Temný rytíř povstal

Chraplal versus chrchlal. Temný rytíř povstal a já si nalhával, že si kvůli tomu na zadek nesednu, ale… Sedl a to pořádně. Finále trilogie, jemuž lze vytknout snad jediné. Na rozdíl od Temného rytíře, který dokázal najít vlastní cestu a nebýt klasickým hollywoodským pokračováním, tak závěr trilogie již tímto syndromem trpí; a to především v závěrečné třetině. Je to prostě to samé co Temný rytíř, ale v epičtějším, osudovějším, velkolepějším, blbějším i přepálenějším balení, během kterého Nolan honí možná až moc zajíců najednou. Méně bývá mnohdy více, ovšem v tomto případě jde o výjimku potvrzující pravidlo, jelikož i přesto nejde o horší film než-li dvojka a to z důvodu, že tentokrát již Bruce Wayne (potažmo jeho alter ego) není „tak nějak navíc“ a v hlubokém stínu tria Joker, Dent, Gordon, ale hraje jasný prim (byť dobře půl filmu absentuje); a díky tomu fungují emoce a díky nim následně funguje úplný závěr závěrečné části TAK výtečně i navzdory tomu, že vlastně nikdo nezaplatí cenu nejvyšší. Což působí až nepatřičně. Jednička však zůstává nepřekonána, ne že by byla o tolik lepší, ale jako jediná nesere mramor. PS: A případnou čtyřku vzhledem k nastolenému trendu může točit snad jedině Michael Mann. (26.07.2012)

Jak moc rozmáchlý, velkolepý a robustní dokáže film ještě být? Existuje limita počtu postav a jejich dějových linií, za kterou už nebude možné film dost dobře chápat, nebo si Nolan bude moct na plátně dělat skutečně cokoliv a my mu to vždy sežereme i s navijákem? Prozatím vše ukazuje na druhou možnost. Temný Rytíř Povstal je komplikované, EPICKÉ mistrovské dílo, po okraj nasycené postavami, každá s vlastními motivacemi, vlastním vývojem charakteru a samozřejmě unikátními a řádně propletenými dějovými liniemi. Ve filmu je toho tolik, až samotné vyprávění občas "nestíhá", místy musí přibrzdit a dovysvětlit, místy musí přeskočit určitý časový úsek a místy se musí uchýlit k drobnějšímu klišé, aby v konečném důsledku mohlo vše do sebe zapadnout a způsobit mohutný emocionální dopad. Dát něco takového dohromady je neuvěřitelné, sledovat něco takového po filmech (a tím myslím jinak velmi dobrých filmech) jako Spider-Man, X-Men, či Avengers je jako být přenesen do jiného světa. Nolanovy filmy překračují hranice, kterým se ostatní filmoví tvůrci ani neodváži podívat do očí. 9/10 (29.07.2012)

Teprve až po druhém zhlédnutí jsem plně pochopil a docenil to, proč Nolan po vzývané dvojce otočil kormidlo a opět zajel do komiksových vln, podobně jako u prvního dílu. Trojka totiž víc než cokoliv jiného především uzavírá trilogii. Chápu ty zklamané ohlasy, které čekaly něco ve stylu vtipného anarchistického magora Jokera, ale výtky o mizerném odvyprávěném příběhu neberu ani omylem. Slovní spojení ‚monstrózní epika‘, které mnozí kolem používají, se totiž na tohle hodí jak nic jiného. Nekompromisní Bane hrubou silou sráží Gotham na kolena, aby jej před tím, než mu dá ochutnat smrt, přinutil trpět. Stejně tak jako jeho strážce v černé kápi. Tohle není od bratrů Nolanových vyjádření jejich světonázoru, tohle je kritika všech, pro které je myšlenka sociální spravedlnosti politickou modlou. A proto, než poslední atom dokončí štěpnou reakci, je třeba povstat fyzicky, ale hlavně duchovně. A to je motor celého filmu, který buduje Nolanovo precizní vyprávění, které funguje jak v dialozích postav, tak v překvapivě střídmé, ale výborně surové akci. To vše pak už jen skvěle doplňuje Zimmerova hřmotná hudba, bez které by ten film fungoval o třetinu méně. Pokud tohle chce u Warnerů někdo restartovat, měl by už teď přemýšlet o změně povolání. PS: Christopher Nolan je spolu s Davidem Fincherem nejlepším filmovým vypravěčem své generace. Bez debat. (27.07.2012)

V úvodní scéně je divák svědkem eskortování dvou zajatců letadlem kamsi do vězení. Muži mají pytle přes hlavu a velitel eskorty se pokouší jednoho z nich psychicky zlomit a patrně přimět k výpovědi. Otevře dveře, strhne zajatce na kolena čelem k bezedné rozevřené hlubině, která dokáže vyděsit nejen ty, co trpí fóbií z výšky. Automaticky bych očekával, že dalším krokem bude stržení pytle, vždyť jinak ten čin nedává smysl. Nestalo se tak. Účelem onoho pytle nebylo znemožnit vězni orientaci, ale překvapit stráž a především diváka momentem odhalení identity zajatce. Ve světě nolanovské batmanovské trilogie je totiž vše dělané pro momentální efekt, nelze v něm najít nějakou logiku a funkčnost. Až tady jsem plně pochopil povzdechnutí uživatele flanker.27 v komentáři k Temnému rytíři, kde píše, že ho "iritovala totální zkratkovitost a pitomost prakticky všech na place" a dále: " Nevim, proč se Joker pokoušel svými plány nastolovat chaos, když nakonec je skoro jediným, jehož činy dávaj jakžtakž smysl. Všichni ostatní, Batman, policie, mafie, předváděj takovou kupu demence, která snad ani nemůže pocházet od člena druhu homo sapiens vybavenýho pudem sebezáchovy. Něco takovýho možná patří do komixu, ale tohle se navenek tváří jako propracovaná detektivka s prvky noir a psychologického dramatu." Nolan nešetří efekty a štědře naděluje atrakce, jenže po obsahové stránce je to prohra. Batman začíná měl pověst temného dramatu, kde komiks konečně dospěl a úspěšně přenesl literární předlohu do reálného světa. Plně se s tím sice ani zdaleka neztotožňuji, ale souhlasím, že zmíněná tendence tam byla a že v rámci žánru šlo o zajímavé vykročení. Temný rytíř povstal je dokladem, že Nolan se v tom, jak látku uchopit, dostal do slepé uličky. Je to nabubřelé, megalomanské a obsahově s prominutím pitomé. Na nějakou hlubší psychologii zapomeňte, dospělost tenhle blockbuster jen předstírá a je v tom dobrý asi tak jako malé děti, co si hrají na tatínka a na maminku. Poslední díl považuji za bezkonkurenčně nejslabší část trilogie částečně i díky velmi problematickým ideovým východiskům. Frank Miller coby autor, který nejvíc ovlivnil nynější podobu a mytologii batmanovského světa, je známý pravičák a tvoří řekněme protiváhu levicovým anarchismem načichlým autorům typu Alana Moora. Tady se ale jeho individualismus a opovržení "lůzou" stalo v podstatě manifestem pro zpochybnění demokratických pořádků a pro autoritáře typu španělského caudila Franca a především pro generála Pinocheta by to byl bezesporu ideální filmový hrdina a tenhle kousek by zaujímal velmi čestné místo v jejich filmotéce. Celkový dojem: 25 %. Pokud Dunkirk a Dokonalý trik představují vrchol dosavadní Nolanovy tvorby, pak Temný rytíř povstal představuje její suterén. (13.08.2017)

Už v tom nie je ten wow!-efekt prekvapenia, ktorý by zakryl bezcitné zaobchádzanie s postavami. To bolo v odpustiteľnej miere prítomné už v minulom filme, ale trojka sa v ňom topí. Je v nej nemožné vstrebať každý zvrat a jeho vplyv na postavy, ktorých je príliš veľa a zjavujú sa a zasa miznú bezkoncepčne, iba aby urobili niečo cool a predniesli nejakú hlášku (z ktorých ani jedna nie je zapamätania hodná). Nolan navyše opäť (po Inception) podceňuje inteligenciu diváka a kŕmi ho lacnými oslími mostíkmi. Hardyho záporák je tupá hora svalov, zaujímavá náhubkom a hlasom, ale strach či rešpekt nevzbudzuje. Na Catwoman (alebo kto to má byť) je užitočný iba vyšpúlený zadok pri jazde na motorke. Jediný, kto tu svoju prácu odvádza najlepšie z trilógie, je Hans Zimmer. Zužitkováva motívy z minulých dielov, pridáva nové (balkánsky klavír zo Sherlocka pre záludnú Catwoman a anarchistické chorály pre Banea sú skvelým oživením), a z niekdajšej plochej masy temnej depresie tvorí bombastickú, orchestračne pestrú akčnú kulisu. Prečo po toľkej kritike štyry hviezdy? Stále to disponuje onou kolosálnosťou, v ktorej je Nolan nedostižný. Tou epickosťou a ohromným drajvom, ktorým vás baví sa nechať unášať, hoci vám je jedno, čo a prečo sa práve deje a kam to bude smerovať. (19.07.2012)