Kimssi pyoryugi

Podle posteru to už tak nějak pro jihokorejce tradičně vypadá jako příšerná bláznivá komedie, ale opak je opět pravdou, je to takový milý, trošku komediální drama o dvou lidech a jejich divných životech. On přišel o všechno, chce se zabít a náhodou se dostane na opuštěnej ostrůvek uprostřed města a řeky Han, kde musí začít žít, jak dovede, protože neumí plavat. Ona žije asociální život ve světě internetu a představ, s nikým nemluví, s matkou komunikuje jen přes smsky a nikdy nevychází z bytu a ze svýho pokoje jen když nikdo neni doma, její jedinou zábavu je její imaginární já na internetu a blog, ale to jen do chvíle, než přes svůj foťák v bytě zahlídne podivnýho chlápka na ostrůvku. Ohromě s citem, lehce a vlastně i zábavně odvyprávěný (19.10.2009)

Kdo by to byl řekl, že v Jižní Koreji může vzniknout romantická komedie, která nebude afektovaná ani se neplahočí ve vleku schémat ustanovených po komerčním úspěchu "My Sassy Girl" a nadto ještě bude mít naprosto originální a dokonce aktuální zápletku? "Kim’s Island" je i v dalších ohledech v rámci domácího mainstreamu zjevení: nekřiklavé herecké výkony, užívání velkých detailů a dlouhých záběrů, maximální vytěžení slibné a mnhovrstevnaté premisy. (28.10.2009)

Plakát ke Kimovu ostrovu docela dobře vystihuje můj dojem z celého snímku. Nemyslím si, že by odkazoval ke ztřeštěné rodinné komedii, na to je málo zalidněn a postrádá roztomilost, spíše působí groteskním dojmem. Dá se podle něj soudit, že nás čeká spousta legrace a možná také trochu akce, což ovšem už milný dojem je. Na jeho mizerné kvalitě se však shodneme. Snímek samotný na tom ovšem není o moc líp. Příběh dvou ztracených existencí, mezi kterými rozkvete něco jako (kukuřičná) láska, selhává snad na všech frontách. Alegorie, v níž se životní ztroskotanec stane trosečníkem je sice zajímavá, a asi vůbec ten nejlepším nápad co nám snímek nabídne, ale působí příliš vykonstruovaně. Scénáristická bezradnost je cítit hned od prvního momentu. Ať už je to křečovitost v Kimově udržení na ostrově, způsob seznamování se s jeho minulosti nebo uvedení druhé hlavní postavy do děje. Snaha udělat z diváka vola je pak korunována zasazením vlastní neschopnosti do kategorie „děláme si legraci.“ A právě humor je dalším negativem snímku. Tak trapnou a zbytečnou estrádu nevtipnosti jsem neviděl už poměrně dlouho (možná od dob My Sassy Girl). Hlavní postava musí být zejména na začátku vykreslena jako naprostý idiot, jen aby snímek měl vůbec nějakou šanci fungovat! Díky vatovým vložkám s jednotlivými „žertíky“ a třem největším kamenům úrazu uvedeným výše je snímek zejména v první části rozdroben do nesympatického patvaru, který spíše než jako plnohodnotný film působí jako pokus o videoklip. Druhá hodina je výrazným zlepšením. Příběh se usadí, vtipy téměř vymizí a veškerý děj je podáván souvisleji, není rozrušován ani vtipy, ani seznamováním s novými postavami. Rozehrává se netradiční drama mezi oběma hrdiny, které po dvou hodinách konečně dojde svému završení. Ani tak se žádná velká zábava nekoná. (05.05.2010)

Jedna myšlenka mně pořád lítala hlavou, "Dal bych si nějaký nudle." Nikdy jsem si nemyslel, že budu tak dojatej, když někoho uvidím jíst. Tohle je názorná ukázka korejské filmové ulítlosti v tom nejlepším slova smyslu. Na druhou stranu, i když to vypadá na happy and, Kimův dluh u banky se určitě sám od sebe nezaplatil:) (05.08.2011)

Zhruba do padesáté minuty výborné, na čtyři hvězdy. O chvilku později jsem dokonce přemýšlel o pěti, ovšem od prvních dopisů v láhvi jako by jste se dívali na úplně jiný film. Jakoby tvůrcům došly nápady - kamera se dívá skoro pořád skrz čočku fotoaparátu a nebo pro změnu sledujeme několikaminutový nepřetržitý záběr na tvář. Co naplat, druhá polovina se prostě nepovedla a byla na necelé tři hvězdy. Celkově to tedy na ty čtyři kousky vyjde, ale i tak je tady film neuvěřitelně nadhodnocený. (23.12.2009)