Chata v horách

Když ponecháme stranou hrstku kreativních a nápaditých titulů určených vytříbenému a poučenému publiku, jako jsou "The House of the Devil", "The Innkeepers" či "The Woman") a ojedinělé výjimky jako bravurní "Piraňu 3D" upadl v posledním desetiletí americký mainstreamový horor do zdánlivě nekonečné spirály sérií postavených na prvoplánových lekačkách a sadistických obrazech agónie. Do tohoto kontextu vstupuje "The Cabin in the Woods" jako ryzí zjevení. Jednak představuje film, který osloví obyčejné diváky i protřelé fanoušky, ale především navrací hororu zábavnost a humor, tedy elementy charakteristické pro žánrové klasiky osmdesátých a devadesátých let. Klasická a prazákladní schémata žánru jsou ve skvostném vyprávění jednak odhalována a zesměšňována, ale současně také oprašována a ospravedlňována, při čemž celý příběh o žánrovém světě vytvořeném pro ukonejšení rozmarných božstev lze vnímat po vzoru "Inception" jako otevřenou paralelu k fungování zábavního průmyslu vůči divákům. Ostatně vřískotovská figura filmového znalce, jenž dokáže dekódovat klišé a odhalit ústrojí šlapající v nitru příběhu, přivede celý "průmysl" do záhuby. Film vlastně předkládá ospravedlnění klasických schémat a přímo konstatuje, že jejich obcházení nabízí pouze slepé uličky, jež nakonec stejně donutí tvůrce vrátit se k osvědčeným postupům. A tak ačkoli z čistě ekonomického hlediska "The Cabin in the Woods" sama představuje jednosměrku, která žánr jednorázově osvěží, ale nemůže být základem trendu, jenž by mašinérii udržel v chodu na příští roky, pro konkurenci alespoň znovu objevuje sílu a životnost prazákladních formulí. Není vyloženě nutné, aby se studia a filmaři pokoušeli přijít s podobným mixem sofistikovaného nadhledu a dynamické zábavy, jakou předvedla malá chajda v lesích, ale pokud si k srdci vezmou přinejmenším to, že schémata mohou sloužit jako výchozí bod pro zábavné uchopení žánru, bude horor a s ním i svět zachráněn. (21.06.2012)

Raimi na koksu pro 21. století. Tam, kde většina tvůrců končí (variace na Pátek třináctého #3789), se parta kolem Wheddona teprve rozjíždí. Film, který permanentně nabízí humor mezi řádky a nakonec se rozkročí na úplně všechny strany, kam až mu to žánrový rozsah potenciálně může dovolit (jen jedna věc mi chyběla, ale na licenci mého nejoblibenějšího vesmírného monstra už asi chechtáky v rozpočtu nezbyly). Hodně upřímný zásek do hororové pažby, film s obrovským nadhledem a fakt hluboká studnice fanouškovských nápadů. Ve světle vypravěčské odvahy padají všechny škatulky i bariéry a scénář skoro pořád kráčí o krok dva před divákem. Weddonovi teď zřejmě sežeru všechno a hlavně už nemám strach, že by tým Avengers nenaplnil nerdovská očekávání. (14.04.2012)

Výborná parodie na všechna klišé, která jen v hororech můžete najít. Je sice pravda, že mě to na začátku moc nechytlo a říkala jsem si, že je to pěkná kravina, ale pak se to rozjelo, nabralo na obrátkách a nešlo dělat nic jiného, než fandit zhulenci - to byl prostě borec. Navíc konec byl vlastně dost nečekaný a vtipný a vůbec jsem byla hodně spokojená. V rámci žánru asi to nejlepší, co jsem viděla, škoda toho pomalého a nezáživného rozjezdu. (19.07.2013)

Jsem ten divák, který v tomto nenašel zdaleka to, co většina dnešních hororových nadšenců. První polovina nic moc, vykrádačka klasik, chata v lese, teenagerské téma atd. Divák sice od začátku tuší, že s celým filmem není něco "krapítek" v pořádku, ale nějak nejde poznat a odhadnout co. A pak to příjde ... Druhá polovina je sice fakt jízda, ale nic, zo by zde nebylo ... Film třeba evidentně čerpá z klasiky Waxworks (1988) a dalších "přenosových" srandiček. Je to vlastně taková kombinace Kostky (a jejích pokračování) a Waxwork (1997). Takže revoluce se nekoná, triky jsou nenápadité, příšerky počítačové a ne příliš kvalitní, humor umělý ... Dobře se na to dívá samozřejmě, ale je to taková pohodovka, i když ten "průjezd výtahem" je fakt pecka!! Ale jinak krásný průměr, revoluce příště ... možná ve dvojce ... ;-) (24.08.2012)

Evil Dead meets Příšerky s.r.o. a pak přijde něco, co tu ještě nebylo. Teda bylo, ale ne tak hezky pohromadě.. Bez kladívka z Baumaxu poloviční Thor, lechtivý cynismus, břitký vtip, velmi nízká pravděpodobnost sequelu a profesionální poker s klišé. Whedon s Goddardem rozdají karty ke hře, kterou dobře znáte, občas vás znejistí divnými zvuky jako by padajících kuželek a pak najednou zjistíte, že nehrajete karetní hru, ale že sedíte na konci navoskované dráhy a letí na vás bowlingová koule plná věcí, prostřednictvím kterých by chtěl naposledy vydechnout každý hororový fajnšmekr. No mně na seznamu ještě scházeli Černý mlynář z Čarodějova učně a blonďatý čertík Kevin McCallister, kterého rodiče úmyslně zapomínají doma, aby měli klidnou dovolenou, ale nemůžu mít všechno, že jo.. „Do NOT read the Latin!“ (17.05.2012)