Temple Grandinová

Claire Danes si odniesla za tento film zaslúžený glóbus a už vieme prečo bola obsadená do Homelandu. Tá jej mimika, no to je na psychicky nevyrovnaného človeka neopakovateľné. Herecky super, ale to je tak všetko, pretože film o autistke, ktorá vymyslela, ako zmierniť bolesť kráv tesne pred ich porážkou. Hm, trocha divné. (17.01.2019)

Temple Grandin, to je autobiografický snímek o (silné) osobě stejného jména, autistce (a jentak mimochodem uznávané amer. vědkyni, spisovatelce...), která otevírala spoustu dveří a život si (po)skládala z jednotlivých obrazů a já si opět po čase dokázal (potvrdil), že předsudky jsou jednou z nejhorších možných věcí na světě. Tento snímek, to je celkem jednoduchá rovnice. Temple Grandin = Claire Danes resp. Claire Danes = Temple Grandin. Tato herečka si mě svou bezbřehou bezprostředností (resp. přirozeností) získala od samého počátku a já postupně „rezignoval a roztával“ až si Temple (a celý tento snímek) otevřel dveře (i) k mému srdci. Kritik by měl vždy (za každých okolností) zůstat nestranný a (u)držet si zdravý odstup. Já jsem však obyčejný (filmový) divák a tak si můžu dovolit (dopřát) malý luxus v podobě absence nestrannosti a můžu směle prohlásit následující: tyto „obrázky“ nemohly být poskládány již o moc lépe. Tento snímek (alespoň v mých očích) bezezbytku na(s)plňuje přízvisko „malý velký snímek“. A o čem, že (v prvé řadě) je? Třeba o (lidských) předsudcích, malosti, omezenosti a jedné silné osobnosti, která i přes svůj handicap dokázala v životě víc, než drtivá většina „nás zdravých“. P.s. i přes mnohými (včetně mě) zde vychválenou C. Danes musím dodat, že více než zdatně ji zde sekundují (resp. přihrávají) J. Ormond (jako její matka Eustacia) a D. Strathairn (coby její středoškolský profesor Dr. Carlock). Co říci závěrem? Temple Grandin patří mezi ty snímky, které (troufám si jednoznačně tvrdit) nikdy rekordy ve výdělečnosti zcela jistě lámat nebudou, to ale nic nemění na faktu, že svou (naši) pozornost si (po právu) zaslouží. S (osob.) dovětkem na závěr: ano, jsem cynik (víc než by bylo občas zdrávo), ale jak jsem právě zjistil, stále mě dokáže něco (někdo) dojmout. Tak snad mám ještě šanci...... :-) 90% (07.05.2012)

Nemůžu se zbavit pocitu, že to bylo trochu vyhrocené a přehnané. Unavoval mě zejména její neustálý řev. Mám i pár výhrad k herečce v hlavní roli. Nevím, jeslti se tak strašně snažila napodobit autismus, anebo to byla čistě její představa o této poruše, ale měla jsem pocit, že méně je někdy více. Mám ráda herecký minimalismus, ve kterém herec vyjádří tucet pocitů v jednom malém pohybu. Avšak závěrem musím říct, že jsem si na to zvykla a začala se mi i líbit :)! Zcela upřímně si neumím představit jediný důvod, proč si vybrat dobytek, potažmo jatka. Co se mi ale hodne líbilo, byla vizualizace obrázců jejího myšlení. Taky mě fascinovala její chuť psát články.. Já jich mám taky pár napsat a je to pro mě peklo :(. Za to má můj obdiv! (08.04.2014)

Dívka, která si hrála s krávami (a kopala do těch, kdo ji naštvali). Mohla si vybrat, k čemu svůj dar (a prokletí v jednom) využije. Zvolila dobytek. Němé tváře, které ji neznervózňují a které chápe mnohem lépe než lidské bytosti okolo sebe. Prapodivný námět není věrohodný jen tím, že vychází ze skutečných událostí, ale také díky snaze tvůrců a Claire Denis pochopit svět Temple Grandinové (Denisová její trvalou nedospělost vystihla bravurně). Pro lepší představu vidíme lidi a věci jejíma očima. Nápady i emoce, s jejichž vyjadřováním má Temple problém, jsou převáděny do obrazů. Orbis pictus. Filmovější námět aby jeden pohledal. Hrdinčina nelehká cesta za jejím životním snem je zbavena patetických okamžiků a filmu škodí pouze doslovnost při vysvětlování, co autismus obnáší. Kromě hrdinčiny diagnóny je zohledněno i prostředí amerického jihozápadu 60. let, ovládaného výlučně muži – tím víc nás může fascinovat odhodlání jedné drobné dívky, potažmo ženy. 75% (20.09.2012)

Zatiaľ veľmi silné štyri hviezdičky, uvidím, čo bude neskôr. Bol to úžasný film a najlepšie na ňom bolo, že som to nečakal. Mám osobnú skúsenosť s autizmom ľahšieho typu a bol som mimoriadne zvedavý, čo nové mi zo sveta autistov táto životopisná snímka prinesie. Nebolo toho málo. A všetko bolo také prirodzené, uveriteľné. Doteraz som si myslel, že Hoffmannov Rain Man je neprekonateľný, ale Claire Danes túto moju predstavu vážne spochybnila. Aj keď som si všímal detaily, možno inými divákmi nepostrehnuteľné, bola jednoducho dokonalá. A o takýchto vydarených životopisných filmoch o ľuďoch, ktorí sa vymykajú našim obvyklým šablónam platí, že vypovedajú nielen o nich, ale veľa aj o nás. (10.11.2014)