Kimssi pyoryugi

Plakát ke Kimovu ostrovu docela dobře vystihuje můj dojem z celého snímku. Nemyslím si, že by odkazoval ke ztřeštěné rodinné komedii, na to je málo zalidněn a postrádá roztomilost, spíše působí groteskním dojmem. Dá se podle něj soudit, že nás čeká spousta legrace a možná také trochu akce, což ovšem už milný dojem je. Na jeho mizerné kvalitě se však shodneme. Snímek samotný na tom ovšem není o moc líp. Příběh dvou ztracených existencí, mezi kterými rozkvete něco jako (kukuřičná) láska, selhává snad na všech frontách. Alegorie, v níž se životní ztroskotanec stane trosečníkem je sice zajímavá, a asi vůbec ten nejlepším nápad co nám snímek nabídne, ale působí příliš vykonstruovaně. Scénáristická bezradnost je cítit hned od prvního momentu. Ať už je to křečovitost v Kimově udržení na ostrově, způsob seznamování se s jeho minulosti nebo uvedení druhé hlavní postavy do děje. Snaha udělat z diváka vola je pak korunována zasazením vlastní neschopnosti do kategorie „děláme si legraci.“ A právě humor je dalším negativem snímku. Tak trapnou a zbytečnou estrádu nevtipnosti jsem neviděl už poměrně dlouho (možná od dob My Sassy Girl). Hlavní postava musí být zejména na začátku vykreslena jako naprostý idiot, jen aby snímek měl vůbec nějakou šanci fungovat! Díky vatovým vložkám s jednotlivými „žertíky“ a třem největším kamenům úrazu uvedeným výše je snímek zejména v první části rozdroben do nesympatického patvaru, který spíše než jako plnohodnotný film působí jako pokus o videoklip. Druhá hodina je výrazným zlepšením. Příběh se usadí, vtipy téměř vymizí a veškerý děj je podáván souvisleji, není rozrušován ani vtipy, ani seznamováním s novými postavami. Rozehrává se netradiční drama mezi oběma hrdiny, které po dvou hodinách konečně dojde svému završení. Ani tak se žádná velká zábava nekoná. (05.05.2010)

Bezpochyby nesmierne originálna “romanca” o láske, no hlavne o poznávaní samého seba. Nuž ale keď človeku počas sledovania takéhoto príbehu, neustále utekajú myšlienky iným smerom, môže ho ovládnuť mimoriadna spokojnosť? Bohužiaľ nie, všetky oči ostali suché, a to je v prípade takéhoto druhu filmu, doslova strata času. (22.05.2018)

Každý máme svůj ostrov, každý z nás má svého Wilsona a každý má svého Pátka. Stejně jako každý někdy něco zpacká a každý jednou musí překročit svůj stín. O tomhle všem pro mě film je. Ze začátku jsem se smála o to víc, že stejně jako v diskuzi na webu mé rodné "vísky" byla i tady ho*na hodně důležitá. I když na webu, pravda, jde hlavně o ta psí. Ale abych se vrátila ke korejskému Trosečníkovi - v druhé polovině už jsem se nesmála, jenom jsem potichu sledovala a užívala si ten krásně plynoucí děj... (04.03.2012)

Příběh o tom, jak jeden zkrachovalý Korejec musel ztroskotat na pustém ostrově hned za městem, aby objevil pravé hodnoty života a stal se z něho ten pravý muž pro traumatizovanou asociální dívku, která uvízla ve virtuálním světě, si mě získal nebývalou lehkostí a svérázným, rozmanitým humorem, který v některých momentech dokonce i umně balancuje na hranici dobrého vkusu (radostné chvilky s rukama plnýma ptačího trusu budiž důkazem). V druhé polovině filmu vstupuje do popředí dramatická rovina, která pak předvídatelně spěje ke kýženému happyendu. Z formálního hlediska mě u Kimssi Pyoryugi zaujala především kompozice a složení záběrů a celková práce s mizanscénou (barevné řešení hrdinčina pokoje, atd.). Tak či tak to je neuvěřitelná pecka a jeden z nej "feel-good" filmů za poslední dobu (jako nej "fell bad" film v rámci korejské kinematografie zase boduje Viděl jsem ďábla). (20.06.2011)

Scénář: Hae-jun Lee .. Umělý domov svobody a vynucené seberealizace v řece kapitalistických problémů naruší voyeurská asociální sondáž a dává postupně vzniknout bizarnímu vztahu dvou osob. Nápaditost a zpracování autorských děl Jihokorejských tvůrců je obdivuhodná (>.-) Originálně uchopené problémy této doby s velmi barvitým obalem, kdy mi délka a pozvolnost šla proti intenzitě ač je prý evoluce proces stoupající chutnosti (asi jen v potravě:-)). (08.01.2010)