O patro výš

Již to zde bylo stokrát řečeno - první dvě třetiny filmu jsou vlastně standardní groteskní taškařicí, záměny, omyly, pády a kopy do zadnice. Závěrečný výstup na mrakodrap mi ale hned několikrát nepříjemně sevřel žaludek, což jsem u 90 let starého filmu rozhodně nečekal. Mým oblíbencem sice stejně zůstává Buster Keaton, ale ... klobou dolů, Harolde. (07.12.2010)

V jedné lehce morbidní písničce se zpívá: pověste ho vejš, ať se houpá, pověste ho vejš, ať má dost. Harold Lloyd šplhal bez kaskadéra, bez záchranýho lana a lidé zvraceli o stošest. Nepamatuji si, kdy mi naposled takhle bušilo srdce. Málem vyletělo z hrudi. Zvracet to ne, ale jelikož mi nedělá dobře už jen pohled na Petřín či pouliční lampu, byl docela problém vydržet do konce. Což ale neberte jako zápor. Koneckonců je to groteska a ta má v člověku vyvolávat podobné pocity. Ale jinak: ufinky! (02.08.2009)

Harold Lloyd ani Charlie Chaplin mi k srdci nepřirostli. Harold proto, že jeho grotesky mi přijdou příliš umělé a nadsazené, přičemž hlavní hrdina si většinu svého neštěstí přivodí svou vinou (Buster Keaton se oproti tomu do nesnází dostává nešťastnou náhodou či shodou okolností). Charlie Chaplin proto, že jeho tulák byl v podstatě zloděj a h*jzlík, jednal nečestně a vysmíval se neštěstí druhých. O patro výš hodnotím třemi hvězdami hlavně kvůli legendární scéně na hodinách a akrobatickému výkonu, který ve 20. let jistila maximálně tak matrace. (19.09.2011)

Dnes již legendární němý film, který se stal známým převážně díky neuvěřitelným kaskaderským výkonům Harolda Lloyda, které korunuje slavná závěrečná scéna s hodinami, která byla x krát citována v jiných filmech. Příběh mi však už tak zajímavý nepřišel a byla zde spousta scén, která mě spíše nudila. Z němé éry si raději dám cokoliv od Chaplina nebo Keatona. (03.01.2013)

90 let stará 70ti minutová němá groteska, která z největší míry stojí na scéně s lezením po zdi mrakodrapu? A mezi nejlepšími komediemi všech dob? Zcela jednoznačně - protože Harold Lloyd tu prokázal tak velký cit pro fyzický, přitom ale velmi milý humor, že je těžké s ním nesoucítit a nefandit mu... a zároveň díky ve své době unikátně invenční režii a komponování záběrů berou jeho eskapády dech i po bezmála století. Už proto že je každému jasné že v dnešní době by se to na plátně hemžilo digitálními efekty... kdežto tehdy do toho všichni šli natvrdo, bez zeleného plátna a digitálně odmazaných provazů. 9/10 (03.09.2012)