Nickyho rodina

(46. MFF KV / závěrečný film - letní kino). Ten nejsilnější zážitek mě čekal na závěr festivalu. Viděno naštěstí v originálním znění s titulky (dabovaný trailer do češtiny vypadá opravdu hrozivě). Kombinace dokumentu, hraných scén a archivních filmových záznamů mě mile překvapila a působila naprosto přirozeně. Jeden z mnoha momentů, který mě dostal: ,, ... Po příjezdu do Osvětimi je hned poslali do plynu. Když se svlékali, ve vězeňském komandu, které mělo na starosti odklízení mrtvol, pracoval jejich rodinný přítel. Ten paní Weberové řekl: "Toto je plynová komora. Prosím, až budete uvnitř, sedněte si do kouta a začněte zpívat, při zpěvu se více nadýcháte plynu a zemřete rychleji, a ne s takovými bolestmi." A ona s dětmi v té plynové komoře začala zpívat Wiegalu – ukolébavku, kterou napsala v Terezíně ...,, / Hodnocení: 90%. (15.07.2011)

Absolutní počet hvězd - ani ne tak za znovuuvedení dnes již známé historie (byť je nasnímána a sestavena z historických i dotáčkových snímků velmi dobře), jako za emoční pecku v podobě - cynikové prominou - lavinovitě se šířící lásky, porozumění a chuti pomoci, kterou vyvolal jeden jediný člověk, který prostě jen nechtěl přihlížet. Otevírá také další, palčivou a hořkou otázku: když v titulcích pod "mluvícími hlavami" vidíme, že snad ani jedno z Wintonových dětí neskončilo na pracáku (jsou to fyzikové, bankéři, vědci, šéfové nadací...), nelze nezačít uvažovat nad tím, kolik úžasných lidí jsme nemohli poznat a užít jejich práce, protože už jako děti prolétli komínem... (15.03.2012)

Na tenhle dokument jsem se hodně měsíců těšit, protože jen málo lidí na světě obdivuju tak, jako sira Nicholase. Ve filmu je nejdřív, ať už dokumentárně nebo i hraně, představen Wintonův počin téměř do detailů. Po té se dokument více věnuje osudům zachráněných židovských dětí po desítkách let od zachránění. O tom, jak je příběh Wintona inspiroval především k pomáháním druhým nebo i jiné bohulibé činnosti. Film obsahuje i komentář zachráněných dětí a jejich paměti z oněch osudných dob, stejně tak se i dozvíme, jak se daří skomnému hrdinovi Wintonovi dnes. Líbilo se mi to moc. (11.06.2011)

Každý o mně ví, že jsem největší frajer této databáze. Kdekdo si zcela správně myslí, že jsem největší frajer v dosud prozkoumaném vesmíru. Ovšem nebývalo tomu tak vždy. Dokud Nicholas Winton kráčel po světě a těšil se zasloužené dlouhověkosti, titulu největšího frajera jsem se právě pro něj vzdal. Tato kapitola jeho života je úchvatný příběh, který nemá ve světě obdoby. Pokud by se snad dobro dalo nějak definovat, tak definicí dobra by bylo jedno jméno - Nicholas Winton. Zpracování tohoto hraného dokumentu bylo fajn, ale vyloženě mě neoslnilo. Síla tkví v tom úžasném příběhu. Nebudu zapírat, slzička znovu ukápla. Je to prostě síla. [90 %] (09.04.2022)

Bezesporu jde o významnou postavu naší historie. V posledních deseti letech je N. Wintonovi věnována opravdu zasloužená pozornost. Sice bylo takových osobností víc, a nemluví se o nich, ale to už je o něčem jiném. Nickyho rodina se snaží být polohraným dokumentem a musím říct, že to nebyla úplně šťastná volba. Oč silněji vyznívá v porovnání s familiárním Nickym starší dokument Síla lidskosti - Nicholas Winton. Nickyho rodina je zajímavý film, ale, ač smutný, je vlastně takový nemastný, neslaný. A ten podivný plakát s Klárou Issovou je přesně takový jako celý film: smutný, emocionální a sentimentální. (18.03.2012)