Zombieland

|| Scenár: Paul Wernick, Rhett Reese | Hudba: David Sardy | Produkcia: Gavin Polone | Distribúcia: Columbia Pictures | Štúdio: Relativity Media, Pariah | Rozpočet: 23,6 miliónov $ | Tržby: 102,391,542 $ || Tak to jaká haluz bazzmek :D Hoďka a pól smršti scén, ktoré si robia srandu zo všetkých doterajších filmových zombie počinou. Už samotné úvodné titulky sú hodné samostatnej zombie-kultovosti :D Forma dokonalá, no škoda nedotiahnutej dejovej linky, kôli ktorej som vlastne počas celého filmu cítil akúsi divnú prázdnotu. Chýbala náplň, ktorú obsahuje premňa zatial najlepší zombie-počin, Dawn of the dead. (01.12.2009)

Po dlouhé době skvělá hororová komediální oddychovka. Velice sympatičtí hrdinové a skvělé využití komediálních prvků smíšený se všudy přítomnými zombie (hlavně pobavily pravidla přežití např. Bacha na záchody) u kterých jsem mimochodem viděl poprvé ve filmu, že běhali (Já, Legenda jsem totiž viděl až po Zombielandu). Skvělý nápad přišel v podobě Billa Murraye, který opravdu potěšil a pobavil (i když mu kanadské žertíky vážně nikdy nešly, a už ani asi nikdy nepůjdou). Skvělé vyvrcholení přišalo v podobě slušně udělaného,, masakru'' na konci filmu v zábavním parku, klaun ke konci boje a vysněné Tallahasseeho Twinkies. No já bych to zhodnotil tak, že se film povedl, dostane pět hvězdiček a my se budeme radovat s maličkostí. (12.08.2012)

proto aby jste si tento film pustili, existují jistá pravidla :-) Pravidlo č. 1 - Pohodlně se usaďte! Pravidlo č. 2 - Nejezte u toho! Pravidlo č. 3 - Svým plyšovým kamarádům zakryjte oči v cholostivých situacích, jinak Vás budou koupat ze spaní! Pravidlo č. 4 - Nenenchte se rušit jinými aspekty, či dokonce jinými lidmi! Pravidlo č. 5 - Mějte úsměv na tváři při jakékoliv scéně! a nejdůležitější Pravidlo č. 6 - V tomto filmu se radujte z maličkostí!! :-) (06.11.2009)

Koncem 70. let George A. Romero příznačně své době zasadil zombie apokalypsu do nákupáku. V současnosti se ideální dějiště nemůže přesunout jinam než do Hollywoodu. Zombieland je splněný sen geeků a filmových fandů, a to doslova – ústřední postava je geek, který dá vale své trudné existenci asociála, začne žít v žánrovém filmu, kámoší se s největším borcem široko daleko, dostane úžasnou holku (takže žádnou fiflenu), přestane trčet zalezlý doma, stane se hrdinou, dostane se do Hollywoodu a dokonce i potká svůj idol. A k tomu samozřejmě coby geek má klíč k ovládnutí žánrového univerza, neboť zná všechny jeho zásady. "Úsvit mrtvých" přes zombie satirizoval konzum a "Zombieland" je využívá k vystavění alegorie pro fandom - skupina fandů (všechny žijící postavy k sobě poutá vyznávání stejných hodnot stran popkultury) semknutě čelí atakům masy tupých konzumentů. Po éře filmů, které po divácích jen podbízivě pomrkávaly tím, že odhalovaly citace na klasiky, nastal čas točit filmy které si umí chytře hrát se samotnými základy žánrů a ne jen s povrchem kanonických děl. "Zombieland" navíc, podobně jako "Pařba ve Vegas" i "Star Trek", fascinuje tím, že je nejen chytrý a promyšlený, ale také až požitkářsky zábavný. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (19.11.2009)

Žádné dlouhé představování, skvělý úvod s nadrženou zombie sousedkou a jdeme šmahem na věc. Jak už to tak bývá, záhadný virus nakazil lidstvo, které se postupně mění ve slintající zombie. Scénárista tomu chtěl, aby se v (ne)jednom autě sešla nesourodá skupinka, ve které je sladce drsná Lolitka, její mladší sestra, nesmělý mladík, dosud přeživší díky pečlivě sepsanému souboru pravidel a jeden ultra drsný zabiják zombie s radostí batolete a tváří Woodyho Harrelsona. Samé sympatické a nekomplikované charaktery. Nepřejí si nic jiného, než přežít. A někdo si to přežívání chce i po svém trochu užít. Prostě tu a tam něco rozsekat, zastřílet si, navštívit zábavní park nebo si zasouložit. Nejzdatnější ve skromném hereckém obsazení je bezesporu Marlboro Man Woody Harrelson, bourák, který si podobné role náležitě užívá. Ani ostatní nejsou nějak pozadu, na takovou Emmu Stone bude i v budoucnu radost pohledět. Oko diváka pak potěší celá škála vychytávek a nápadů v prvoplánovém násilí, jeho ucho nespočet odkazů na pop-kulturu. Celé je to promaštěné černým humorem, rozkošně krvavými zpomalovačkami, vizuálně neotřepaným kabátem a jedním zhruba desetiminutovým trumfem v rukávu. Chyby to má, ale během těch osmi desítek minut nemá smysl nad nimi přemýšlet. Pevně věřím, že si tohle někdo bude pouštět pořád dokola. Já se k Woodymu a spol.určitě minimálně jednou rád vrátím.. (29.01.2010)