Zpátky na frontě

Je to celkom dobrý mierne sci-fi ladený vojnový film. Má dosť dobrý príbeh o štvorici ruských hľadačov vecí z druhej svetovej vojny, ktorí na mieste bývalého bojiska nájdu vlastné doklady z čias vojny a keď sa po stretnutí s matkou jedného mŕtveho ruského vojaka rozhodnú okúpať v neďalekom jazere, ocitnú sa priamo v časoch druhej svetovej vojny a musia okamžite nastúpiť do sovietskej armády. A tak musia prísť na to, ako sa dostať späť, ale aj prežiť v tomto vojnovom pekle. Spracovanie je ale iba priemerné, úvodná dvadsaťminútovka aspoň dobre zoznámi so štyrmi hlavnými postavami, z ktorých síce viac zaujme iba ich vedúci a postava skinheada, ale svoj účel to splní a keď sa už postavy prenesú do minulosti, tak sa na to stále dobre pozerá, nenašiel som tu nič, čo by mi skutočne vadilo, ale potenciál celej tejto zaujímavej témy mi neprišiel moc využitý a táto verzia skôr narúša oba žánry. Samotný sci-fi tu predstavuje len ten úplný základ, takže tu ani nie je moc o čo stáť, ale ani ako samotný vojnový film to nie je moc dobre podané, chýba tomu nejaký skutočný cieľ a gradácia, postavám len ide o to, aby sa z minulosti dostali, boj moc neovplyvňujú a ani sa moc nepohnú z miesta, až na kratšiu časť v zajatí, kde ma zaujalo rozprávanie o výsledku vojny. Takže dobre sa na to pozerá a dokonca ani menšia romantická línia mi vôbec neprekáža, na rozdiel od väčšiny podobných filmov, ale dalo sa na tom aj o dosť lepšie popracovať. Akcie tu až tak moc nie je a nie je zlá, ale ani ničím výnimočná. Sú tu dve väčšie bojové scény a niekoľko maličkostí, ktoré ani moc nestoja za pozornosť, na moje prekvapenie pôsobí skôr takým komornejším dojmom, aj tie najzásadnejšie bojové scény sa odohrávajú len na menšom bojisku s pár desiatkami vojakov na oboch stranách a v celom filme vidno len pár tankov, pričom všetky sú napodobeniny, na čo teda od Rusov nie som zvyknutý a chýbajú aj nejaké tie nápady, nie je tu nič, čo by sa už nedalo vidieť. Ale zase sú celkom slušne natočené, aj keď mohli byť drsnejšie, zaujala ma obzvlášť efektívna delostrelecká paľba, ktorá tu robí najväčšie škody a hlavne na záverečné dobývanie bunkru sa pozerá dobre. Herecké obsadenie je iba priemerné, najzaujímavejšie sú vedľajšie postavy, ako ruskí dôstojníci, alebo zdravotníčka, hlavné postavy mohli byť vybrané aj lepšie, nikto nemá dostatok charizmy, aby som mu skutočne fandil. A čo sa týka réžie a technickej stránky, od žánrovej špičky to má veľmi ďaleko, ale potreby filmu to celkom splňuje. Ako celok je to dobrý film, ale skôr len na jedno pozretie, keďže nemá ani jednu stránku, ktorá by skutočne stála za pochvalu. 64% (30.07.2012)

Jeden z těch filmů, které jsou sice ukrutně blbé, ale člověk se u nich nějakým zvráceným způsobem vlastně docela dobře baví. Oproti většině ostatních komentátorů však tuhle výbušnou pohádku o náccích, velké vlastenecké válce, kouzelné babičce a okaté Ninočce nepovažuji za příliš dobře natočenou - válečné scény jsou spíš slabší nápodobou toho, co už jsme nejmíň desetkrát viděli jinde a navíc je kazí chudá výprava a chybějící prostorová logika. Mnoho sekvencí se pak vyznačuje velice topornou inscenací, herci jsou (doslova) neuvěřitelní tragédi a postsynchrony svou špatností vážně konkurují i české produkci. (12.05.2013)

Na prvý pohľad sa možno zdá, že ide o jednoduchú a možno i naivnú záležitosť, kde sa štvorica chalanov zázrakom dostala v minulosti späť, konkrétne do r. 1942 a to priamo do zákopov kde sa odohrávali tuhé boje, aby tak mohli prehodnotiť svoj život a napraviť sa k lepšiemu. No ja mám podobný námet s cestovaním v čase veľmi rád, takže niektoré chybičky rád prepáčim. Hlavné bolo, že filmové spracovanie nebolo najhoršie, pričom ani herecká stránka nebola zlá. Čo sa týka bojových akcií, videl som i lepšie, no v kontexte celého príbehu ich úroveň bohato stačila. Slabší nadpriemer. 70/100 (17.01.2018)

Už jsem to tu psal, mám rád filmy o cestování časem. A mám rád filmy válečné. My z budoucnosti v sobě mísí oboje. Proto snímek nelze hodnotit jako ryze válečný film či jako čistou sci-fi. Přesto si zde milovníci válečné vřavy přijdou tučným dílem na své ! Filatov se třemi parťáky spolu-vykopávači válečné výstroje se totiž octne v místě bývalých bojů po zvláštím setkání s jednou babkou a vykoupání v jezeře. A to přímo v roce 1942. Tedy v době těsně před Stalingradem, kdy se nezdálo, že je na na zemi síla, která by valící se wermacht zastavila... Dostanou se tak nejen do ruské jednotky, ale náhodou i do německého zajetí. Jejich vysvětlování, že jsou z budoucnosti většina vojáků chápe jako šílenství či šok z boje... Rusům se sice líbilo, že vyhrají válku, ale neveřili. Němcům se pro změnu tvrzení, že prohrají zdálo jen jako nacionalistické zfanatizované kopání kolem sebe.... A tak se čtveřice hrdinů sama musí zapojit do nejtvrdších bojů. Pochopí to, co dnes řada mladých a hlavně rádobynáckové nechápou. A tím je poznání, že válka není dobrodružství. Válka je svinstvo. Válka jsou vyhřezlá střeva kamaráda, prostřelené tepny, oheň, žhavé šrapnely, škřípot pásů tanků-- zkrátka nic pěkného, když se to vše odehrává přímo kolem vás.... Filatov se během návštěvy minulosti stačí i zamilovat a já se mu skutečně nedivím. Zdravotnice Nina (Jekatěrina Klimova) je zatím jednou z nejkrásnějších ruských hereček co jsem v ruských filmech viděl... Rusové se celkově lepší film od filmu a já se budu těšit na další dílko, třeba i na trojku My z budoucnosti... Dávám 4 poctivé rudé hvězdy, ale přeci jen ta čtvrtá byla jen tak tak . * * * * (29.04.2012)

Kdyby mnou náhle Prozřetelnost flákla do okopu plného negramotných Ivanů, na který notabene útočí banda vymaštěných nácků, určitě bych měl sto chutí obluzovat nemytou a neholenou zdravušku! Spíš by se ze mě stalo ztělesnění nějakého halogenu. Patrně bromu..... Marně se po již delší čas snažím vystihnout, kde jsou pro mě největší slabiny ruských filmů, zkrátka, co mě na nich tak nějak sere. Určitě to bude ono přehnané gerojství. Kdyby moskvič natočil Karkulku, tak by cestou za babuchou osvobodila dva – tři lágry, zapropagovala březen coby měsíc knihy a narubala pár tun černého uhla, aby se nakonec obětovala tím, že se na vlka vrhne s odjištěním granátem v dlani. I ta logika trošičku pokulhává, alespoň zdánlivě. Je totiž skutečně možné, že Serjožkové a Nástěnky mají hovnotové žebříčky pošoupnuté trošičku jinam, než já. Třeba vážně bloudí po světě s věčně nadurděním výrazem, nectí lidského života a jak vesele pijí, tak spokojeně i zmírají. Nebyl jsem v Rusku po dostatečně dlouhý čas na to, abych onu domněnku mohl vyvrátit. Ještě k tomuto dílu: vyhlašuji soutěž o to, kdo pozná nejvíce zásahů autocenzury! Báťuška Putin musel být na projekci skutečně spokojený, jeho ovčani dostali další kvalitní návod, jak nahlížet na vlastenectví, historii a smutné problémy dneška (kupříkladu na plešounky s hákenkrajcem na paži, rozmazlenou mládež, nectící velké činy dědů, ba naopak, hrající si s jejich lebkami vrchcáby...etc.). To vše za pomoci jezírka s živou vodou, babči kořenářky a jednoho vytepleného jeepu. A protože Vladimir Vladimirovič zrovna s Angelou buduje nějaký ten ropovod, nebyl Němec popsán moc fujky, spíš jen jako jakýsi abstraktní terč pro sovětské hlavně. Ale co, kálí to Šarik. Hvězdopružní, tam za mořem nadějí, patlají ve svatém lese zase svojí propagandu.....a je skutečně otázkou, která z nich je podařenější. Trojku si to, coby moderní verze Mrazíka, zaslouží. (25.02.2013)