Kajínek

"Ještěže ho znovu chytili. Jinak by tu s námi dneska večeřel, jak tě znám." Kdyby se ten charismatickej sympaťák s dokonalým přehledem o hře zvaný Spiknutí nejmenoval Kájínek, ale třeba Klikánek, a nezachraňovala by ho blonďatá právnička Klára, ale třeba černovlasá Sára, tak bych určitě jednu hvězdu přihodil. Jednak proto, že by mi televize, noviny ani internet neprozradily pointu příběhu a taky by se to celý nemohlo tvářit jako filmový zpracování křišťálově čistý pravdy pravdoucí. Pokusím-li se tedy odhlédnout od toho, že se vlastně jedná o propagaci zmetka, i když v tomto případě zřejmě výjimečně nevinnýho, tak musím debutujícímu svalovci na režisérský sesli přiznat, že to zvládl celkem slušně. (14.04.2016)

Kajínek dokáže zaujmout některými méně známými fakty a chvílemi mu nelze upřít spád. Herecky i filmařsky jde ale o nevyváženou podívanou, která je ve výsledku „jen“ lépe nasnímanou televizní dramatizací ostře sledované kauzy (přičemž třeba tématicky podobní Sametoví vrazi měli výrazně lepší tah na branku i gradaci). (28.07.2010)

Bylo nebylo. Za devatero horami a devatero řekami žil jeden nájemný vrah Jiřík. A byl vám to, milé děti, náramně charismatický sympaťák a filantrop, co se stýkal je se samými dobrými lidmi a mouše by neublížil. A co čert nechtěl, o kus dál žila zlá čarodějnice, které se takový dobrák znelíbil a uvrhla ne něj kletbu! Chudáka Jiříka zavřeli do šatlavy a zahodili klíče. Naříkal Jiřík, naříkal, krokodýlí slzy ronil, až jeho nářky uslyšela hnusná princezna a rozhodla se, že ho ze šatlavy vysvobodí stůj, co stůj! I nelenila a našla romského mudrce, který měl tu kouzelnou moc čarodějnici porazit. Baba to ale byla mazaná a tak ho i s princeznou poslala do prdeIe. A jak už to v pohádkách bývá, princezně zbyly jen oči pro pláč a Jiřík zůstal v šatlavě a jestli se ještě neuklikoval, tak tam hnije dodnes. Jen jsem čekal, kdy se objeví Troškův homočertík a udělá to své BLLLLLLL. Ale zábavné to bylo, a tak si další pohádku zneuznaného kaskadéra nenechám ujít. Má se to jmenovat Roubal. (14.11.2010)

Fakt jsem překvapenej, co Jákl natočil. Na kaskadéra se jedná o velmi zručně zrobený film s opravdu americkým "lookem". ________ Nebudu snižovat hodnocení za to, s čím mám největší problém. Velmi mi vadí heroizování zločinců, zejména usvědčených vrahů. Vždyť režisér z něj dělá oběť systému, dokonce divákovi vnucuje myšlenku, aby mu fandil např. při útěku. Ať už je v případě Kajínek spoustu otazníků, pořád to je zmrd, na kterého ti, kterým ublížil nevzpomínají v dobrém. Bydlím pár kilometrů od Prachovic a spoustu mých známých ho pamatuje, jako sráče z největších. Je to vrah. A i kdyby nebyl, v každém civilizovaném státě by dostal doživotí i za ten zbytek co provedl. (23.12.2010)

Tož jako dobrý, pane Jákle, fakt. Jen jsem po premiéře filmu měla podobné pocity jako po své premiéře sexuální. To jsem taky tak seděla, koukala a pak se zeptala: "A to má být jako všechno? Kvůli tomuhle se toho tolik nadělá?" A to se musí nechat, že jsem si k tomu nepřizvala stejného debutanta jako v té době já a jako vy v té režisérské oblasti, takže proč nebýt zase jednou milosrdná, protože sice nevím, zda to ve vašem případě nebylo štěstí začátečníka, ale co na tom, počítá se výsledek, a ten s radostí z těch sedmdesáti procent tentokrát zaokrouhlím směrem nahoru. Protože vidět v plném nasazení ten úžasně chlapský tandem Lavroněnko-Dlouhý, tedy pány herce, kteří kdyby se narodili v Americe, mohli by s Oscarama hrát kuželky, to byl zážitek z rodu těžko zapomenutelných, i když dámy jim to trochu kazily. Ne že bych od Alice Bendové čekala kdovíco, ale Táňa Vilhelmová mi přijde jaksi pořád stejná, ať už vystupuje coby právnička, holka z ulice nebo v reklamě na deodorant. A kdybyste ještě vzkázal panu Brabcovi, že když herci sedí a mluví, může si sednout taky, protože mně z toho jeho věčnýho poletování s kamerou docela cinkalo v hlavě. A ještě bych vám chtěla říct, že jste mě svým pojetím akčních scén zaujal, což je mnohem víc, než o sobě může říct řada vašich mnohem slavnějších hollywoodských akčních kolegů, od jejichž filmů většinou odcházím po pár minutách dělat něco smysluplnějšího, kupříkladu zkoušet, kolik tužek zvládnu balancovat na hlavě. Takže kdybyste chtěl, můžete od nynějška nosit nos nahoru s odůvodněním, že vás pochválila Faidra Postradatelná. To by by bylo asi tak všechno... jo, ještě jsem chtěla napsat, že vám držím palce pro příští film. A kdyby byl zase na motivy skutečných událostí, kupříkladu o šíleném střelci v poslanecké sněmovně, bylo by to fakt žrádlo! (10.09.2010)