Je to i můj život

To je ale ořech. Jsem přesvědčen, že to Nick myslí dobře, ale kvalita jeho filmů se odvíjí od kvality scénářů. Zvolené téma odkrývá mnoho doposud nezodpovězených otázek a co zvlášť oceňuju, je vícepohledovost na problém, jemuž se snímek věnuje, přestože párkrát sklouzává k levnému citovému vydírání. Cassavetes je dobrý vypravěč, 15 minut buduje slušnou scénu, která má silný citový dopad, a vzápětí ji zabije dovětkem/záběrem/cokoliv chcete (dcera soudkyně, obhájcův zdravotní problém; to, co se stane po noci po plese), čímž celý úsek degraduje... A i když je například ta příprava na ples nesčetněkrát omletá, Nick ji dokáže ve správnou chvíli odlehčit (focení), a postavit ji tak mimo srovnání s nabízejícími se parodiemi. My sister's keeper by bylo možné rozebírat několik hodin, já jen na závěr zmíním, že v celkem dobré herecké konkurenci mě zaujala postava otce, který sice nemá tolik prostoru jako ostaní, ale v jeho výrazu nebo malých gestech, jsem našel mnohem víc. Slabší povahy budou ronit, my cynikové budem dojati jen místy. Notebook zůstal nepokořen. (23.11.2009)

Samotnej nápad o tom, jak dárkyně náhradních dílů pro svou nemocnou sestru řekne dost, mi ze začátku přišel docela zajímavej. Ale to by se přece v žádnym správnym americkym filmu nemohlo stát, aby někdo řek něco jako "Fakt sorry, ale já bych si radši nechala obě dvě ledviny, protože by mě to pak v dalšim životě asi poněkud omezovalo.". To prostě nejde. Důvod je samozřejmě úplně jinej, ale nechci tady spoilerovat, abych snad nikoho neošidil o tu "šokující" pointu, kterou stejně i méně bystrej divák (třeba já) odhadne poměrně záhy... Jinak film je jenom taková standardní ždímačka na slzy. Sice se to snaží chvílema předstírat, že je to nějaký drama ze soudní síně, ale ten proces je tam naprosto zbytečenej. U soudu se odehrává dohromady asi 10 minut a v podstatě to vypadá spíš jak někde u rodinný večeře, protože tam na sebe celá rodina ječí a soudkyně tomu s chápavym pohledem přihlíží. 20% (02.09.2011)

Před zhlédnutím jsem od všech slyšela o čem film je, jak končí, ale i přesto, že jsem na to byla připravována, neexistuje film, který by mě stejně rozbrečel a donutil mě tolik přemýšlet. V dohledné době si ho určitě úmyslně nepustím, ale v hlavě mi utkvěl na hooodně dlouhou dobu. A pro ty kdo si chtějí hodinku a půl pobrečet neexistuje lepší volba.. (03.06.2011)

Koukáte na melodramatický film o soudržnosti rodiny ve složitých životních situacích, kdy do prosluněných záběrů hraje jemný klavír a těžké scény jsou narvané emocemi a skoro si chcete říct, ze jde o další hollywoodský kalkul, jenže pak vám dojde, že Cassavetes to má prostě v ruce a v jistých aspektech je i v banálních a ohraných tématech/scénách - jakkoliv jsou schématické - svůj, dostatečně procítěný, nevtíravý, intelektuální a emocionálně kulervoucí, úřadující velmi obdobným způsobem jako v The Notebook. Cameron Diaz hraje jako o život. (05.03.2015)

V hlavě mi oscilují dvě myšlenky, buď jsem viděl nádherně smutný příběh anebo prostě neskutečný kalkul, který měl za cíl již od začátku nasmrkat nějaké ty miliony kapesníkovému průmyslu. Nakonec se tedy přikláním k tomu smutnému příběhu. Film byl pro mě mnohem snesitelnější hlavně díky postavě Aleca Baldwina, protože jinak by byl člověk nucen neustále se plácat v tom deprimujícím umíráčkovém prostředí nemocnice. Ve filmu totiž o nic jiného než o takovou rozlučku se životem nejde. Příběh je vcelku vkusně zfilmován a kdo si rád čas od času pobrečí dostane tady několik možností rychle tasit kapesník. Nejpřesvědčivějším hereckým výkonem pro mě byla naprosto zaslepená matka Cameron Diaz. (21.02.2010)