Kajínek

Zdá se mi, že tvůrci až moc tlačí na pilu a místa, kde by měli být nezávislými pozorovateli, spíše více než méně nahrávají nejznámějšímu českému vězni a to se mi ani trochu nelíbí. Sama nevím, stejně tak, jako filmaři, jak to všechno bylo a proto by si měli uchovat odstup, což se jim ale ani trochu nepovedlo (hlavně proto, že se o to vůbec nesnažili). Takhle dělají z několikrát (spravedlivě) odsouzeného člověka hrdinu a morálně nadřazeného chudáke, kterému všichni ubližují a nenabídnou nám jediný objektivní pohled na celou kauzu. Po vizuální stránce to není špatné, i když jde spíš o marnou snahu podobat se hollywoodským blockbusterům, která ale v českých kulisách vyznívá docela směšně, naivně a hlavně místy hodně amatérsky. Jako by šlo o nějakou nevydařenou parodii na americké akčňáky. Ke třem hercům hlavních rolí nemůžu mít žádné výtky - Vilhelmová, Dlouhý i Lavroněnko jsou výborní, některé (nejen) epizodní role jsou ale občas spíš k smíchu (drsní bachaři, Doležalova žena a spol.) a co mi vadilo úplně nejvíc bylo předabování některých postav, které bylo dost markantní. (06.07.2011)

Bulvárna bandáž s klamným podstrkovaním impresie o "preveľkej udalosti" špekulantsky fix(l)uje konzumnetov do obligátnej pozície vyčkávania, z ktorej by si neskôr (po obnažení "dôveryhodných" indicií) mali sadnúť na zadok. No možno áno, ale len za predpokladu, že by sa pán kaskadér+kolektív vyvarovali: 1) množstvu planých nedopatrení (boľavé postsynchróny, dobová neznalosť, nemiestna lyrickosť). 2) občasnému hraniu sa na Kobru 11. 3) aplikačnému trapasu z ktorého aspoň plynie ponaučenie-"nesnaž sa odkopírovať ošarpaný (zastaralý) lesk akčných klasík, ak na to zatiaľ nemáš a ušetri tým svoje ctené meno." 4) dramaturgickým lapsusom (rozpačité poskakovanie medzi exploatáciou a naivným patosom). Istú spádovosť to má, (okrem tých záškodníckych zoomov) srdnaté nájazdy kamier tiež a Konstantin celkom sedí, ale ako ďalšia skúška odvahy na báze "true stories" neobstojí "Kajínek" o týždeň, o mesiac, ani o rok. (22.10.2010)

Poměrně zajímavá podobizna toho, co se to tehdy pravděpodobně událo. Filmařsky však film není žádný zázrak. Horkým želízkem v ohni byla scéna s Bendovou, která však taky za nic nestála:D. Původně ji prý měla na sexuální scénu zastupovat dablérka, ale byla hrozné poleno. Tak to už teda musela být, když i Bendová v vypadala komicky. (18.12.2010)

Tož jako dobrý, pane Jákle, fakt. Jen jsem po premiéře filmu měla podobné pocity jako po své premiéře sexuální. To jsem taky tak seděla, koukala a pak se zeptala: "A to má být jako všechno? Kvůli tomuhle se toho tolik nadělá?" A to se musí nechat, že jsem si k tomu nepřizvala stejného debutanta jako v té době já a jako vy v té režisérské oblasti, takže proč nebýt zase jednou milosrdná, protože sice nevím, zda to ve vašem případě nebylo štěstí začátečníka, ale co na tom, počítá se výsledek, a ten s radostí z těch sedmdesáti procent tentokrát zaokrouhlím směrem nahoru. Protože vidět v plném nasazení ten úžasně chlapský tandem Lavroněnko-Dlouhý, tedy pány herce, kteří kdyby se narodili v Americe, mohli by s Oscarama hrát kuželky, to byl zážitek z rodu těžko zapomenutelných, i když dámy jim to trochu kazily. Ne že bych od Alice Bendové čekala kdovíco, ale Táňa Vilhelmová mi přijde jaksi pořád stejná, ať už vystupuje coby právnička, holka z ulice nebo v reklamě na deodorant. A kdybyste ještě vzkázal panu Brabcovi, že když herci sedí a mluví, může si sednout taky, protože mně z toho jeho věčnýho poletování s kamerou docela cinkalo v hlavě. A ještě bych vám chtěla říct, že jste mě svým pojetím akčních scén zaujal, což je mnohem víc, než o sobě může říct řada vašich mnohem slavnějších hollywoodských akčních kolegů, od jejichž filmů většinou odcházím po pár minutách dělat něco smysluplnějšího, kupříkladu zkoušet, kolik tužek zvládnu balancovat na hlavě. Takže kdybyste chtěl, můžete od nynějška nosit nos nahoru s odůvodněním, že vás pochválila Faidra Postradatelná. To by by bylo asi tak všechno... jo, ještě jsem chtěla napsat, že vám držím palce pro příští film. A kdyby byl zase na motivy skutečných událostí, kupříkladu o šíleném střelci v poslanecké sněmovně, bylo by to fakt žrádlo! (10.09.2010)

KAJÍNKOVI nikdo na dlouhou dobu nevezme rekord za nejlepší návštěvnost za první víkend, ale ve výsledku jde o rozporuplné dílo, které dost dobře neví, koho chce oslovit. Jednalo by se o výbornou exploataci, jež bulvárním způsobem těží z domácích předsudků (zkorumpovanost policie, podsvětí ovládané vládními špičkami a vykreslení menšin) a vzhlížení k západu (scottovsky dravá forma s greengrassovsko-wooovskou akcí), kdyby nešlo o příběh inspirovaný skutečnými událostmi, a tak by mohlo jít o žánrově uspokojivý počin. Okázalý odkaz na I SPIT ON YOUR GRAVE dává na vědomí, že se bude operovat na bázi rape-and-revenge thrilleru. (Potenciální spoiler: rape - první část, motivace advokátky, revenge - druhá část po odtajnění motivace advokátky, Kajínek na útěku. Konec spoileru.) Jenže očekávání spojená se znalostmi žánru zde kolidují s obeznámeností se skutečným případem mírovského uprchlíka, tudíž ona část s pomstou není dostatečně uspokojující. Dalo by se polemizovat, nakolik má ona hořká pachuť po skončení odpovídat rozhořčení z vývoje demokracie po pádu totality, když i přes dobovou ukotvenost se setkáváme s řadou těžko nezáměrných anachronismů (vysílání zpráv v HD, současné mobilní telefony, notebooky či poznávací značky na automobilech), ale spíš jde o celkovou rozháranost celého projektu. Jako politický thriller by totiž film selhal, protože Marek Dobeš se sice etabluje jako žánrový znalec, ale nikoliv jako scénárista píšící sofistikovaná díla, a debutující režisér Petr Jákl nedovede vést herce, aby hráli v jedné poloze, celku dát soudržnou podobu a opodstatnit zvolené formální podstupy (rekontextualizace úvodní scény do nového významového rámce, rakurzy a tříštící se zvuková stopa, vystříhávání políček pro zdynamičtění a zběsilé sedmdesátkové zoomování i během rozhovorů) napojením na některou z postav, určitým typem myšlení či něčím podobným. Je tak jasné, co film říká, ale nemá ujasněno, komu to chce říct a proč mu to říká zrovna takovým způsobem. Navíc ty opravdu povedené exploatace slouží jako "historické dokumenty", aniž by byly explicitní v odkazování se na to, co se zrovna snaží reflektovat, a tak KAJÍNEK s odstupem času spíše poslouží jako důkaz toho, že kombinace exploatace a politického thrilleru inspirovaného skutečnými událostmi ve výsledku dost dobře nefunguje, ale dokáže blockbusterovou propagací natahat diváky do kin. (27.08.2010)