Mary a Max

Loser jako že si to někdo v životě vážně vylosoval na prd. Mary a Max se tak dlouho hledali, až na sebe zbyli. Mizérie dvou lidí, kteří na životní cestě ztroskotali už na začátku, ale přesto se statečně v těch sračkách všedního dne snažili ne jen plavat, ale plavat s grácií, humorem, láskou a aspergerem. (18.10.2014)

Po malých jednohubkách (Uncle, Brother, Cousin) Adam Elliot ponúka väčšie sústo. Síce neohuruje koloritom, ani tradičnou ingredienciou ("okúkanou plastelínou"), no chutí vďaka správne zvolenému pomeru nosných prísad - hudba, minimalizmus, symbolika, pointa, emócie. Pracuje so symbolikou farieb, so všetkými odtienmi šedej a hnedej, sem tam malý energizujúci prvok, ktorý v komunikačnej línii strašne veľa znamená....a tak vzniká hravá plastelínová animácia, kde charaktery postáv definujú farby a ich odtiene, tvary a ich obmeny, citlivá komunikácia všemožnými výrazovými prostriedkami..je to také osobné, komorné, filmársky empatické a milé. (26.03.2010)

neviděl jsem zatím ani jeden Elliotův kraťas, takže nemůžu (aspoň zatím) posuzovat, jak moc tento film pouze rozvíjí některý z nich. Hlavně tedy toho Harvieho. A možná je to dobře, protože absolutně nezasažen jeho stylem příběhů i stylem režie jsem si mohl film bez jakéhokoliv problému užít. A že jsem si ho užil. Vůbec nechápu jak jsem ho mohl tak dlouho přehlížet, neboť teď mám vážné obavy o Vzhůru do oblak, který byl doposud mým nejlepším animákem roku 2009. I když možná se tento film ani nedá pokládat za klasický animák, protože vůbec neuznává většinu jejich pravidel, chybí jakýkoliv hluchý dětinský moment a k tomu je film plastelínový, což ho taky odlišuje. Skvělá práce s postavami, pečlivě skládané dopisní monology, úžasný příběh o přátelství, pocitech zmaru a osamění, černý a až absurdní humor, v neposlední řadě pak dobrý soundtrack a Seymour Hoffman, který si Maxe bezesporu užívá, dělají z tohoto filmu zvláštní a perfektní příběh, který přes všechno zlo, kterým se musí hrdinové prodírat, v sobě skrývá jakýsi optimismus a naděje. Na konci jsem byl dojat a uchvácen, jak někdy takovýto "malý" a neznámý film může na člověka zapůsobit. Opravdu zvláštní. PS: a málem bych zapomněl, samozřejmě můj oblíbený aspekt mnoha filmů a několika seriálů - vypravěč - taky úžasně formuje zajimavost Mary a Maxe. Jeho trefné poznámky a popisy dobře doplňují Maxův skepticismus a neustálý pesimismus. U Mary zase její neštastné mládí s nepříliš štastným dospíváním a dospělostí. PPS: I have never used a condom aneb krátká ukázka pro ty, kteří se na to z nějakého šíleného důvodu chtěj dívat s dětmi :-)) PPPS: deprese se nedostavila, spíše radost a úžas, a pak ten pocit, který mně okamžite chytne, když shlédnu nějaký film, kterému pak dám 5 hvězd a 100% ;-) (20.10.2010)

Anekdotické a černočerně morbidní jádro Harvie Krumpeta roztažené na celovečerní formát a trochu naředěné infantitilitou. Náznakům samoúčelnosti, lacinosti a nastavované kaše se Elliot bohužel nevyhnul, ačkoli i tentokrát atmosféra i postavy snadno zalezou pod kůži. Mary a Max patří mezi nejpodivnější animáky, jaké kdy uvidíte. Výtvarná stránka jen posiluje deformovanost a psychózu hlavních postav, o to krásnější je pozorovat, jak film produkuje čisté a pozitivní emoce. Škoda občasného opakování a nadbytečné výmluvnosti. (14.08.2009)

Nebudu tady nijak zastírat, že Mary a Max je od začátku až do konce jeden velký citový kalkul. Od barevného ladění (šedá pro neosobní a nelidský NY, sepiová pro zpátečnickou a citový a osobnostní rozvoj potlačující Austrálii), přes hudbu perfektně dokreslující jednotllivé momenty (Prokofievův Op. 64 by udělal drama asi i z dětského večerníčku) až po samotnou tragičnost postav, která je pro citlivého diváka vždy umně vyvážena lehkým příslibem naděje do budoucna. Stejně jako Elliotův předchozí počin je i M&M o samotě, odcizení a smíření, ovšem tentokrát je to formou lehce rozvleklejší a mnohem méně údernou. Ve chvílích, kdy by stačil čistě jen obraz se Elliot bohužel uchyluje k patetickému a nemístně deskriptivnímu vypravěči. I přes to všechno ale nemohu říci, že by mě křehké přátelství Maxe a Mary nechalo chladnou. Právě naopak... Přišlo režisérem krutě naplánované Que sera sera a vešekeré mé pokusy o chladný analytický přístup se rozplynuly do ztracena. Ještě teď mám chuť vzít Zlaté stránky, zabodnout do nich prst a... (19.11.2009)