Temple Grandinová

Hnula mnou! Temple, myslím. Mluvila o dveřích. Že jsou to vchody do jiných světů. "... a kam odcházejí?" Do nebe. Nezvykle pojatý film o ženě, která viděla svět v osách, procentech a pravítkách. Líbilo se mi to načasování, drajf, úcta a pocit, že jsem jen já a Temple. Temple a já. Krom Danesové, která předvedla neskutečný výkon plný bolesti, mě zaujal mentor (D. Strathairn), který dovedl Temple k uvažování, navedl ji na cestu a ponechal osudu. Samotnou. A její řeč pronášená při závěrečném sprintu mezi obdivem a lítostí, mě zanechala v mlčení, s mrazením v zádech. A tak si to taky chci uchovat v paměti. Ohromná věc! (12.09.2010)

Film, nad kterým je o čem přemýšlet. Poutavý příběh neobyčejné ženy, která navzdory svému tolik svazujícímu a omezujícímu handicapu úspěšně vybojovala boj se všemi překážkami, stojícími jí v cestě k úspěchu a ke spokojenému životu. Dokázala toho mnohem více, než většina těch "normálních", které na své cestě potkávala, a kteří jí její úděl ještě ztěžovali výsměchem a nepochopením. V jejím životě hrála velkou roli zvířata, do nich se totiž uměla vcítit lépe a porozumět jejich potřebám více než ostatní lidé. Proto se hodně zabývala otázkou etiky zacházení s chovnými zvířaty na farmách a to je další téma k úvahám, které tato biografie nabízí. (13.10.2013)

Tak tohle, nestydím se říct, mě fakt dojalo. I když je to o krávách, je to taky hodně o autismu. Ani nevím, o čem víc. HBO vyprodukovalo vynikající životní příběh, i když krávy tam hrajou fakt velkou roli. A člověk by si řek "co to je za námět - krávy a autismus"? Ale já nevěděl, že to bude o krávách a autismu. Nevěděl jsem to. A odměnou mi byl filmovej skvost. Skvěle zahranej a natočenej. Fakt jsem věřil, že Claire Danes je dcerou Julie Ormond. A že je autistická. Tahle průkopnice krav a autismu si to zasloužila a má můj obdiv. Jsem rád, že po Temple Grandin někdo sáhl... i když ona na sebe normálně sahat nenechá... Po prvotním nadšení jsem si uvědomil, že přestože to byl skvělej film, nemůžu ho dávat na stejnou úroveň jako ostatní filmy, kterejm dávám 5 hvězd. Proto musím dát jen 4. (17.10.2016)

Říkejte mi cynik, ale obyčejně na mě filmy, které se diváka snaží "vydírat" zas tak moc nepůsobí. Nemůže za to ani tak stav hlavního hrdiny, ale většinou scénář a režisér, kteří často derivují filmový jazyk jen na ono postížení. Tentokrát ale tleskám HBO a tleskám Claire Danes, protože k postavě Temple Grandin přistoupili citlivě, bez přílišné glorifikace a snažili se rozvést a ukázat chování autismu bez toho, aby byl divák tlačen k jakýmkoli soudům. Teda určitě ne tak okatě jak to mnohdy dopadá. Film tedy dostal jakousi "lehkost", a věnoval se tomu, co bych od takovéhoto typu autobiografie čekal. No a výkon Claire Danes, o tom je zbytečné cokoli psát, protože je prostě vážně skvělý. Kéž by televize točili více takových filmů. Možná bych se pak na ni i občas podíval. Nature is cruel, but we don't have to be. (05.03.2011)

Životopisné filmy nesnáším, ale tento mě dostal - mimořádným hereckým výkonem Claire Danes, jakož i velmi přesvědčivým filmařským vystižením toho, co obnáší diagnóza ústřední postavy. Působilo to na mě sice značně nízkorozpočtově, ale jinak mi to přišlo strašně dojemné, Temple jsem celou dobu fandil (byť jsem celou dobu věděl, jak to dopadne - holt úděl biografických filmů), líbila se mi tam hudba a také herectví Julie Ormond v roli Templiny matky (a zaujala mě tam ještě Catherine O'Hara, u které mi dlouho trvalo, než mi došlo, že to je Kevinova máma ze Sám doma). I když mi přijde hloupé tento film nějak srovnávat s Rain Manem, stejně jsem se neubránil myšlence, že Claire Danes strčí Dustina Hoffmana do kapsy. (08.11.2021)