Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V létě roku 1968 se matka se dvěma dospívajícími dcerami a přítelem vrací z letní dovolené v Itálii. Je noc na jedenadvacátý srpen. A rozvedený tatínek se právě oženil ve Vídni se svou mladou přítelkyní. Takový je začátek filmu, jenž zachycuje jejich intimní osudy v nastávající éře normalizace, a který vrcholí Chartou 77. Vypráví příběh Marty, dvou dcer - Gábiny a Majdy - a jejich postupně přicházejících a odcházejících "tatínků". Zatímco někteří "tatínkové" se postupně snaží zvrátit kolo českých dějin, Marta a její dcery vzdorují následkům, které tyto jejich pokusy u komunistického režimu zákonitě vyvolávají. Matku a dcery poznamenává jak disidentské působení jejich blízkých, tak situace, do nichž se samy svými činy dostávají. Intimní pohled na soukromé životy v nelehké době napsala Tereza Boučková a inspirací jí byly vlastní zážitky a vzpomínky. Režisérka Irena Pavlásková natočila film plný bizarních i tragikomických scén, v němž dostaly velký prostor především herečky Vilma Cibulková, Dana Marková a Tereza Voříšková v hlavních rolích. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (313)

Matty 

všechny recenze uživatele

Trochu mě zneklidňuje, že si někdo chce pamatovat normalizaci jako dobu relativní bezstarostnosti, kdy jste se do problémů mohli dostat jen vinou disidentů, kteří kázali vodu a pili víno (Havlův život v pravdě aplikuje Vetchého postava na život pohlavní). Oproti jiným důkazům, že čeští filmaři z větší části stále nevědí, jak se bez urážlivých zjednodušení vypořádat s normalizací, je tento nejen špatnou tragikomedií (žánrová nekonzistence, neujasněnost vypravěče, nemotivované jednání), ale také odpudivým alibi pro občanskou zbabělost. Důvody k hrdosti nenacházejí postavy v sobě, nanejvýš přicházejí zvenčí (vítězství národní reprezentace v hokeji). Jednotlivec se tedy žádnými hrdinskými skutky projevit nemusí a vlastně by se ani projevovat neměl. Emigrace postrádá smysl, protože v cizině budete buď okradeni (italský prolog), nebo se tam z vás stane arogantní sketa (Hána je karikaturou zákeřného zápaďáka jako z Majora Zemana). Kdo se vzepře, zaručeně dopadne špatně (infarkt, vězení), případně jde o člověka, který si navenek statečným jednáním jen honí ego. Primárními zdroji konfliktů byly podle filmu za pozdního socialismu osobní křivdy nebo manželská nevěra, nikoli občanská nesvoboda, pokrytectví či uplácení. Jediný obranný prostředek proti zamrzlosti času a morálnímu úpadku očividně představovalo souložení s co největším množstvím lidí. Větší intelektuální ambice jsou vysmívány vykreslením intelektuálů jako roztržitě komických figurek, jejichž šikana ze strany státu zjevně patřila mezi úsměvné normalizační obyčeje. Vážněji než vzpomínání na výslechy Státní bezpečnostní je rámována partnerská hádka a podobně jsou aktivity bezpečnostních složek démonizovány pouze tehdy, dotýkají-li se někoho jiného než disidentů. Nositeli negativních vlastností, kteří mají také moc, tady nicméně nejsou konkrétní lidé, ale „oni“, nadosobní a beztvářná entita, proti které malý český člověk nic nezmůže. Disidentské úsilí o navázání dialogu s mocí bylo tudíž slepou uličkou, jejíž prozkoumávání způsobilo jen zbytečné potíže. Nic nedělat, vyhýbat se intelektuální opozici a doufat, že příště budou ty řízky poddajnější – to byl nejlepší způsob, jak přečkat normalizaci podle filmu, jehož název, obávám se, není míněn ironicky. 10% Zajímavé komentáře: ORIN, tahit, Pilířek, joywork ()

pm 

všechny recenze uživatele

Jsem už opravdu zoufale unavená ze všech těch českých filmů bez zásadnějšího sdělení a názoru, které nepatří na plátno, ale na televizní obrazovku. Cestou domů z kina hráli něco od Chinaski, nepřeladila jsem, ale bylo to poslední, co jsem toho večera potřebovala slyšet. Asi to nebude nejšťastnější srovnání, ale pravděpodobnost, že bych si je někdy mohla oblíbit, je zhruba stejně vysoká jako ta, že na příští film Ireny Pavláskové půjdu do kina ...a dobrovolně. Ne, že bych se místy nebavila, to ano… ne, že by nebylo nad čím se zamyslet, herecky taky nadstandard (Ondřej Vetchý byl opravdu kouzelný), zato Chlumeckého hudba, kterou jsem dříve tolik cenila, mi z hlavy vyšuměla obratem. Ale jedna velká hvězdička navíc za Jiřího Dvořáka v roli afektovaného otce: už dříve mi sedl v tv filmech Jiřího Stracha a domnívám se, že výraznější filmovou roli si zasloužil dávno. Nezklamal mne. Cením způsob, jakým se s tak zásadní rolí bez jakéhokoliv osobního exhibicionismu a se správnou mírou patosu vypořádal. Jeho trapně sebestředný pozér je skutečně plastickou a živoucí postavou, která budí zasloužené negativní emoce, věrohodným obrazem muže morálně ambivalentního a lidsky nedostatečného. A Dvořákův výkon je taky jediný důvod, proč jsem ráda, že jsem film viděla. ()

Reklama

marhoul 

všechny recenze uživatele

Knihy Terezy Boučkové jsou mi sympatické a srozumitelné. Filmy Ireny Pavláskové rovněž. Tragikomický příběh jedné vskutku atraktívní maminky a jejích dvou dospívajících dcer ve složité době 70. let hodnotím kladně. Je mi jedno, zda některé postavy vykreslují nám známé politiky, dramatiky či herce. Je to přece film. V knize Boučkové je psáno, že v ložnici maminky přespal i herec, kterého pár týdnů na to, spatřila na kinoplátně, kterak letí na dělové kouli. A představuji si snad hned někoho konkrétního???! :-) Navíc... nevšední ženy mívají nevšední životy, čili proč ne? ()

Faustka 

všechny recenze uživatele

Nudíme se, jen tak lelkujeme… Co si takhle zahrát na nevinné disidenty a zákeřné estébáky. Ta cukrová uhlazenost, jaksi dře; a to dost přes míru, že už sem ten skutečný realismus neměl šanci proniknout. A tím se Zemský ráj… řadí na roveň lechtivých snímků počátku 90-tých let. Odhodit stud a zábrany; a jde se na věc. Jen s tím rozdílem, že se děj odehrává za hlubokýho totáče, ale význam je prakticky totožný, stále jde jen o výplach pohlavního ústrojí. Sexy-hrátky s nahodilými milenci, pokoutně domlouvané mejdany, potažmo i pro nahodilé příchozí, nezávazné klábosení ….o závažným hovně na úrovni… Rozvracení republiky je tak nebezpečná činnost, ale mi se nezaleknem: zavřou --- pustit musí. Obávaní strážci socialismu, jsou víc k politování(lze to brát jako satiru), protože se postupem stávají spíše otroky toho svého nenarušitelného systému. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Obdivuju Irenu za to, že několikrát dokázala téměř z minuty na minutu navodit neskutečně emotivní okamžik, jenže bohužel to samý "dokázala" i opačným směrem. Film je vyprávěn hrozně nešťastným způsobem, protože většinu filmu to vypadá že v 70. letech existovaly dvě skupiny vyvolených, komouši a chartisti. Vždyť si to vemte. Jedna skupina má absulutní moc nad vším a může si dělat co chce a druhá se náremně baví tím, že je prudí a provokuje a dělá uplný hovno stejně jako ta první. Jen chlastá, šuká a bere prachy ze západu. Opravdu náramně blbý převyprávění tehdejší doby. Vše zachraňujou jen některé velmi silné scény, při kterých pamětníkům normalizace musí ťapat po zádech mráz. Jedna drobnost, ve filmu je scéna z mého pohledu samozřejmě ta nejlepší vůbec, kdy se všechny tři hlavní představitelky slíkají před Ondrou Vetchým a protože má pozornost se soustředila výhradně na Terezku, všiml jsem si že má na sobě kalhotky, který v tý době neexistovaly. Rozhodně ne pro socky z totáče. Takže to měla na sobě Terezka asi svoje vlastní z roku 2009. Vůbec Terezka by měla hrát ve všech filmech na světě, protože je neskutečně krásná a v každým filmu by se měla alespoň tak 5x slíknout. Kurva, vždyť jsem divák a mám svý práva ! ()

Galerie (53)

Zajímavosti (11)

  • Ve filmu zazní několikrát píseň Karla Gotta „C'est la vie“. (M.B)
  • Ve filmu je možno vidět moderní pákové baterie na umyvadle, které však do uvedené doby nepatří. (Lucas87)
  • Po scéně, kdy sousedka přináší Martě (Vilma Cibulková) informaci, že sundala cedulky se jmény kvůli ruským okupantům (je rok 1968), vidíme na ulici pod bytem hlavních hrdinek projíždět vůz Škoda 110 R model 1973 s „čtyřokou přední maskou“, který v té době ještě neexistoval. (Strato61)

Reklama

Reklama