Člověk bez osudu

Problémem filmů o holocaustu je, že jsou si všechny až moc podobné. Ono je to samozřejmě pochopitelné a určitě by bylo cynické říct, že jsou na jedno brdo. Divák tedy už přednem ví, na co se to bude koukat, a teď záleží jen na tom, jakým způsobem mu to bude podáno. Člověk bez osudu je vizuálně velmi zdařilý film, dokonce až tak, že se divák nechá unést a chvílemi přestává vnímat zobrazované hrůzy. Možná trochu rozporuplné, ale přeci jen velké plus. (16.03.2011)

Koncentrák jako mašinérie, která vezme člověku úplně všechno. I když ho náhodou fyzicky nezlikviduje, připraví ho o celý život, co předtím měl, a když pak tu ještě dýchající trosku vyvrhne, připraví ji i o tu nepatrnou jistotu brutální rutiny, skomírání a umírání. Vrhne přeživšího ho prázdného prostoru, kde i dříve známé věci jsou cizí nebo bezvýznamné, lidé neznámí, budoucnost jen slovo, štěstí abstraktní pojem. Takhle jsem o tom ještě nepřemýšlela. „Vytrvávají, protože mají cíl. Každý potřebuje nějakou životadárnou utkvělou představu, něco, co v něm udržuje ducha.“ A když pak člověk zjistí, že to byla jen představa, zbydou mu jen holé ruce. V lepším případě dvě. Potěšil mě „náš Otík" a Daniel Craig, ale s filmy o věznění nadlouho končím. Začínám z nich mít klaustrofobii. (17.03.2017)

Silný námet ešte nemusí znamenať, že z neho bude výborný film. Filmov s touto tématikou je plno (a to je len dobre, pretože tie zverstvá, ktoré sa diali, si treba pripomínať, lebo ľudia veľmi rýchlo zabúdajú), no tento film neprináša nič nové, ani extra zaujímavé. Scén, ktoré vás chytia za srdce je zopár, inak len sledujeme chlapca, ktorý v koncentráku tvrdo maká a málo je, keď je s ním zle, vždy mu niekto pomôže, takže taký celkom pozitívny príbeh, ak taký môže z tohto prostredia byť. Herec v úlohe Gyorgyho mohol byť aj presvedčivejší, aj keď ťažko od neho chcieť, aby si zobral príklad z Balea alebo McConaugheyho a vychudol na kosť a kožu, no po odchode z tábora vyzeral až príliš dobre na to, ako vyzerali naozaj ľudia, keď odtiaľ odchádzali. Čakal som od toho viac. 70% (12.05.2019)

Moc pěkný madarský film z prostředí holokaustu se zajímavým poselstvím, které se vymyká všem ostatním válečným filmům. Hlavní hrdina hraje sympaticky, opomenout nemohu krásnou vizuální a hudební stránku od Ennia Morricconeho, které vévodí překrásná písen "On a moonlight night", která mě ohromila už v traileru a přiznám se, že jsem celý film netrpělivě čekal, až zazní. Zazněla bohužel jenom jednou, ale stálo to za to. Jediná scéna z filmu, u které mi mrazilo v zádech. (15.09.2009)

Po shlédnutí filmu jsem dlouho dumal a přemýšlel a nakonec jsem usoudil, že tento film má asi nejsyrovější pohled na koncentráky a vybíjení Židů, co jsem kdy ve filmech viděl. Možná to bude tím, že tento film syrově představuje život jednoho kluka, který začíná poměrně normálně. Jenže jakmile začne válka, pošlou ho do koncentráku a v tu chvíli film upadne do tak strašné depky, že se z něj nevyhrabe ani, když už válka skončí. Přitom má v sobě celou řadu strašně zajímavých myšlenek. Třeba mě překvapilo, jak si z koncentráků Židé ze začátku dělali legraci. Na konci filmu mě také překvapilo, že ne každý Žid do koncentráku šel. A úplně nejhorší mi přišla ta netečnost a nezájem všech po skončení války, kteří se zajímali jenom o to, co se v koncentrácích dělo, ale už se nikdo nezeptal konkrétních lidí, jak se vůbec cítí a zdali budou schopni se s tím, co všechno zažili, vůbec smířit a vypořádat. Úplně poslední minuty filmu malý Gyuri, mimochodem výborně zahraný Marcellem Nagym, vypráví takové věci, které by mi třeba vůbec nešly ani na mysl. Jenže jak je vidět, lidský mozek je neuvěřitelně adaptabilní a psychika dokáže s dítětem neuvěřitelné kousky. Například si z koncentráku udělat pěkné místo... (30.01.2017)