Kimssi pyoryugi

Naprosto úžasný příběh dvou osob, které si daru života vážily pramálo. Kim (žena) pravděpodobně představuje životy mladých Korejců, kteří často utíkají od reálného světa do světa virtuální rality. Kim (muž) by mohl být kritikou celé současné konzumní společnosti, která si prozměnu neváží těch věcí, které dávají životu opravdový smysl. A stačí jedna "nehoda" a najednou životy obou postav smysl dostanou. Navíc "připitomělé" herectví hlavního hrdiny mě dostalo stejně jako půvab hlavní představitelky. Svěží vítr z Východu ke mně přivál největší filmové zjevení loňského roku: 10/10 (23.01.2010)

Podle posteru to už tak nějak pro jihokorejce tradičně vypadá jako příšerná bláznivá komedie, ale opak je opět pravdou, je to takový milý, trošku komediální drama o dvou lidech a jejich divných životech. On přišel o všechno, chce se zabít a náhodou se dostane na opuštěnej ostrůvek uprostřed města a řeky Han, kde musí začít žít, jak dovede, protože neumí plavat. Ona žije asociální život ve světě internetu a představ, s nikým nemluví, s matkou komunikuje jen přes smsky a nikdy nevychází z bytu a ze svýho pokoje jen když nikdo neni doma, její jedinou zábavu je její imaginární já na internetu a blog, ale to jen do chvíle, než přes svůj foťák v bytě zahlídne podivnýho chlápka na ostrůvku. Ohromě s citem, lehce a vlastně i zábavně odvyprávěný (19.10.2009)

Každý máme svůj ostrov, každý z nás má svého Wilsona a každý má svého Pátka. Stejně jako každý někdy něco zpacká a každý jednou musí překročit svůj stín. O tomhle všem pro mě film je. Ze začátku jsem se smála o to víc, že stejně jako v diskuzi na webu mé rodné "vísky" byla i tady ho*na hodně důležitá. I když na webu, pravda, jde hlavně o ta psí. Ale abych se vrátila ke korejskému Trosečníkovi - v druhé polovině už jsem se nesmála, jenom jsem potichu sledovala a užívala si ten krásně plynoucí děj... (04.03.2012)

Není dobré předem posuzovat film podle praštěně vypadajícího posteru... Po letech sledování korejských romkomů bych neřekl, že mě v tomto subžánru může ještě něco překvapit. Kimův ostrov na to v první polovině i přes zajímavou zápletku nevypadal, ale ve finále mi svou úsměvně zadumanou lehkostí (nevím, jak bych to jinak popsal) ruku v ruce s absencí očividného tlačení na pilu až vyrážel dech. Krása. (17.11.2009)

"Jak můžete být všichni tak sobečtí?" táže se Kim zvěře, která se odmítá dobrovolně nechat ulovit a sníst. Zatím jěště neumí ulovit ryby šampónem, ale časem se naučí vše potřebné, aby na pustém ostrově v Soulu mohl přežít. Mezitím už ze zatemnělého bytu, představujícího další ostrov uprostřed civilizace, nesměle vykukuje fotoaparát s dlouhým objektivem a bledá dívka začíná zkoumat podivného mimozemšťana na ostrově. Další originálně podivná romance z jižní části korejského poloostrova v sobě skrývá obvyklé ingredience - lehký humor, těžkou romantiku a téma, které by scénáristu nevlastnícího šikmé oči nikdy nenapadlo. (08.07.2010)