Nickyho rodina

Jo, tohle téma mě sice rozbrečí skoro vždycky - zvlášť ty původní záběry ze studia, kam si Nicholase pozvali, aby se všechny děti, které zachránil, postavily, ALE! To jsou původní záběry, za to přece hvězdy dávat nebudu. A i ta situace, která se stala za války udála, je opravdová, to si nevymyslel režisér, za to přece taky hvězy dávat nebudu. Ten film je natočenej HODNĚ špatně. Hrané části jsou vlastně skoro nechutný. Vypadají jak nějaká hraná kulisová pohádka z 80. let s rozpočtem 100,- Kčs! Jako kdyby někdo nahrál na první klapku pár scén, hodil to do počítače a přidal k tomu sépiový efekt. Hrůza, hrůza, hrůza! Nechápu, že něco takovýho mohlo projít. A výběr herců? To snad ani komentovat nebudu. Ale jednu připomínku si opravdu neodpustim - ta šílená herečka, která hraje jedno z dětí, holčičku, kterou si vyberou rodiče, už mě vážně štve! Její otec pracuje v televizi a očividně svou nechutnou malou dceru, která neuvěřitelně přehrává a s prominutim je mi z ní na blití, cpe do každýho druhýho filmu, dokumentu, rozhovoru, reportáže, prostě VŠUDE! A když se tam ten její ksicht objevil během pěti minut na fotce a v záběrech asi padesátkrát, tak jsem měla chuť televizi vážně vypnout. Musím zjistit, jak se jmenuje, a pak to sem dopíšu. Další věc, která byla naprosto hrůza - TEN KONEC! Poslední třetina filmu je totiž naprosto, ale naprosto totálně zbytečná, vykalkulovaná a trapná. Proboha! Ty mobily v sále a podobně, to se mi chtělo taky brečet, ale trapností a studem nad tim, jak tohle v tom dokumentu vůbec může být! Suma sumárum, jediné, co mi na tom filmu připadalo dobré, je to téma, protože mě zajímá. Jenže to téma existuje i bez tohodle dokumentu, není to nic nového a nepřináší to originální úhel pohledu. Diváka to sice rozbrečí, ale za to nevděčíme filmařskému umění, ale tomu, že ta situace opravdu smutná byla. Neskutečné zklamání. Pět hvězd jsem dala filmu Všichni moji blízcí, ale tomuhle asi nemohu dát víc než 2. Kdyby tam nebyl ten trapnej konec, tak asi dám 3. A úpně nejlepší jsou tady ty komentáře pokryteckejch pětihvězdičkářů, co píšou, že ti, co nedají plný počet hvězd, nemají srdce. Taková kravina, to snad ani neni možný. Snad se tu hodnotí to, jak je natočenej ten dokument! A ne to, co Winton udělal, to samozřejmě na 5 hvězd je! P.S.: Do toho dabingu schválně vybrali jen herce z Všichni moji blízící? Další věc, která mě štve. Vždyť dokumenty se nechávají s titulkama... (15.03.2012)

Absolutní počet hvězd - ani ne tak za znovuuvedení dnes již známé historie (byť je nasnímána a sestavena z historických i dotáčkových snímků velmi dobře), jako za emoční pecku v podobě - cynikové prominou - lavinovitě se šířící lásky, porozumění a chuti pomoci, kterou vyvolal jeden jediný člověk, který prostě jen nechtěl přihlížet. Otevírá také další, palčivou a hořkou otázku: když v titulcích pod "mluvícími hlavami" vidíme, že snad ani jedno z Wintonových dětí neskončilo na pracáku (jsou to fyzikové, bankéři, vědci, šéfové nadací...), nelze nezačít uvažovat nad tím, kolik úžasných lidí jsme nemohli poznat a užít jejich práce, protože už jako děti prolétli komínem... (15.03.2012)

LFŠ 2011 ... Na závěr festivalu bohužel ohromné zklamání. Dokument neobsahuje vůbec nic, co bych už z desítek dalších dokumentů nevěděl, od Síly lidskosti se téměř vůbec neliší (Matej Mináč má zřejmě trochu problémy s inspirací) a zpracování také není nic z čeho bych si sedl na zadek. Po celou dobu promítání jsem si připadal jak na školní projekci, v lepším případě jako při sledování dokumentu z nějakého cyklu na ČT1. Nápisy typu "Druhá světová válka začala 1. září 1939", následované asi 15 vteřinami bitevních záběrů a posléze strohé info, že válka skončila dělají z diváka tak trošku blbečka. Kromě toho byl film protknut celkem dementním střihem. Vrchol nevkusu však rozjela až druhá polovina filmu, která má informační hodnotu hyperbolicky se blížící nule. Výpovědi lidí, popisujících pusinky v kině, nebo neustále opakujících jak sir Winton vymýšlí pořád nějaké skopičiny...achjo...neříkám že podobné věci do filmu nepatří, ale založit na nich celý poválečný vývoj? Korunu nicméně všemu nasadila poslední čtvrthodinka, protože Kambodža, obrázky zubožených afrických dětí a spousta vřískajících harantů z celého světa, vše podbarvené Bambini di Praga... já se ptám proč. Co jsem udělal, abych musel vytrpět takový kýč a patos. Nicméně abych nebyl až příliš krutý - dokument jako takový to zas tak tragický není. Klade si však nesmyslně velké ambice (možná že oprávněně, vzhledem k většinové reakci publika, co já vím) a hlavně se šíleně, ale šíleně opakuje...Mináč natočil podruhé to samé, jen přidal Issovou a okořenil to Kambodžou. Ne, díky. (02.08.2011)

Je fakt, že Mináčovi patří dík za to, že Wintona de facto objevil pro naše končiny. Všeho ale moc škodí a obávám se, že už definitivně ztratil nadhled, který měl v předchozí Síle lidskosti. Nickyho rodina nepřináší vlastně nic nového a je to jen prodloužená verze předchozího. Tentokrát mi ale přišlo, že je tam hodně vaty a hlavně ten konec je už šíleně natahovaný. Chápu paralelu mezi Wintonem a těmi dvěma Slováky v té Kambodže, ale nevím, jestli bylo nejšťastnější je tam dát. Mně už to tam moc nesedlo. Navíc mi to od začátku přišlo až okatě dojemné, což je dáno celou skadbou dokumentu, některé záběry jsou prostě o chlup delší, hudba moc srdcebolná, hraje to strašně na city zkrátka. Jinak je ale fajn, jak se tu pracuje s informacemi. Moc se mi ani nelíbily ty hrané sekvence, ty mi přišly zbytečné. Jinak české znění fajn, hlasy výborné, jen mám problém s Bohdalovou, kterou mám tak nějak už spojenou s těmi večerníčky, ale to je možná jen můj problém. Poctivý dokument, který ale nepřináší nic nového a místy se táhne. Možná v televizi bude vypadat líp. 60% (20.01.2011)

Částečně hraný dokument, který má jistě velkou výpovědní hodnotu. To, co tenkrát sir Nicholas Winton podnikl a dokázal, si jistě zaslouží pozornost a obdiv. Jen si myslím, že méně je někdy více. Chtělo by to prostřihat, protože takhle film trpí jistou rozvleklostí. Ale chápu, že i tak museli tvůrci nejspíš oželet spoustu materiálu. (22.03.2012)