Pouta

Skrze skvostný Štindlův scénář, přesnou detailní výpravu (úplně jsem si oživil vzpomínky na třeba píchací stroje na lístky v tramvajích atd.) a invenční zvukovou složku vypráví Špaček tuze zajímavý, tíživý a výtečně vygradovaný psychologický portrét jednoho zamindrákovaného hajzlíka, který si ze své pozice estébáckého fízla hraje na poloboha. Závěrečné setkání v disidentově bytě považuji za nejlépe zrealizovanou a zahranou scénu v českém filmu minulého roku. Ondřej Malý si už může chystat poličku pro lvíčka. (10.01.2011)

Už je zase tma... Ale to nevadí, protože českým filmům se podle všeho blýská na lepší časy. Pouta jsou snímkem, při jehož sledování v kině jsem vrněl blahem nad těžce profesionální režií, a byl téměř permanentně přesvědčen o pěti hvězdičkách. A potom začala zpomalená centrifuga: kvůli poklidnému tempu -> stopáž, zmatku v ději a chování postav jsem postupně razantně snižoval hodnocení... vyšel jsem ze sálu, nasednul na tramvaj... byl jsem smutný, že film nejpíše odsoudím. Ale potom, jak jsem sledoval noční Prahu skrze zadýchané a umaštěné okýnko starého oprýskaného vagónu, ve mě něco cvaklo. A já věděl, že musím dát (téměř) maximum. Nejen, že ve mě pointa filmu doléhá ještě teď - Špačkovi se nevídaným způsobem podařilo převrátit nepochopení hlavní postavy divákem -, tak depkoidní film made in ČR jsem od Normalu neviděl. Co ke konci mírně připomínalo Lynchovské dialogy, z toho se zrodila perfektní symetrická tečka. Tečka s nápadem plus nebojácná touha experimentovat. A já nyní stále přemýšlím, u kterého filmu v poslední době se mi stalo, že by na mě tak dolehl den po shlédnutí. Vůbec nevadí, že jsem všechny dialogy a momentky nepobral napoprvé, protože jestli přijde originální DVD nosič s rozumnou cenou, rozhodně jdu do toho. Režisér v zástupu s uvěřitelnými herci zde nastavili laťku nepředstavitelně vysoko, a Svěrák by měl začít točit hrubozrnná dramata. Na závěr si neodpustím pár líbivých kladů: 1) nádherná Farkašová s tělem bohyně a andělskou tváří (sorry, ale asi se přestěhuju na Slovensko); 2) originální post-elektro soundtrack, který nemůžu dostat z hlavy. (09.02.2010)

Nepríjemný pocit. Bŕŕŕ...Nechutilo mi to a cítim sa nepríjemne. Pozerať a vnímať toľko nezmyselného zla v rôznych podobách ma otrávilo. Nič príjemné, jediným pozitívom je iba výpovedná hodnota o praktikách tajných a o zákernosti a nezmyselnosti socialistického systému. Žiadna postava mi nebola sympatická, popritom disident má u mňa svoje čestné miesto. Hovorím však o disidentovi - silnej, múdrej, odvážnej a morálnej osobnosti, a tu som žiadnu nepostrehla. Chýbala mi! Bolo to nevyvážené, disharmonické, kruté ... a bez východiska. Nepríjemný pocit z príbehu vo mne určite vyvolala aj kvalitná realistická filmárska dokonalosť a vynikajúci herecký výkon Ondřeja Malého. Veď o to im šlo - vyvolať v divákovi nepríjemný pocit. Pocit znechutenia a odporu....To sa podarilo! Nemôžem si pomôcť, ale stále sa mi vynárala spomienka na herca Borisa Farkaša, Kristininho otca, ktorý sa tak vehementne zastával KSČ v divadelných diskusiách v 89-tom. Vtedy isto netušil, že jeho dievčatko raz bude hrať v takomto filme... ..No čo? Časy sa menia. V tomto prípade NAŠŤASTIE! (19.05.2011)

Nářez. Industriální a skřípavá výprava do umakartového močálu, kde se vaří čirá rezignace a beznaděj. Každý utíká po svém. Tomáš si najde milenku, Antonín se rozhodne mu ji ukrást. Zakomplexovaný duševní mrzáček využije své pozice ve státním aparátu a názorně předvede, že největší svinstva nepramení z podstaty ideologie, nýbrž z podstaty člověka. Špačkův snímek disponuje a) výborným scénářem b) vyváženou režií c) skvostnou zvukovou složkou d) Ondřejem Malým, Martinem Fingerem a dalšími herci, kteří hrají o tři hlavy nad průměrem. Být to o chlup kratší a úsečnější, tak bych se nebál opravdu utěšených superlativů. Každopádně půjdu tak daleko, že Antonín je z mého hlediska novodobým Kopfrkinglem. A překonat Pouta bude letos hodně velká dřina. (11.01.2010)

Státní bezpečnost, zajeď! Mrazivá a depresivní sonda do hlavy jednoho stbáckého magora a jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. V žádném jiném českém filmu nebyla ta atmosféra minulého režimu znázorněna lépe. Všechno je tady šedivý, pro sprostý slova se nejde daleko a nikomu nemůžete věřit. Režie je neselhávající a scénář špičkovej. Hlavním kladem filmu je ale stejně excelentní výkon Ondřeje Malého, který si krade každou scénu pro sebe a kdybych jeho postavu potkal ve skutečnosti, tak se asi poseru strachy. Jenom to chtělo celé trochu více prostřihat a zkrátit délku filmu, takhle už to místy ztrácelo tempo. I tak jde o jeden z mála filmů, za který se v zahraničí nemusíme stydět. (24.01.2011)