Mother and Child

Impressive! V životě bych neřekl, že mě tak strhne film "o ničem", kde se nic pořádného nestane, není tam jediný zvrat, vlastně žádný děj, nulová zábava a napětí. Je to "jenom" perfektně zahrané, napsané a zrežírované. Nevím, jak to Garcia udělal, ale chytil mě okamžitě po pár minutách a nepustil až do samotného závěru. Impressive! 95% (12.10.2016)

Spletenec 3 příběhů, které se na konci protnou mě dost dostal. Byly totiž všechny tak nějak přirozené, uvěřitelné, skvěle herecky obsazené (oblíbenců bych zde našel až překvapivě hodně, nejvíc se mi ale asi líbila role Annette Bening, u které byla vidět největší změna charakteru) a se všemi 3 "matkami" jsem dokázal soucítit a fandit jim. Ty niterné a křehké pocity, které je naplňovaly, ta intimní hudba a pomalejší ubíhání příběhu mi připomněly Iñárritův rukopis a možná, kdyby se sám ujmul režie, mohl být výsledný dojem ještě silnější. Tím však nechci říct, že by Rodrigo García zklamal, spíš naopak. Možná to není na čistých 5*, ale já je s radostí Mother and Child přiklepnu. Pro Swansea: To by ses divila :-D aneb tento film nemusí zasáhnout pouze ženskou část publika. (09.01.2011)

Pohlcující příběh plný emocí, který vhání slzy do očí. Z takřka prosté "bezcitnosti" či povrchnosti se přechází do zadostiučinění a otevřenému, láskyplnému srdci. Maminky, ať už budoucí, či současné by se měly rozhodně kouknout na tento film. Plyne z něj totiž ponaučení, kdy člověk může přijít o mnohem víc, než si doopravdy myslí. Teď mi to vážně nedá spát... ***** (04.03.2013)

Nezvrhává-li se film v banální dojímadlo o tom, že správná křesťanská matka své dítě nikdy nedá, pak díky věcné režii a realistickým hereckým výkonům. Během pár úvodních záběrů je s brutální jednoduchostí shrnuto několik desítek let života i hlavní „prohřešek“, který hlavní hrdinku od jejího mládí pronásleduje. Stavbou příběhu – tři odděleně se odvíjející dějové roviny – připomíná Mother and Child drastičtější dramata Alejandra Gonzáleze Iñárritua, výkonného producenta filmu. Neromanticky fyziologické pojetí sexuálního aktu pro změnu oživilo mé vzpomínky na seriál Tell Me You Love Me, aniž bych věděl, že Rodrigo García režíroval jednu z epizod. Rovněž režíroval několik epizod cvokařské série In Treatment, což by mohlo vysvětlovat psychoanalytickou povahu filmu. V dlouhých záběrech, snímaných kamerou jen málo svolnou k jakémukoli pohybu, se odehrávají velká dramata. Jenomže ne melodramaticky, tedy na povrchu. Postavy po sobě nemusí křičet a prožívat šílená muka (vážně, Alejandro), abychom pochopili, jak se úporně snaží najít svá místa v životě a jak je trápí, že to nedokážou. Zatímco u jiných filmů mne ledabylost, s jakou hrdinky vyhledávají a nabízejí tělesnou rozkoš dokáže naštvat, zde mi sex přišel jako přirozená, psychologicky podložená součást dějového vývoje. Třebaže není závěrečné propletení rozpletených dějových nití stoprocentně věrohodné (těch náhod je najednou nějak moc), autentických momentů, kdy jsem plně cítil s postavami, se ve filmu nachází dost na to, abych scenáristům odpustil jejich dobráckost. Osud stejně milostivý nebývá. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Beagle, mat.ilda (12.12.2012)

Neskutečné zpracování jednoho základního vztahu naší společnosti. Matka a dítě - čistě ryzí láska, láska kterou si nevybíráme ale je nám dána. Nemůže být asi nic horšího než nikdy (bohužel díky své blbosti) nepoznat své dítě a téměř po 40ti letech zjistit,že nedávno zemřelo. Díky bohu po sobě zanechala krásné dítě. Neskutečné, že existují lidé, kteří jako andělé ukáží člověku směr, jakým se vydat(v tomto příběhu je to nový přítel - později manžel 50tileté matky) i když tuto cestu často odmítáme ze strachu z bolesti...a proto si važme takových lidí jsou všude kolem nás. Tento film nyní patří mezi pár filmových skvostů, které jsem kdy viděla a dostalo se jim hodnocení vyšší než 4*. (10.05.2012)