Vtělení ďábla

Přiznám na rovinu, že až tento oficiální konec trilogie o Coffin Joeovi je mým prvním setkáním s ním. Setkání to bylo velmi příjemné, plné dobré hororové podívané. Naštěstí tvůrci mysleli i na diváky jako jsem já a díky připomínkám předchozích dílů mi napověděli jak se na hlavní postavu dívat skrz její minulost. Z hlediska gore je film nabitý výbornými nápady, především co se týče dokonalých scén mučení, případně i perfektní pasáž z Očistce. Jediné velké negativum, které nedokážu odpustit, je příliš nechutné a moderní prolínání do dalších scén, které mi připomnělo něco podobného z jakéhosi tuctového seriálu a za nesmírnou rušivost tohoto aspektu musím dát hvězdu dolu. Přesto mě Vtělení ďábla silně nalákalo na další/minulé příběhy Coffin Joea. (07.08.2010)

Hrůza? Děs? Brutal? .....v žádném případě. Spíše HNUS! Hnusný pohled na oplzlého starého špinavého dědka, který nedodržuje základy hygieny a nechává si narůst dlouhatánské nehty. Skoro 10 centimetrové nehtíky má ale pěkně špinavé. A hlavně rád je předvádí. Ačkoli je to manipulátor a vrah, bojí se snů a každého stínu. Je vystrašený jako zajíček. Což je dosti rozporuplné. K celkové nechutnosti přispívá i chudinská čvrť Brazílie. Pokud se režisér snažil o to, aby odpudil zájemce o turistiku, tak se mu to povedlo. A na závěr : už jsem dlouho neviděl ve filmu tolik ošklivých lidí, jako v tomto snímku. OBSAH: Hrdinou filmu je Zé do Caixao, nebo-li Coffin Joe - alter ego režiséra, hlavní postava ve více jeho filmech a také ozdoba různých komiksů a dokumentů. "Embodiment of Evil" vypráví o trablech Joe´ho, který po opuštění vězení vyrazí na svatou misii po nejchudších čtvrtích Brazílie. (01.02.2009)

Oficiální třetí díl o hrobníkovi Zé do Caixao, který po propuštění z vězení touží pořád po tom samém a to je zasadit svoje sémě do ideální ženy a zachovat tak krevní linii. Třetí díl jednoznačně disponuje největším rozpočtem což je znát především na gore efektech, který jsou hodně povedený. Samotnej Coffin Joe jak je tady nazýván už ale ani zdaleka nepůsobí tak děsivě jako v předchozích dílech. Ani jeho chování není tak suverénní. Ba naopak mi místy připadal jako vystrašenej dědula. Osobně si myslím, že už se Martins po těch letech nedokázal do role hrobníka vcítit jako zamlada a tak trochu to i odflákl. " Embodiment of Evil " je filmem který mnoha lidem nesedne. A už vůbec né těm co neviděli předchozí díly na něž tenhle snímek navazuje. Je sice pravdou, že filmem se prolínají scény z předchozích dílů, což dává divákům ( neznalých předchozí díly ) jakž takž šanci alespoň trochu se zorientovat. I přesto je podle mě povinností ( když už tak )vidět celou trilogii ( a jako bonus Awakening of the Beast ). Embodiment of Evil nemá ani zdaleka takovou sílu a atmosféru jako předchozí díly ( to se netýká gore ), ale i tak je to pro mě celkem obstojný zakončení téhle série . Slabší 4 hvězdy si to ode mě vyslouží. PS: Vůbec by mi nevadilo kdyby to bilo černobílý. (30.06.2020)

(FESTIVAL OTRLÉHO DIVÁKA) Smrt není jen konec jednoho života, ale i počátek druhého (v nekrofilním slova smyslu), a tak nepřekvapuje, že zakončení trilogie o hrobníku Zé do Caixao je zároveň návratem na začátek k prvním dvěma dílům. Změny se projevily pouze kladně, a to v podobě kvalitnějšího gore a výpravy (nečekejte ale technicolorové vize pekla, nýbrž digitálně doupravené), a tentokrát není největším nepřítelem lid se svými předsudky, ale totalitní ruka zákona. Nechybí samozřejmě rýpnutí do systému, čímž se zároveň komentuje postavení hrobníka v kultuře a společnosti, protože stejný systém, který ho uvěznil (zakazoval jeho filmy, vystříhával z nich určité časti), ho nyní pouští na svobodu silnějšího než kdy dřív (největší rozpočet za celou kariéru). Odklon je ale patrný v tom, že danteovsko-nietzschovská výpověď filmu je oslabena na úkor té sadeovské, tudíž na místo půlhodinové vize pekla v závěrečné půlhodině či neustálého mudrování o nadřazenosti člověka a jeho krevní linie je většina času věnována fyzicky a psychicky odpornému mučení (cenzura diváky ušetřila záběrů krys zašívaných do ženských vagín v Pasoliniho SALÓ ANEB 120 DNŮ SODOMY, tentokrát tomu ale jsme vystaveni). Zůstávají do vyprávění vhodně začleněné záběry či zvuky z předcházejících částí, protože EMBODIMENT OF EVIL si užije především jejich znalec, kterého potěší, že cenzurou změněný konec dvojky na happy-end je zde přepsán na "správnou" verzi. EMBODIMENT OF EVIL je tak v Marinsově tvorbě to, co ve filmografii Wese Cravena NOVÁ NOČNÍ MŮRA, důmyslný návrat na počátek a zároveň komentář vlastního mýtu a postavení. Jen ta nevyrovnanost způsobená nerytmizováním scén z dvojky jako pohrobek přežívá. 9/10 (31.01.2009)

„Kdyby peklo existovalo, šel bych tam sám, po svých...“ Embodiment of evil je teda pěkně ujetá úchylárna. To se jen tak nevidí. Josefel Zanatas aka Coffin Joe zpočátku vypadá jako divně oblečený, divně vypadající a ještě divněji blábolící starej dědek, s nímž bude pěkná nuda, jenže pak se z něj vyklube pěkně nechutný a úchylný chlápek, který nás zavede do bizarního a morbidního světa mučení, kanibalismu, slepých čarodějnic, kouzel, krve, ukusovaných penisů, stahování z kůže, mrtvých prasat, bičování a mučení nahých žen, bizarního sexu v dešti krve, duchů a vraždění. Coffin Joe je prostě magor, totální. Měl-li bych to k něčemu přirovnat, tak asi k Divadlu hrůzy (Blood sucking freaks) nebo Domu tisíce mrtvol, jenže tohle je mnohem ujetější a úchylnější. Milovníci a milovnice bizarního gore si jistě přijdou na své. Jenže kromě bizarnosti a gore film nezaujme ničím jiným a než k bizarnostem a gore došlo, je to docela nudné (popravdě i během a mezi bizarností a gore). Navíc já na gore nějak zvlášt neujíždím, takže pro mě je to, kult nekult, s odřenýma ušima průměr. (14.07.2009)