Mary and Max
Mary a Max
Režie:
Adam ElliotScénář:
Adam ElliotHudba:
Dale CorneliusHrají:
Toni Collette, Philip Seymour Hoffman, Eric Bana, Barry Humphries, Bethany Whitmore, Christopher Massey, Julie Forsyth, Alf Klimek, Melanie CoombsObsahy(1)
Dvě rozdílné povahy, dva rozdílné osudy a půlka světa spojuje tento animovaný příběh, který vypráví o přátelství dvou zcela odlišných lidí, kteří se znají jen prostřednictvím svých dopisů. Mary Daisy Dinkle, baculaté osmileté holčičky žijící na předměstí australského Melbourne a Maxe Horowitze, velmi obézního čtyřiačtyřicetiletého Žida žijícího v pulsujícím New Yorku, trpícího Aspergerovým syndromem. Film sleduje Maryino dospívání a Maxův přechod ze středního k pozdnímu věku a objevuje mezi nimi silné pouto, které překoná o hodně víc než obvyklé kamarádské vzestupy a pády. Mary a Max nás vedou cestou neobyčejného přátelství, které musí čelit autismu, taxidermii, psychiatrii, alkoholismu, obezitě, kleptománii, sexuálním rozdílům, důvěře, kopulujícím psům, náboženským rozdílům, agorafobii a mnoha dalším životním překvapením. Celovečerní animovaný film MARY A MAX byl poprvé uveden na filmovém festivalu Sundance v roce 2009. Tento film autora a režiséra Adama Elliota produkovala Melanie Coombs a postavičky namluvili Toni Collette (Mary), Philip Seymour Hoffman (Max), Barry Humphries (Vypravěč) a Eric Bana (Damien). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (938)
OUTSTANDING!_______ [Introduction vs. Spoilers] Australia=> Osemročná MARY Daisy Dinkles s hnedým znamienkom na čele je dievčatko, ktoré vždy chcelo mať kamaráta čo by ju vozil na chrbte. Avšak Iba "Noblíci" (napodobeniny postavičiek z jej obľúbeného seriálu vyrobené z mušlí, orechov, strapcov, vylovených piatočných odpadkov) sú spolu s kohútom Ethelom jej jediným spoločníkom. Má rada sladené kondenzované mlieko priamo z plechovky a taktiež má indikátor nálady, ktorý našla v krabici s vločkami. Jej láskou je koktavý Popodopolous, chcela by žiť na hrade v Škótsku, mať deväť detí, dve kačky a psa Kevina. Otec Noel má záľubu vo vypchávaní mŕtvych vtákov, pracuje v továrni na pricvakávanie nitiek k čajovým vreckám a môže mať čaju koľko len chce. Jeho potomok rád ten s názvom "Earl Grey". Dedo Ralph smradľavý ako nakladaná cibuľa, člen Frankstonských ľadoborcov dráždi svoje bradavky v studenej vode a praví, že deti sa nachádzajú na dne pivového pohára. Matka Vera pri pečení rada počúva kriket a ucucáva sladkasté Sherry. Sused Len Hislop nemá nohy a trpí homofóbiou. MARY v knižnici prezerá Zlaté stránky a ako čas plynie, rastie do výšky..._______ New York=> Štyridsaťštyri ročný ateista MAX Jerry Horowitz, takisto obľubuje "Noblíkov" pretože žijú v presne vykreslenom a prepojenom spoločenskom usporiadaní, v neustálom súlade. Je členom anonymných prejedačov a má rád čokoládové hot dogy. Má svoju verziu ako sa rodia deti, päť dobre znejúcich slov (mazanie, brundibár, Vladivostok, banán, varle), upravený jedálny lístok: Pondelok-Glickove zemiakové placky, Utorok-Židovský slížový zákusok, Streda-Kapitánové slané rybie prsty, Štvrtok-Yentlove syrové kapsičky, Piatok-Kuracie nugety, Sobota (vlastné recepty)-Špagetové burgery alebo hydina s Coca-Colou. Zbiera vajgle, vsádza v lotérií a nikdy nepoužil kondom. Medzi jeho kamarátov patrí: ryba Henry (8.,9.,10.,), slimáky pomenované po slávnych vedcoch (Einstein, Newton, Hawking), papagáj menom Keks, jednooký kocúr Hal a napokon imaginárny pán Ravioli, ktorý len sedí v kúte a číta si. Suseda Ivy je tiež ateistka, varí dobrú nedeľnú polievku, ale je čiastočne slepá a občas v pokrme zanechá vlas. MAX otvára obálku a časom, rastie do šírky..._______Magická prízračnosť farieb a tvarov, všímavé detailné puntičkárstvo, chôdza po tenkom ľade, kde jeden breh tvorí smútok a druhý radosť, pravdivé a čo viac prirodzene emotívne vyrozprávanie sa asi fakt najlepšieho animátora akého som doposiaľ mal možnosť spoznať. Adam Elliot obchádza letargiu veľkým oblúkom a expresionistickým prútikom predostiera puto neobvyklého priateľstva, ktoré nemá konca kraja. Poviedkový hlas šteboce obšírne, niekedy až samoúčelne ale predovšetkým poeticky a rozprávkovo. Dale Cornelius nôti symfonicky čisté kryštály a dodáva tak celku účinný support. Ostatné si odkryte sami, stojí to zato. Ja som ohromený a už sa neviem dočkať ako "MARY AND MAX" raz pustím svojmu synovi/dcére... ()
Nebudu tady nijak zastírat, že Mary a Max je od začátku až do konce jeden velký citový kalkul. Od barevného ladění (šedá pro neosobní a nelidský NY, sepiová pro zpátečnickou a citový a osobnostní rozvoj potlačující Austrálii), přes hudbu perfektně dokreslující jednotllivé momenty (Prokofievův Op. 64 by udělal drama asi i z dětského večerníčku) až po samotnou tragičnost postav, která je pro citlivého diváka vždy umně vyvážena lehkým příslibem naděje do budoucna. Stejně jako Elliotův předchozí počin je i M&M o samotě, odcizení a smíření, ovšem tentokrát je to formou lehce rozvleklejší a mnohem méně údernou. Ve chvílích, kdy by stačil čistě jen obraz se Elliot bohužel uchyluje k patetickému a nemístně deskriptivnímu vypravěči. I přes to všechno ale nemohu říci, že by mě křehké přátelství Maxe a Mary nechalo chladnou. Právě naopak... Přišlo režisérem krutě naplánované Que sera sera a vešekeré mé pokusy o chladný analytický přístup se rozplynuly do ztracena. Ještě teď mám chuť vzít Zlaté stránky, zabodnout do nich prst a... ()
Když vám ohyzdná plastelínová figurka s naprostou grácií a břitkým sarkasmem naservíruje do xichtu, jak to tady v podstatě všechno stojí za hovno, máte chuť pustit si pro rozptýlení něco o rakovině anebo plyn... Tento až kýčovitý animák posouvám svým dětem s výchovným komentářem: "Tak takhle to může vypadat, když budete srát tatínka." ()
Chtěla jsem napsat, že to byla animace nehezká, ale musela jsem to smazat. Animace byla geniální a v kombinaci s Daleovou hudbou mě Mary a Max zasáhli rovnou do srdce. Ze začátku jsem nevěděla do čeho jdu a jestli vydržím tu hoďku a půl. Popravdě jsem si ani nevšimla, jak rychle ten čas uběhl. Neobyčejný lidský příběh dvou přátel, kteří se znají jen z dopisů. Nečekejte žádné happy endy, i když je děj podaný komicky. Je to hlavně drama, skutečné a bez pozlátka. Spousta maličkostí vás tady rozesměje, ale opět si člověk uvědomí, jak moc je to pravda. Poslední část filmu a jeho konec mě dostal asi ze všeho nejvíc. Jsem opravdu ráda, že mě můj chodníček k tomuto skvostu dovedl. ()
Galerie (42)
Photo © Bioscop
Zajímavosti (35)
- Veškeré početní příklady, které se ve filmu objeví, vycházejí špatně. (Alqarin)
- První film Adama Elliota, kde se objevují hned dvě hlavní postavy. (Dodmund)
- Kočičí útulek, kterému Ivy věnuje své peníze, nese svůj název po T.S. Eliotovi. Ten je autorem knihy „Old Possum's Book of Practical Cats“ z roku 1939, která posloužila jako předloha pro vytvoření muzikálu „Cats“. (ČSFD)
Související novinky
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Animák, který mě svým vnějškem odrazoval a který rozhodně patří mezi nejzvláštnější animované snímky, které jsem kdy v životě viděl. Důležité je ale zmínit ještě jednu věc- Dětem určitě nepouštět! Mary a Max je první (a prozatím to tak i zůstává) celovečerní animák tvůrce Adama Elliota, jehož krátké animované snímky jsou hodně specifické, k jejich ne vyloženě hezkému stylu musíte přijít na chuť a přesto by se tyhle animované kraťasy určitě měli dočkat pozornosti. Elliot vytváří tak trochu dospělejší animáky, kde předvádí tak trochu specifický humor, jeho postavy jsou v podstatě jednoduché a především jsou jeho filmy osobní a inspiraci pro ně sbírá kolem sebe a svých známých/blízkých. Jeho kraťasy poté celkově slavili úspěch (došel si pro ceny na Sundance, v Berlinale a dokonce i na Oscarech) a bylo tak otázkou času, než dostane Elliot příležitost natočit svůj první celovečerní animák- Mary a Max. Mary a Max je jedním z nejoriginálnějších animáků, který upoutá už Elliotovou specifickou animací a zároveň neskutečně silným scénářem. Náhodou 8-letá holčička z Austrálie vyhledá adresu jednoho náhodného muže z New Yorku a pošle mu dopis, aby se ho zeptala zda i v USA se děti rodí z půllitru piva jak se dozvěděla od svého dědečka a to odstartuje jedno velmi zvláštní přátelství dvou věkově odlišných a přesto podobných lidí, kteří se navzájem baví o svých problémech, snaží si navzájem pomoct a žijí ve velmi hnusném světě. Tomu napomáhá i fakt, že Elliott se cíleně snaží animovaný svět očividně vytvořit co nejošklivější svět, aby ještě více zapadl do celé atmosféry filmu. Přesto máte pocit, že stop-motion animace je na vrcholné možné úrovni a ten fakt, že to celé nevypadá zrovna přikrášlené skutečně jen slouží k tomu, abychom příběh téhle velice zvláštní dvojice, co nejvíce vnímali jejich očima. Pomáhá to i v tom ohledu, že i přes objevené přátelství a snaha o zlepšení vlastních životů k definitivní nápravě zcela nedojde a takové finále rozhodně neskončí klasickým Happy Endem. O to více se tak potvrzuje, že tohle skutečně není pohádka a Elliotův celovečerák je jednoduše točen pro dospělé diváky. Elliottova animace možná není ´´ nejhezčí´´, s designem postaviček si ale hodně vyhrál. Přece jen mám k jeho stylu animace pár menších výhrad, jde ale jen o detaily, které jinak dokazuji, že Elliott je schopný tvůrce, který navíc točí přesahová animovaná díla. A to neznamená přesahová v podobné formě jako takový Pixar. Spíš přesahová ve své vlastní bublině, kde jde mnohonásobně více za hranu než právě lidé u Pixaru. Elliotův animák má parádní vizuální nápady, velmi vtipné gagy a občas přece jen bere zpátečku a uvádí věci, které si divák snadno domyslí. Jen mě zamrzelo, že se Mary a Max zrovna dvakrát nevyhnul infantilnějším pasážím, které mi k celému tónu filmu vlastně zase tak nesedli. Těch infantilních přeskoků ale na druhou stranu není zase tak moc. Pořád jsem se nezbavil pocitu, že by šlo vlastně většinu děje Mary a Max osekat a celé by se to tak možná vešlo do kratší verze, klidně i do 30-minutového kraťasu. Ten specifický styl a humor se mi vlastně někdy v průběhu okoukal a samotná zápletka se vydala trochu jiným směrem, než jsem čekal a není to zrovna dvakrát ideální směr. Vlastně celkově mi přišlo, že po první vydařené polovině Elliotovy trochu došly síly a ukázalo se, že jeho celovečerní debut očividně točil člověk, který neměl dosud s celovečerním animákem zkušenost. Přesto ale jeho animák cením a vzhledem k tehdejšímu finančnímu neúspěchu se dá čekat, že podobných inovativních vyspělých animovaných filmů nebude vznikat v dohledné době tolik. A vlastně mě to i přes ty drobné výhrady mrzí. Philip Seymour Hoffman, Toni Collette, Eric Bana, Barry Humpries i Bethany Witmore za mikrofonem předvedli famózní výkony, které navíc Elliotovým loutkám dodávají duši. Celý vizuální podání filmu poté možná není na první pohled nejhezčí, k celé atmosféře a tónu filmu ale sedí tak moc, že je jednoduše radost přece jen tenhle animák vidět. A soundtrack Dalea Corneliuse je překrásný! Důležité je ale skutečně vědět jednu věc- Animovaný kabátek skrývá hodně depresivní podívanou, která není pro každého a je velmi snadné tento animák odsoudit. Jenomže přece jen se v Mary a Max skrývá silně unikátní zážitek, který stojí za vidění. Je to minimálně originální a v mnoha ohledech skutečně zábavné. Zároveň ale skutečně v mnoha ohledech chytré a o to více chvílemi zamrzí skluz k infantilitě. Unikátnost tohohle animáku to ale přeci jen nesmaže. () (méně) (více)