Chi bi xia: Jue zhan tian xia

,,PRIZERAL SOM SA KONCU MNOHÝCH BOJOVNÍKOV. VIDEL SOM KONIEC NIEKOHO TU, NIEKOHO TAM. KONIEC VŠETKÝCH ALE BUDE TU." __ Po vyše dvoch mesiacoch sa mi podarilo vidieť aj záver Woovej dilógie a využijem teda možnosť porovnať a zhodnotiť oba diely, pretože k ,,jednotke" som komentár nenapísal. Z režisérovho doterajšieho vrcholu kariéry sa mi druhý diel páči o čosi viac ako prvý, i keď čo do hodnotenia sú si prakticky vyrovnané. Prvý diel je viacej akčnejší, druhý je zase z časti takým tichom pred búrkou a že je tá búrka poriadna! Záverečná polhodinová bojová scéna ponúka svojou prepracovanosťou nevydaný zážitok, snáď len občas sa mi šikmookí plietli a nevedel som kto je vo vedení (hlavne nočná časť boja). Určite však oceňujem reálnosť akčných scén, ktoré nedisponujú takými neuskutočniteľnými artisticko-levitačnými číslami ako napr. Tiger a drak alebo Hrdina a viac sa zameriavajú na krutosť bitiek. Nekritizoval by som ani údajnú hodinu a pol trvajúcu nečinnosť, kecacie súboje a prípravu na bitku. Práve táto časť pekne rozvíja celý príbeh, otvára nové témy (zblíženie dvoch vojakov) a dáva tak celku hlbší rozmer. Ak by tu takéto scény neboli, každý by potom zase ohŕňal nos nad tým, že je to len o bitkách a súbojoch. Z tohoto dôvodu by ma veľmi zaujímalo ako je na tom kinoverzia skrátená prakticky na polovicu. Čo však ostalo rovnaké ako v prvom diely je až príliš jasne určený pomer strán dobrých a zlých, navyše spôsobom zamerania sa kladné vlastnosti hlavných hrdinov a krutú vypočítavosť Cao Caa (Fengyi Zhang - najlepšie zahratá postava filmu) dáva dopredu vedieť ako všetko nakoniec skončí ... alebo takmer. Herecké obsadenie je však bohaté; každá z postáv je pre svoj jedinečný charakter uveriteľná. Skvelá ukážka toho, ako sa dnes aj bez prehnaných vizuálnych efektov dá nakrútiť impozantný film. Pýcha udalosti na počesť ktorej bol nakrútený. 4.5* (22.08.2009)

Co prvy diel predstavil a naznacil, dvoja skvelo posilnuje a dokoncuje a . Druhy diel sa k prvemu ma podobne ako Tarantinov diptych o Neveste. Po hravej jednotke prichadza dvojka, ktora sice konci epickou megabitkou, ovsem pred nou ide hlavne o charaktery a vojensku taktiku v zintenzivnenom podani oproti prvej casti. Aj vedlajsie postavy dostavaju viac doleziteho priestoru. Vizualna poetika (nielen) pohybov a akcie je snad este viac typicky Woovska, aj napriek tomu, ze si reziser od svojich narodnych kolegov (hlavne Zhanga) poziciava prekvapivo castejsie nez som cakal. 8-9/10 (22.02.2009)

Epické vyvrcholenie jedného z najpútavejších historických filmov. John Woo kraľuje a vo finálnej bitke jasne dokazuje, prečo rozumie akcií, priateľstvu a láske viac ako ktokoľvek v akčnom žánri. Po prvom dieli postavy zbožňujeme. Každú nepriazeň osudu prežívame s nimi a rovnako sa s nimi tešíme keď sa vietor obracia. Rozdelenie na dve časti jednak umocňuje a prehlbuje emočné väzby medzi postavami, ale tiež pripravuje živnú pôdu pre finálnu bitku. Zároveň je to viac vrstvový film. Dozvedáme sa tu o čajovom obrade, Umeniu vojny - v praxi, máme tu trocha wu-xia, trocha holubíc a Kanešira a Tony Leunga. Uznávam, že Chow- Yun Fat trochu chýba, ale inak v sebe Red Cliff ako celok nazbieral všetky významné prvky čínskej kultúry a umenia. A tým myslím aj toho filmového. Pre mňa výborná vec, s parádnou hudbou, efektami a úžasným prostredím. A bezkonkurenčne najsilnejší historický film po naozaj dlhom, dlhom čase. (17.08.2014)

Omaha Beach podle Johna Woo, jinak se druhý díl Red Cliffu nedá popsat. První polovina plná taktiky, chytrého plánování a mazaného Takeshi Kaneshira ubíhá v celku svižně, občasné vtipy vskutku pobaví. Pak se ale režisér vytáhne do výšky nebes a přímo pod nos naservíruje jednu z největších válečných scén všech dob. Netuším, jak to vypadalo ve skutečnosti, ale tahle čínská verze Dne D na mne nehorázně zapůsobila. Asijský Pán prstenů se nadmíru povedl! (22.09.2009)

Volume 2: Po vynikajícím prvním dílu jsem druhou část vyhlížel na stejné, ne-li lepší úrovni. Ale dostal jsem něco jiného. I když se pokračuje přesně tam, kde se minule skončilo, celkový feeling obou filmů je odlišný. Od hravého prvního dílu se přesouváme do vážnějších poloh. A než se dostaneme k finální bitvě, tak uplyne skoro 80 minut, kde se taktizuje a pokouší se narušit morálka na obou stranách. Navíc jak píše Adrian, scéna, kdy Tony Leung cvičí s mečem, jako by vypadla z Hrdiny od Zhanga Yimoua. Finální bitva je velkolepá, i když žádného záběru digitálních armád, jako v prvním dílu se nedočkáme, takže vlastně těch údajných 800 000 vojáků není nikde vidět a vzniká tak dojem bitvy několik stovek až tisíců - na druhou stranu to působí poctivěji a triky tak neruší (kromě úvodní celkem krátké námořní bitvy, která byla trikově nejnáročnější, takže triky byly občas slabší). Souboje už nejsou tak efektní. Hrdinové se už tolik nepředvádějí (byl tu náběh v souboji, kde se švihá ohnivým lanem, ale skončilo to příliš brzo), ale jsou už součást bojujícího celku. Zkrátka jsem čekal víc, než jsem dostal. Ale sountrack, kde přibyl nový motiv je stále vynikající. Woo tento kolos ustál, i když s několika chybami a dokázal, že na to stále má, ale ten ultrakýčovitý finální záběr na růžovou oblohu se zapadajícím sluncem, modrou řeku, horami v mlžném oparu s duhou a zelenou louku bych klidně oželel. 8/10 (28.02.2009)