Nickyho rodina

Veľmi pútavo nakrútený dokument o jednej neznámej historickej udalosti v rámci udalostí globálnych. Mináč chytro začlenil do filmu aj hrané pasáže, pretože tie ho oddeľujú od väčšiny dokumentov nielen slovenskej produkcie a robí ho diváckejším. Osobne mám ale dojem, že tempo po polovici na čas trochu upadne a film sa stáva monotónnym, silný a dlhší záver je ale veľmi emotívny v tom dobrom zmysle slova. No a neviem či bohužiaľ, ale bude vždy aktuálny. V každej dobe je totiž stále komu pomáhať a ak by každý začal od seba a vzal si príklad z Wintona, svet by bol asi krajším miestom. Budiž toho zachránení ľudia a ich potomkovia dôkazom. Asi toto by sme si mali zo snímky zobrať v prvom rade. (08.05.2018)

Každý o mně ví, že jsem největší frajer této databáze. Kdekdo si zcela správně myslí, že jsem největší frajer v dosud prozkoumaném vesmíru. Ovšem nebývalo tomu tak vždy. Dokud Nicholas Winton kráčel po světě a těšil se zasloužené dlouhověkosti, titulu největšího frajera jsem se právě pro něj vzdal. Tato kapitola jeho života je úchvatný příběh, který nemá ve světě obdoby. Pokud by se snad dobro dalo nějak definovat, tak definicí dobra by bylo jedno jméno - Nicholas Winton. Zpracování tohoto hraného dokumentu bylo fajn, ale vyloženě mě neoslnilo. Síla tkví v tom úžasném příběhu. Nebudu zapírat, slzička znovu ukápla. Je to prostě síla. [90 %] (09.04.2022)

Režisér Matej Mináč před 13 lety objevil britského Schindlera – Nicholase Wintona – a rozhodl se jeho čin zveřejnit, kde a jak se dá, včetně celovečerního filmu, několika krátkých dokumentů a nyní již třetího celovečerního dokumentu. Samotný Nicholas Winton o svém činu, kdy zachránil 669 židovských dětí před transportem do koncentráku a tím i jistou smrtí, nikdy nemluvil. Minimálně od roku 1999 však o něm ví celý svět. Slovenský režisér Matej Mináč si na tomto příběhu otevřel zlatý důl. Nejprve přišel s filmem Všichni moji blízcí, poté s celovečerním dokumentem Síla lidskosti – Nicholas Winton, následoval celovečerní dokument Anglická rapsodie, režisér Peter Hledík o Mateju Mináčovi natočil dokument Dvanáct let s Nickym, nu a nyní zde máme Mináčův třetí celovečerní dokumentární film. Nicholas Winton se vloni dožil 103 let a jeho čin je sám o sobě úchvatný a nedocenitelný. Na druhou stranu mi přijde nefér si na tomto činu založit živnost. Zajímalo by mne, co na tu nečekaně objevenou se slávu soukromě říká sám Winton. Dokument samotný je totiž natočen podobně jako ty předchozí – silně tlačí na emotivní pilu, na dojetí, rozpadá se na sled různých historek, hraná část je naprosto zbytečná. Kdejaký hraný televizní dokument působí daleko lépe. Protože však jde o tzv. pietní dokument, jaké se pouštějí o slavných výročích v televizi, těžko rozebírat umělecké kvality, které jsou nevalné. Podstatná je síla výpovědi. Avšak přece jen už se nedozvíme mnoho, co bychom nevěděli z minula, a když se v závěru začnou rozebírat různé současné humanitární akce pro děti celého světa, s nimiž Winton až tak nemá společného, začíná to spíše vypadat jako kýčovité a patetické náborové video Červeného kříže. Představitelé filmu Všichni moji blízcí zde také namluvili části komentáře – Jiří Bartoška, Libuše Šafránková, Josef Abrhám, ale také Klára Issová. Ta se mimochodem ve filmu jen mihne, ačkoliv vévodí plakátu. (05.01.2013)

Troška by to trebalo rozviesť, vytýčiť centrálny konflikt - hlavná postava musí váhať, zhodnocovať. Nie je nič horšie, ako číra glorifikácia a neustála zákazka na objednávku pre určité etnikum. Pretože mám pocit, že takto, ako to bolo natočené, by muselo primeť vari aj v Hitlerovi k vyčareniu úsmevu na tvári a považovať záchranu židov za tú najhumánnejšiu vec na svete. Odosobniť sa, dokumentárne nestranne, členiť periodicky, faktograficky s nosnou dávkou osobnostnej psychológie. Lebo dávať jeden záber nacist jugendov a v druhom dokumentárne herectvá alá telenovela, tak to je vážna kontraprodukcia. Slabé tri, aj to za humanistický cit. (01.07.2015)

Nickyho rodina je dokument ktorého sila nie je vo filmovej kvalite. Má až televízny nádych, no to nie je vôbec podstatné. Podstatná je myšlienka ktorú nesie. Bol som na špeciálnej študentskej premiére, kde sa zúčastnili aj zachránené deti. Film a celý príbeh okolo neho sa mi naozaj dostal pod kožu a začal som zase na chvíľu veriť, že svet nie je až také prehnité miesto. Krásne. (15.06.2011)