Průvodce

Je nespravedlivé odsuzovat tento film za to, že porazil ostatní zahraniční firmy na Oscarech. I já jsem byl naštván, když si sošku neodnesl film Valčík s Bašírem. Nyní mu napíšu omluvný komentář. Okuribito je tak neškodný film, že ho nemůžete nenávidět. Je plný dojemných chvil, postavených na detailech a několika zajímavě výstředních vedlejších postav. Příběh je složen ze základů Aristotelovy poetiky a tak se u něj projevuje snadná předvídatelnost. Ale to nebrání tomu, aby se vás dotkl. (27.02.2011)

Asijskou kinematografii mám moc rád, protože vždy něčím překvapí a "Průvodce" není vyjímkou. Výborný film s poutavým námětem, krásnou hudbou a kamerou a v neposlední řadě plný zajímavých a přirozeně zahraných postav. Výborný námět se nesnaží diváka citově vydírat (i když pár částí je hodno použití kapesníku) a ze začátku je film dokonce i velice příjemný a nebýt pár pomalejších míst, šel bych s hodnocením ještě výše. Velice povedený film. (26.03.2011)

Po dlhej dobe som znovu nahliadla do japonskej kinematografie a znovu riešim ten istý problém. A to herci. Okuribito je hlboký a citlivý film, s netradičným námetom a zároveň "príšernými" hereckými prejavmi. Je mi jasné, že iný kraj, iný mrav...no uvažujem, či Daigo a Mika mali byť skutočne takými čudákmi alebo vo svojich hereckých výkonoch naozaj zlyhávajú. Ústredná postava je grotesktná a miestami som mala pocit, že aj herecky neschopná, čo asi nebol problém scenára. Pôsobenie dramatického kontextu a citu vytváral aspoň nejaký divácky profit, ktorý následne dokázala zmazať humorná scéna, ktorá pôsobila v celom kontexte skôr kontraproduktívne ako zábavne. Celkový dojem je rozporuplný - na jednej strane divácka spokojnosť s témou, citlivým a sentimentálnym réžijným podaním, na strane druhej nespokojnosť s nízkou kvalitou hercov a trápnym humorom. (21.06.2012)

,,KDYŽ TAK NAD TÍM PŘEMÝŠLÍM, VEDL JSEM TAK VŠEDNÍ ŽIVOT“..... /// Zvyknout se dá na všechno. I na mrtvá těla. Jen nesmíte natrefit na to ,,špatný“ (to by se pak jeden poblil.) Jinak se tu samozřejmě jedná (ve vší vážnosti) o poetiku rituálu k oživení těla a zajištění posmrtné krásy. Tragédie úmrtí versus obřad plný klidné a precizní práce. Právě ten je silnou částí filmu. Osobní starosti, usmíření a odpuštění mě moc neberou. Stejně jako nevnímám žádný filosofický (ani jiný) podtext. Až to přijde, prostě mě jen spalte! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem ladič – pijan a hraju na čelo (NETÝKÁ SE spíš pijanů než ladičů a těch, co na čelo hrajou před zavíračkou na stole.) 2.) Říká se o mě, že jsem v pálení věcí dost dobrej. 3.) Neumím přečíst kamenný dopis. 4.) Zjistím, že s každý práce se dá donést něco domů. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.04.2011)

Filmové pohlazení z Japonska s nádhernou hudbou, téma přípravy na poslední rozloučení se tvůrci chopili přesně tak, jak bych od Japonců očekávala, citlivě, s úctou k člověku i k tradici, zdvořile a s jemným humorem. Masahiro Motoki si mě omotal okolo prstu během prvních minut, po návratu do rodného městečka získal práci mrknutím oka, jen tak nějak netušil, na co vlastně kývnul.. Moc krásný kousek, u kterého si cením jak námětu, tak zpracování a zejména pro celkové pozitivní vyznění.. Poklona, bylo mi potěšením.. (28.10.2019)