Nehybná chůze

Ďalší Koreedov citlivý rozbor vzťahov niekoľkých postáv. Tentokrát takej štandardnej japonskej rodiny. Postupne zisťujeme kto s kým vychádza a kto nie. Žiadne veľké odhalenie sa nekoná. Dlhoročné konflikty medzi niektorými (hlavne medzi pyšným otcom a zamindrákovaným neúspešným synom) sú zjavné od začiatku. Na filme mi najviac vadilo vlastne to, čo je jeho hlavnou pointou. Že sa jednotlivé konflikty vôbec nevyhrotia v poriadnej hádke, aby sa nakoniec vzťahy trochu vyjasnili k lepšiemu. Práve naopak. Film nám ponúkne iba také nezúčastnené nahliadnutie do vzťahov, aby sme sa poučili, že ak sa sami aktívne nepokúsime na vzťahoch zapracovať, tak čas bude plynúť a nakoniec bude na akúkoľvek zmenu neskoro. Pointa síce pravdivá a silná, ale emocionálne ma tentokrát film nezasiahol. 6/10. (27.04.2019)

Koreeda film sice zamýšlel jako poctu své zesnulé matce, ale stejně tak by jej mohl dedikovat Ozuovi, podle jehož dramat obyčejných lidí (šomin geki) je zápletka modelována. Vztahy mezi postavami jsou ovšem zamotanější (a záběry někdy záměrně méně přehledné), tón méně melancholický a konec má daleko ke smířlivě vyznívajícím Ozuovým filmům. Smyslem Still Walking ale není nalézt během čtyřiadvaceti hodin řešení, překonat rodinné křivdy, znovu nalézt společnou řeč a zacelit otevřené rány (vyrovnávání se s absencí někoho blízkého je jedním z leitmotivů Koreedovy tvorby). Režisér vytváří s trpělivostí mistra mnohovrstevnatý portrét složitých rodinných vztahů, v nichž se na konci filmu budete perfektně orientovat, protože s většinou členů rodiny strávíte dostatek času a poznáte jejich chování v rozličných situacích (více zde). 90% (09.07.2017)

Tak konečně jsem se dostala i k tomuhle (nyní už 10 let starému) filmu od Koreedy. Zdá se, že právě tady začala jeho spolupráce s některými herci, především Abem Hirošim a Kiki Kirin, kteří se mu osvědčili natolik, že s nimi natočil i některá další svá díla. I You si tady střihla další svou roli po Daremo shiranai. Nutno říct, že jim všem ta herecká "chemie" opravdu funguje. A Koreeda má prostě talent na zobrazování přirozeného rodinného prostředí. Moc se mi líbilo postupné odkrývání těch vztahů mezi nimi a jejich jednotlivých charakterů. Nic se nedává na odiv příliš okatě, ale o to zajímavější je povšimnout si všech těch drobných detailů, které vypovídají mnoho. Dědeček jako vysloužilý doktor, který se i v důchodu snaží udržet si svou doktorskou čest; malý chlapec, který tajně vzhlíží jak ke svému pravému zesnulému otci, tak k novému nevlastnímu tatínkovi, a chce se v budoucnu stát buď ladičem pian nebo doktorem... Mnoho je toho poodhaleno jen tak lehce, ale o to je to hezčí. Koreedův mírně lyrický a přirozeně lidský styl mi je zkrátka blízký a tohle je jedno z jeho mistrovkých děl, které předchází další filmy s podobnou rodinnou tématikou (Po bouři, Naše malá sestra, Going my home...). ~(4,3★)~ (10.05.2018)

V prvom rade by som začal najskôr len tým, že obsah tohto filmu, je podľa mňa mierne zavádzajúcim, teda minimálne aspoň posledná veta, asi zrovna v takomto znení: „Počas víkendu sa pozvoľne začína odkrývať drsná a dlho potlačovaná pravda, ktorá odhalí skutočnú tvár jeho rodičov”. • Ja osobne som sa na to nechal celkom pozvoľna nalákať, aká vlastne drsná, či povedzme, dokonca i dlho potlačovaná pravda,  sa na mňa napokon vyrúti, no akosi som sa toho vôbec nedočkal, aj keď som si vskutku dosť často všímal, že atmosféra počas tohto víkendu, bola veľmi zvláštna, až by som normálne povedal, že atypická, no nakoniec som ani nič také nepostrehol, čo by ma tak strašne vyviedlo z rovnováhy. • Samozrejme, že niekdajšieho doktora Kyoheia Jokoyamu, teraz i mimoriadne mrzutého ded(k)a, jednoznačne trápilo množstvo všelijakých súvislostí z predošlých období, rovnako ako i jeho manželku Tošiko, ktorá sa absolútne nemohla zmieriť s určitou「udalosťou」z predchádzajúcich rokov, ktorá jej mimochodom, zrejme doteraz nedávala poriadne spávať, a v podstate sa to celé okolo nej neustále krútilo, pričom všetci prítomní členovia rodiny, sa budú rozprávať aj o trochu iných záležitostiach, napríklad, v krátkosti i o takom kendóu, alebo aj o tempure, na ktorom si i obzvlášť dobre pochutnajú hneď zo začiatku, no ani taká smrť, neostane úplne nepovšimnutou. • Skrátka, príbeh sa odvíjal v takom pomalom, rodinne založenom, "ozuovskom" duchu, so zaujímavým, hereckým obsadením, kde zase nikto z nich, príliš na seba nestrhával veľkú pozornosť, i keď predstaviteľ『lekára』, čiže, charizmatický, japonský herec, Jošio Harada, mal v sebe toľko charizmy, že by ju kľudne mohol všade navôkol seba rozdávať všetkým ostatným, tým som chcel povedať predovšetkým to, že pomaly ani nemusel zo seba vydať žiadnu hlásku, a predsa všetkých zvyšných ukecaných, naprosto zatienil, avšak, ak to tak môžem definovať? • Proste, každá z postáv mala dostatočne vyčlenený herecký priestor, ale musím následne skonštatovať, že som sa s nimi skoro nikam neposunul, ak aspoňže nepočítam záverečný epilóg, v ktorom bolo už vidieť a cítiť neuveriteľný posun vpred. • Od Chodenia a chodenia, som očakával oveľa viac, nielen, že sa bude iba Chodiť a chodiť.   (28.04.2023)

Lehká, naturalistická a jemná konverzační rodinná seance. Příjemný příběh odehrávající se v časovém úseku 24h je zasazen do prostředí vztahů a lásky rodičů s jejich dětmi. Otec (Ryota) přijíždí se svou ženou (Yukari) a nevlastním synem (Atsushi) za rodiči k uctění patnáctileté památky zesnulého bratra (Junpei), studenta medicíny. Těžko si však získává pozornost svého hrdého otce (Kohei), lékaře v důchodovém věku, který do svého zesnulého syna vkládal velké naděje. Ryota tak soupeří se svým mrtvým bratrem o otcovu přízeň. Ten však, místo aby se věnoval rodině, raději nechává svou pýchu přetvářet v imaginární práci. Vážné drama je naštěstí odlehčeno humornými vložkami a tak nedochází k těžkopádné nudné depresi. Film je ve své podstatě jednoduchý, ale velmi zajímavý nejen z hlediska chování lidí. Ztráta člena rodiny a její následky, mezigenerační vztahy a konflikty nebo výborné prokreslení postav jsou těmi hlavními pilíři filmu, které dokážou v podobě, jakou přinesl tento snímek, značně zaujmout. (7/10) (02.03.2009)