My děti ze stanice Zoo

Od přítelkyně jsem o knize slyšel už několikrát. Když už jsme se ale dostali do samotného Berlína a ona mi vyprávěla o konkrétních místech, kde se jaké všemožné hrůzy děly, tak jsem si říkal, že je na čase, když už ne knihu, tak alespoň film abych já viděl. No a tak jsem se na tu tehdejší dobu podíval. Nepochopil jsem jí a ani jsem nechtěl ji pochopit. Každopádně si nemyslím, že by se v Berlíně od té doby něco výrazného změnilo. Pořád se mi, i v současnosti, jevilo jako vysoce multikulturní a mladé město, které je zároveň svým otiskem tehdejší doby, takže dost depresivní a smutné. Stejně tak, jako je tenhle film. (15.11.2013)

Berlínsky háčkový industriál verzus znudená holčina z panelákovej džungle. Pre toho, komu sa strácali kamoši pred očami, viac než surový film s naloženou Bowieho muzikou. "It's not the side-effects of the cocaine, I'm thinking that it must be love. It's too late - to be grateful, It's too late - to be late again..." (29.03.2012)

Na drogovo závislých ľudí nie je nikdy ľahký pohľad. O to horšie je, keď sú závislé deti. Vrúcne som Christiane prial, aby sa z toho s priateľom dostali, aj keď mi bolo jasné, že nemám čakať práve happy end. Rovnako, ako by som nečakal, že posledná dávka bude naozaj posledná. Deti zo stanice zoo majú pútavý príbeh a extrémne odpudivé scény z odvykačiek, ktoré zvýrazňuje dramatická hudba a bezútešné lokácie Berlína zo 70. rokov. Opäť môžem dať po dlhšom čase s prehľadom plný počet. Ak si odmyslím nelogickosť absencie matky a jej zásahu, nemám výhrady. (17.10.2023)

Tento film u nás snad ještě neběžel (ani v televizi, ani na videu, takže jsem ho musela skousnou v originálním znění s polským rychlodabingem - ach jo) a to je velká škoda, protože opravdu stojí za to. Je inspirován proslulou knihou My Děti ze stanice Zoo, zároveň je do něj zakomponována hudba a přítomnost Davida Bowieho v Berlíně v době, kdy hlavní hrdinka a její přátelé podléhají heroinové závislosti. Zprvu se děj zdá dosti kllišovitý (nešťastná láska a tak), ale pak přechází do velmi naturalistické polohy (začíná to prvním pořádný šlehem po koncertě Bowieho, který jim k tomu zapěje krásnou píseň o heroinu). Rozhodně je zarážející, že film vznikl už v roce 1981, dva roky po tom, co vyšlaq kniha, a je natáčen v Berlíně v realistických (pravdivých) exteriérech. P.S. Německá verze Heroes byla asi tou nesvětlejší částí filmu, pak už je to jen skluzová depka...:-( P.S.2. Děkuji Cheveesovi za důkazní materiál tom, že film v České televizi běžel, děkuji Faye, že mě na to upozornila a tímto dementuji svůj nepravdivý výrok, o tom, že tomu tak nebylo. (22.08.2003)

Nechvalně proslulý počin producenta Bernda Eichingera se připojil k vlně fascinace příběhu mladistvé narkomanky Christiane F. Připomíná se mmj. jako záznam určité atmosféry a doby, nezapomíná se na účast Davida Bowieho. Nicméně, pokud vnímáte zobrazované peripetie optikou dospělého, vidíte naivní děcko, které pobíhá po sídlišti s igelitkou v ruce, bere drogy a začíná s prostitucí jenom proto, aby se zalíbilo prvnímu příteli. Žije si v sociální bublince, ve které neexistují žádné hranice, postihy. Občas sice přichází facka v podobě úmrtí kamarádky nebo známého, ale rodina je netečná, prakticky neexistuje, stát se nestará, ani nic neřeší. Krást a fetovat je snadné, absťák se dá přežít a iluze "mám to pod kontrolou" vesele pokračuje dál. Poselství filmu je sporné, už jen reakce těch, kteří film a knihu glorifikovali jako puberťáci, jsou na pováženou. Únik ze strastí dospívání nikdy nebyl snadný, ale zároveň nikdy nebylo tolik jiných možností, jak se s tím poprat. (29.03.2021)