Je to i můj život

Koukáte na melodramatický film o soudržnosti rodiny ve složitých životních situacích, kdy do prosluněných záběrů hraje jemný klavír a těžké scény jsou narvané emocemi a skoro si chcete říct, ze jde o další hollywoodský kalkul, jenže pak vám dojde, že Cassavetes to má prostě v ruce a v jistých aspektech je i v banálních a ohraných tématech/scénách - jakkoliv jsou schématické - svůj, dostatečně procítěný, nevtíravý, intelektuální a emocionálně kulervoucí, úřadující velmi obdobným způsobem jako v The Notebook. Cameron Diaz hraje jako o život. (05.03.2015)

Od Nicka Cassavetese jsem dosud viděl jen dva snímky a přiznám se, že jak u Zápisník jedné lásky tak i u Je to i můj život jsem měl slzy na krajíčků. Nick se pustil do hodně smutného a citlivého tématu a zvládl vše bravůrně. Průběh zákeřné nemoci byl vykreslen hodně citlivě a divák vše neuskutečně prožíval s hlavní hrdinkou. Až na Cameron Diaz nemám co vytknout. Cameron nikdy nebude můj šálek čaje, ale precizní režie, námět a provedení i tenhle malý nedostatek přebije. (07.02.2010)

Snímek, který tak neskutečným způsobem tlačí na pilu, až je to nemocné. Aby bylo jasno, já jsem rád filmem citově vydírán, ale každý má svou míru. Námět je skvělý, herecky příjemné a sympatické, hudebně přesné, začátek vynikající. Musí ale každá vedlejší postava mít takové hrubé problémy? Nestačila by přímá konfrontace dcery s matkou? Myslím, že bohatě. Trocha střídmosti by snímku náramně prospěla. Soudkyni nemusela umřít dcera, Baldwin se nemusel třepat na podlaze a ve výsledku ona pointa kazí celkový dojem. Všichni jsou zde totiž ti dobří a celá zápletka vlastně pozbývá veškerého smyslu. Oceňuji propletení voice-overů a vůbec celého nápadu, ale když ono je to tak hnusně podbízivé, až to není hezké...[Přesná stopáž: 109 min] (31.10.2010)

Neskutečně silný film nápadně připomínající rovněž nádherný snímek. Tenhle typ příběhu mě vždy vezme za srdce, možná proto, že má moje rodina s touhle hnusnou zákeřnou nemocí bohatou zkušenost... Možná proto, že je to prostě ŽIVOT. Každopádně.. Když přes slzy nevidíte na titulky, nejde dát méně než 90% a před Cameron (kterou jinak vůbec nemusim) smekám. (20.11.2009)

"Chci žalovat rodiče o právo nakládat se svým tělem." A já s Annou snaživě souhlasím. Taková je totiž role muže v tomto filmu - být sympatickou oporou a nechat malé i velké dámy rozpoutat vlnu emocí. Přiznám se, že filmy proklamující již svým námětem touhu vyvolat pláč obecenstva u mne dopředu vyvolávají ostražitý odpor, ale s trochou zdráhání musím konstatovat, že tento se celkem povedl. (16.08.2016)