Je to i můj život

Před zhlédnutím jsem od všech slyšela o čem film je, jak končí, ale i přesto, že jsem na to byla připravována, neexistuje film, který by mě stejně rozbrečel a donutil mě tolik přemýšlet. V dohledné době si ho určitě úmyslně nepustím, ale v hlavě mi utkvěl na hooodně dlouhou dobu. A pro ty kdo si chtějí hodinku a půl pobrečet neexistuje lepší volba.. (03.06.2011)

Samotnej nápad o tom, jak dárkyně náhradních dílů pro svou nemocnou sestru řekne dost, mi ze začátku přišel docela zajímavej. Ale to by se přece v žádnym správnym americkym filmu nemohlo stát, aby někdo řek něco jako "Fakt sorry, ale já bych si radši nechala obě dvě ledviny, protože by mě to pak v dalšim životě asi poněkud omezovalo.". To prostě nejde. Důvod je samozřejmě úplně jinej, ale nechci tady spoilerovat, abych snad nikoho neošidil o tu "šokující" pointu, kterou stejně i méně bystrej divák (třeba já) odhadne poměrně záhy... Jinak film je jenom taková standardní ždímačka na slzy. Sice se to snaží chvílema předstírat, že je to nějaký drama ze soudní síně, ale ten proces je tam naprosto zbytečenej. U soudu se odehrává dohromady asi 10 minut a v podstatě to vypadá spíš jak někde u rodinný večeře, protože tam na sebe celá rodina ječí a soudkyně tomu s chápavym pohledem přihlíží. 20% (02.09.2011)

Ačkoli podle synopse filmu by člověk mohl pojmout podezření, že to bude typická americká limonáda, není tomu tak. A to zvláště zásluhou režiséra Nicka Cassavetese (Zápisník jedné lásky). Ten má totiž cit pro dávkování romantiky a osobních dramat v dostatečně rozumné míře - což možná neplatí tolik pro jeho dřívější "Zápisník jedné lásky", ale rozhodně to platí pro My Sister's Keeper. A to to postavy tohoto příběhu nemají vůbec lehké - když byly Kate dva roky, diagnostikovali u ní lékaři leukémii. Její matka Sara se ovšem rozhodla bojovat. A protože ani ona, ani její manžel a ani Katein starší bráška nejsou vhodnými dárci potřebné kostní dřeně a krve, rozhodne se Sara pro umělé oplodnění, ze kterého se má narodit dítě - ideální dárce... - Anna. Dnes je Anně 11 a stojí před těžkým životním rozhodnutím: její sestra potřebuje novou ledvinu. Výtečně obsazené jsou zejména role obou sester. Vynikající je nejen Abigail Breslin (líbila se mi již v Malé Miss Sunshine) jako Anna, ale také pro mě naprosto neznámá Sofia Vassilieva jako Kate. Civilním výkonem mě příjemně překvapila i Cameron Diaz. Právě trio těchto ženských hrdinek stojí v centru pozornosti. Vztah matky k dcerám a motivace jednotlivých postav jsou divákovi postupně odhalovány ve flashbacích obou sester. Bylo by příliš jednoduché odsoudit matku, která je rozhodnuta obětovat zdraví jednoho dítěte pro záchranu života druhého. Jak se vyostřují vztahy v rodině (dějová linie se soudním sporem o zplnoletnění Anny k samostatnému rozhodování o vlastním těle), začíná se čím dál jasněji rýsovat, že boj o záchranu života dcery je vlastně to jediné, co dává Saře naději. A že je příliš těžké se té naděje vzdát. Vyústění děje sice není nijak překvapivé, ale ten kousek naděje v něm zůstává. Jedinou drobnou výtku bych měla k typicky hollywoodskému střihu obrázků - ano, všichni jsou krásní, mají krásný dům... Obsah ovšem přebíjí formu - a to je u hollywoodského filmu velmi pozitivní plus ;-) Není to film dokonalý, ale rozhodně zanechá stopu. (04.07.2009)

V hlavě mi oscilují dvě myšlenky, buď jsem viděl nádherně smutný příběh anebo prostě neskutečný kalkul, který měl za cíl již od začátku nasmrkat nějaké ty miliony kapesníkovému průmyslu. Nakonec se tedy přikláním k tomu smutnému příběhu. Film byl pro mě mnohem snesitelnější hlavně díky postavě Aleca Baldwina, protože jinak by byl člověk nucen neustále se plácat v tom deprimujícím umíráčkovém prostředí nemocnice. Ve filmu totiž o nic jiného než o takovou rozlučku se životem nejde. Příběh je vcelku vkusně zfilmován a kdo si rád čas od času pobrečí dostane tady několik možností rychle tasit kapesník. Nejpřesvědčivějším hereckým výkonem pro mě byla naprosto zaslepená matka Cameron Diaz. (21.02.2010)

Ždímačka spolehlivě odstraní přebytečnou vodu z právě vypraného prádla. Ejhle, no, zase tak mimo nejsem, protože v téhle komorní látce se budou ždímat emoce na maximum. Ale snést se to dá. Průměrný režisér Nick Cassavetes hlavně díky výtečným hercům předkládá tohle velké rodinné trápení s citem a dokonce i s překvapivě velkou mírou opravdovosti!! Takže nějakých 70% za mě vydoloval. (30.01.2014)