Snídaně u Tiffanyho

S odstupem času a po několikanásobném zhlédnutí jsem dospěl k názoru, že na dnešní poměry se jedná jen o běžnou (takových jistě bylo víc) melancholicky hořkosladkou konzervační komedii z vyšší společnosti, která místy i značně nudí, bohužel. Jedna či dvě vtipné scény, za 115 minut je sakramentsky málo..Film vlastně líčí jeden velký sen o jednou velkém bohatství, obraz americké smetánky s režisérovým ironickým pohledem, to vše v nádherných barvách, elegantním světle, drahých róbách, na druhou stranu však odhaluje i jakousi vnitřní chudobu této snobské společnosti. Kultovní a nejspíš i nejznámější role božské a okouzlující newyorské playgirl Holly à la Paris Hilton to jistě byla, ale zároveň nutno podotknout ne její nejlepší. Podmanivá hudba - titulní oscarová "Moon River", choreografie gagů a některými pasážemi, viz scénu před luxusním klenotnictvím, dělají z tohoto filmu však oprávněný kult... (13.05.2006)

George Axelrod knihu ne zploštil (jelikož ta byla tenká až dost), nýbrž roztáhl do podoby celovečerního filmu. Kdyby měla Snídaně třicet minut a tvořila by jednu povídku z mnoha, jednalo by se o opravdový klenot, takhle budí dojem rychlé splácaného produktu vzniknuvšího na základě mimořádného úspěchu úžasné novely Trumana Capoteho. Arogance George Pepparda bije do očí, přitom ne on, ale Andrey měla mít v jejich vztahu hlavní slovo, nemluvě o roli Mickeyho Rooneyho, výborného komika, ne však tak výborného, aby dokázal zamaskovat, že není Japonec. Ale pořád je tu oscarová hudba Henryho Manciniho, který věděl co dělá, stejně jako Audrey, když se postavila zásadně proti vystřihnutí svého krátkého pěveckého vystoupení. Je to jeden ze střípků, které zachraňují tuto „nevěrnou“ adaptaci před úplným zapomněním. Musím podotýkat, že všem těm střípkům dominuje svůdná, rozkošná, neodolatelná, šarmantní, okouzlující, rozpustile naivní Audrey Hepburnová? Prázdiny Římě zasloužily pochvalu především díky ní, Snídaně u Tiffanyho ji zaslouží jenom díky ní. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Eddard, dzej dzej, Lavi, Vampireman (08.08.2006)

Tak jsem konečně měl tu příležitost zhlédnout onu kultovní Snídani u Tiffanyho. Nádherný romantický film, který by bez Audrey Hepburn byl naprosto ničím. Kdyby mi do postele vlezla tak okouzlující slečinka jako byla Audrey, asi bych se do ní taky zamiloval. Jinak nevím co vytknout, ale ani co vyzdvihnout. (10.05.2009)

Film který se v podstatě celý točí okolo jediné postavy - Holly v podání Audrey Hepburn. Na její postavě snímek stojí, ale bohužel taky i padá. Audrey je sice krásná holka, ale po naivní princezničce z Prázdnin v Římě jí sobecky sebestřednou polétavici už prostě nežeru a zkrátka se mi do té role moc nehodí. Možná je to jen můj osobní předdeterminovaný názor, ale je to tak. Co mi taky dost chybělo je nějaká pořádná zápletka. Celou dobu tak v podstatě jen sledujete, jak Audrey kalí nebo blbne, ale nic zásadnějšího se za tu dobu nestane a komické postavičky jako nasraný Číňan, srabovitý brazilský politik nebo prasečácký obarvený milionář to taky nezachrání. Od Capoteho jsem teda čekal trochu víc. Hlavní mužská postava mi vedle rozlétané Audrey navíc přišla hodně nevýrazná a všechno tak musel zachraňovat její úžasný kocour. Tentokrát to bude za 3 a 1/2. (15.04.2007)

Další z těžko zapomenutelných zážitků v podání Audrey Hepburn, která se pro roli Holly Golightly pro mnohé zasvěcené prakticky narodila. Ironická komedie americké smetánky zejména prokázala hloubku hereččiny všestrannosti. Ve večerních rukavičkách a s plastovým kelímkem v ruce tehdy na Páté avenue zlomila srdce miliónů diváků. Legendární scéna, legendární píseň, největší komerční úspěch Trumana Capoteho, zvýšení poptávky po „oranžových“ kočkách a další oscarová nominace pro podmanivou krásku Audrey Hepburn!! (24.01.2008)