu jen jednou za život. Osud mladé dívky ve spárech drogové závislosti líčený s tak mrazivou doslovností, že některé scény budu z hlavy vyhánět ještě hodně dlouho. Špinavý noční Berlín podbarvený hudbou Davida Bowieho, záchody plné narkomanů a nejsilnější zobrazení abstinenčních příznaků, jaké kdy bylo natočeno- jestli je na tom snímku alespoň něco pozitivního, tak kromě kvalitní režie určitě herecký výkon Natji Brunckhorst, který je vzhledem k jejímu věku vážně neskutečný. Na druhou stranu mazáním medu kolem pusy by se tehdejší poměry jen těžko věrně znázornily, tohle byl opravdu jediný správný způsob- i když značně nepříjemný. 80% (02.07.2013)

Berlínsky háčkový industriál verzus znudená holčina z panelákovej džungle. Pre toho, komu sa strácali kamoši pred očami, viac než surový film s naloženou Bowieho muzikou. "It's not the side-effects of the cocaine, I'm thinking that it must be love. It's too late - to be grateful, It's too late - to be late again..." (29.03.2012)

Ty vole, to boli socky. Od scény jak sa prestrelila až po koniec, teda zhruba hodinu, ide o zážitok tak bolestivo depresívny, že z obyčajnej narkoexploitácie, vypotí takmer dokumentárny film. Nechutný, odporný, skutočný, a ešte k tomu s deckami. Až raz budem mať deti ja, schválne im ho pustím. Pre prípad, že by sa nudili. We can be Heroes, just for one day. (14.10.2014)

Už je to dlouho, víc než 15 let, co jsem knihu četl, takže srovnávat už vlastně ani nemám co. Ale řekl bych, že i takto působivý film byl jen slabým odvarem toho, co jsem četl a to byla jen slabá kávička v porovnání se skutečností. Každopádně z první půlky filmu na mne dýchla atmosféra konce 70. let, velmi silně. Druhá půle je jiná, stále ta samá léta, ale jen deprese, která se přenesla i na mně. Skláním se před Natjou Brunckhorst, výtečný herecký výkon! Celkově: drsné, ale mohlo být drsnější! (08.02.2010)