Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna

Chybí tu nějaká epická bitva. Sice je tu spousta šermování a půtek, ale něco ve stylu mlýnského kola ze dvojky nebo závěrečný rozepře na moři ze trojky tady postrádám. Druhak ty drobný rozbroje, zejména šermířský, zůstávají mnohé dlužny pověsti Marshalla coby broadwayského choreografa. ____ Páni scénáristi zahoblovali scénáři hrany do té míry, že anarchie a sofistikovaně chaotické subploty ze dvojky a trojky nahradila přehledná a malinko unylá lineární cesta (jak jinak za „MacGuffinem“, neboť cesta je zde důležitější než cíl). Podle mého soudu se má dvojka a trojka ke čtyřce stejně jako Sex ve městě (punkersky drzý sražení pěti dílů seriálu do filmu) ke staromilské Pretty Woman. Nemohl jsem si vynachválit ze scenáristického hlediska určitě ne triviální scény z předešlých dílů, ve kterých každá z postav kooperovala a zároveň podváděla ostatní (vztah Keiry, Orlanda, Deppa, Norringtona např.). S tímhle „kontrolovaným bordelem“ souviselo i časté pozdvižení duelu na šermířský / pistolnický truel á la špageťák Hodný, zlý a ošklivý či Gauneři. Tady je to vzdor různým zvratům dost otrocky zúžený do jediného screwball vztahu Penélope versus Depp. ____ Správně se to mělo jmenovat Piráti z Karibiku: The Fountain of Youth. On Stranger Tides je úlitba Powersovi, jehož předlohou se tvůrci inspirovali, byť dost volně, anžto Sparrow ani Barbossa v knize třeba vůbec nejsou. Škoda, že nezačíná čtyřka podle knihy, kde je rozkošná scéna, ve které malá loďka přepadne obří koráb. ____ Nehledě na dabing je lepší jít asi na 2Dčko, protože brýle akorát zatemňují už tak potemnělý děj a 3D není využitý. Sice se několikrát máchne mečem mezi diváky, nicméně stěžejní akce se odehrávají zásadně a příznačně v ploše plátna. Jak podotýká Nolan, vzhledem k tomu, že si prostorové vnímání bereme z barev, rozlišení, viditelnosti (kupř. z-buffering dává bližším předmětům i světlejší odstín) ap., je každý 2D film už vlastně ve 3D. Co je ale pak 3D film? Samozřejmě - návratem ke 2D, protože natáčet akci ve 3D je stále nesmírně složité, ba neproveditelné (Marshall několikrát vytroubil do médií, že nemá vlastně vůbec šajnu, která bije), takže se tvůrci odvážou mnohem méně než u 2D filmů. Tolik k paradoxům stereoskopie. ____ Existují v zásadě tři způsoby, jak složit hudbu k filmu. Prvním extrémem je napasovat hudbu striktně na obraz, čehož příkladem byla trilogie Matrix, extrémem druhým je pouze podbarvit dění, viz Vangelis a zejména tací, kteří skládají filmovou hudbu jen sem a tam na bokovku. Někde mezi tím stojí kompromis, který zastává Zimmer a který je založen na tom dát filmu správné tempo a rytmus, což zajišťuje jinak střih, dění před kamerou nebo pohyb kamery (v první desetiminutovce Tenkrát na Západě to byl výjimečně zvuk). Tady je to hudba. Zimmer, který v jedné minutě změní tempo a rytmus skladby i dvacetkrát (oproti jednotvárnějším mexikáncům Radrigo Y Gabriela), ví jinými slovy o podstatě filmu víc než celý filmařský štáb dohromady. Vůbec se kloním k názoru, že tempo a rytmus jsou jedním z klíčů k tajemství filmového řemesla. Jde-li například postava venku a pak v dalším záběru vevnitř, tak pointa kontrastu není v tom, že jednou je venku a podruhé vevnitř, ale v tom, že jednou jde rychleji a podruhé pomaleji. ____ O nějaké chemii mezi herci nebo kouzlu filmu nemůže být, obávám se, příliš řeči (ačkoliv podívaná je to pořád nadprůměrná). Ovšem co je nejskandálnější – chybí Mackenzie Crook, srandovní pirát z předešlých dílů! (17.05.2011) (méně) (více)