Pouta

Raz to prísť muselo (alebo aj nemuselo), češi natočili plnohodnotný film, ktorý reálne reflektuje komunistickú dobu a jej režim. Podľa slov režiséra sa jedná iba o žánrový film (triler), kde používa jeho pravidlá a jeho primárnym cieľom je diváka "trilerovo" baviť. Táto skromnosť je trochu falošná, pretože okrem zábavy ponúka omnoho viac. Hlavne mladším divákom, ktorí už ani nevedia, v čom žili ich rodičia a myslia si, že tieto časy boli "Pelíškovsky" rozprávkové a bola veľká sranda. (12.10.2012)

Dvě hvězdičky za dobré pasáže ve scénáři. Ona: Ty máš ženskou?, On: Ne, ale chtěl bych... Jinak to považuji za dlouhometrážní psychologickou nudu, kde změna charakteru hlavních postav není na provní pohled znatelná a tvůrci se to snaží zakrýt pomocí hudby. Kde nepomůžou dialogy, tam je třeba násilí (i když uznávám, že v některých případech nic jiného ani nezbývá). Ondřej Malý a Luboš Veselý jsou si podobní a člověk pak neví, kterej je kterej. Kdo je hodnej a kdo zlej. Místy jsem se ztrácel a nevěděl na co konkrétně se pořádně soustředit. Pro mě zatím největší zklamání. (12.02.2010)

Doba ve které se děj odehrává připomíná tlení v kompostu. Perfektně natočený hnus, u kterého si s úlevou uvědomíte, že toto už je snad naštěstí navždy pryč. Depresívní prostředí kanceláří a zasedaček s umakartovými stoly s nezbytnými popelníky, nástěnkami a koženkovými sedačkami , hnus sídlišť a vyjížďky se spolupracovníkem STB žigulem kamsi za město dělají kulisy dramatu o estébákovi, kterému hráblo. Vysoce hodnotím vynikající výkon pana Malého, které jsem doposud neznal. V jedné z mini-rolí se také mihl skvělý Oldřich Kaiser. Tohle by bylo na 5 hvězd už jen za tu scénu kdy doma navečer v typické panelákové kuchyni Antonín se svojí ženou probírá jejich maželství, do toho hraje z rádia Šaty z šátků na klavír Jiří Malásek a z okna je vidět protější panelák s rozsvícenými okny ... Dokonalá scéna ve všech detailech !!! Bohužel, toto není film pro širší publikum a teenageři jej zřejmě nepochopí. (25.01.2011)

O násilí a nenávisti skrytých pod rouškou tmy. Pouta jsou filmem 3, který na první 4 pohled působí jako skvěle fungujcí celek 5. Problém nastane ve chvíli 34, kdy se divák začně třeba jen trochu hlouběji zamýšlet nad funkčností a přínosem jednotlivých prvků 5. Dialogy, ač prošpikované nejedním vulgarismem 345 , působí velice ploše, vykalkulovaně a místy až nuceně. Výběr hereckého obsazení oceňuji – ta ublíženost a zhrzenost mísící se s nenávistí a touhou roztrhnout ta pouta, kterými spo3le4čnost5 člověka duševně znehybnila, odrážející se ve tváři Ondřeje Malého, vytváří jednu z nejzajímavějších postav českého filmu posledních let. Ovšem nulová 34 motivovanost jednání a činů každého, kdo v příběhu hraje nějakou roli 5, mě ubíjela. Pojí se snad absence jakékoli logiky v lidském 345 chování se Špačkovým pokusem o naturalistické zachycení doby? Měly snad postavy opravdu být jen režisérovými figurkami bez osobnosti, kterými je bezostyšně a často bez rozmyslu smýkáno po šachovnici ledabyle vystavěné na šedi betonu? Je-li tomu opravdu tak, nemá snad ani smysl, pozastavovat se nad všemi těmi otazníky týkajícími se nedořešenosti závěru a nedotaženosti lidských osudů, které zůstaly zapomenuty viset nad plátnem již dávno prázdného sálu...345 už! (31.01.2010)

Špaček obsadil do svého filmu neznámé herce. Bohužel tím mne s touto třetiřadou šmírou seznámil. Ony by ty dialogy nepůsobily až tak umělohmotně, kdyby je říkal nějaký skutečný herec. Kdyby k tomu navíc byla scéna nasvícena tak, že by občas bylo vidět i něco jiného, než její střed, také by to filmu pomohlo. Zvuk byl zřejmě nejbolavější achilovkou celé téhle podivnosti. Návrat o více jak půl století, kdy hudba duní, až v okolních domech odskakují dlaždičky, ale mluvenému slovu není rozumět. Samozřejmě ne za vše může to nemehlo, které film zvučilo. Když herci patlou, ani nejlepší zvukař světa to nezachrání. Když jsem se pronudila první třičtvrtěhodinou, pojala jsem silné puzení jít pomáhat žížalám hledat si potravu. Určitě by mě to bavilo víc, než tato vulgaritami nabitá nuda. (14.11.2013)