Průvodce

Průvodce sice na sto hony zavání pečlivě vyváženou univerzalitou, snahou oslovit mimojaponské publikum a svěřit příběh do péče zaručeně fungující struktury, avšak to niktera nesnižuje konečný zážitek. Samozřejmé míšení černého humoru nejhlubšího zrna s jemnou lyrikou a jímavým rodinným dramatem vytváří směs, která je imunní vůči nadměrečnému sentimentu i zlehčování tématu. Scénami obřadu se daří přenášet důležitou životní filosofii, aniž by se plýtvalo prázdnými slovy a i jednoduchá symbolika zaručeně působí. Vše navíc korunuje slastná Hisaishiho smyčcová hudba. Nakonec vzniklo dílo, které se těžko pojmenovaným působením na afektivní stránku může zařadit mezi takové klenoty japonské kinematografie jako byl Ostrov či Legenda o Narajamě. Některé okamžiky tohoto filmu dosahují téže působivosti a úctyhodné pokory. (08.10.2011)

Úchvatný film předvádějící důstojné rozloučení se zesnulým člověkem. Tento způsob už se asi opravdu uvidí jen v některých asijských zemích. I v této části světa se však začínají projevoval vlivy konzumního západního stylu života se vším všudy. Možná to bylo malé morální napomenutí pro japonské pozůstalé, že má člověk právo na prokázání úcty. Z hlediska psychologie je lepší smrt vidět a účastnit se příprav k pohřbu, prý se člověk se smrtí lépe vyrovná. V západním světě je dnes smrt anonymní, nedůstojná, obtěžující - je brána jako produkt a výnosný obchod. Dalším morálním (a praktickým) kopancem bylo možná i upozornění, že až zemřete, jediné co po Vás zůstane jsou Vaše děti. A když je opustíte když vás nejvíce potřebují co je vlastně Vaším smyslem života? Co když po Vás zbude jen jedna lepenková krabice? Tak bych tedy nechtěla dopadnout. (15.01.2010)

Po dlhej dobe som znovu nahliadla do japonskej kinematografie a znovu riešim ten istý problém. A to herci. Okuribito je hlboký a citlivý film, s netradičným námetom a zároveň "príšernými" hereckými prejavmi. Je mi jasné, že iný kraj, iný mrav...no uvažujem, či Daigo a Mika mali byť skutočne takými čudákmi alebo vo svojich hereckých výkonoch naozaj zlyhávajú. Ústredná postava je grotesktná a miestami som mala pocit, že aj herecky neschopná, čo asi nebol problém scenára. Pôsobenie dramatického kontextu a citu vytváral aspoň nejaký divácky profit, ktorý následne dokázala zmazať humorná scéna, ktorá pôsobila v celom kontexte skôr kontraproduktívne ako zábavne. Celkový dojem je rozporuplný - na jednej strane divácka spokojnosť s témou, citlivým a sentimentálnym réžijným podaním, na strane druhej nespokojnosť s nízkou kvalitou hercov a trápnym humorom. (21.06.2012)

Obyčajne filmy s voľnejším tempom a jednoduchším dejom majú tendenciu skĺzavať k nude. To však nie je tento prípad. Snímok pozitívnou a nenútenou formou uvedie diváka do sveta japonských tradícií, zvyklostí a rituálov, predovšetkým tých pohrebných. Neviem do akej miery spoločenský a rodinný život vo filme zohľadňovali reálny stav, pokiaľ by sa na to dalo spoľahnúť, tak v modernej japonskej spoločnosti by to znamenalo ďalší výraznejší príklon k západnej kultúre. Emotívna stránka si tu tiež ide svojou vlastnou, nevyšľapanou cestičkou, zo začiatku žiadna sláva, ale s každou minútou bez prestávky naberá na sile, aby potom ku koncu, za doprovodu nádhernej hudby, zaplavila diváka sladkou vlnou príjemných pocitov. To by neboli Japonci, aby neprišli s nejakým nápadom a ku koncu z pointy niečo nevytĺkli. Veľká spokojnosť. 85/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (17.04.2015)

Japonské drama se zajímavý tématem - Jaké je to mít práci ukládače mrtvých do rakve? Je to něco, zač se stydět? Podřadná práce? Nebo je to přesně naopak? ... Sledujeme, jak se k této práci dostane mladý muž, který se cítí být ztracen ve svém životě. A v této práci nalézá svůj úděl. Stejně tak jeho okolí nakonec pochopí... neřekla bych, že se jedná o snímek na pohled "krásný", přece jen se zde obejevuje i ta trochu černého humoru, i když jen okrajově. Okuribito však rozhodně nepostrádá cit a myšlenku. ~(3,9★)~ (29.12.2009)