Mary a Max

Nebýt normální je normální. Celovečerní debut obrazotvorně i literárně (film má obrovský knižní potenciál) nadaného Adama Elliota sice nic nového nekonstatuje, ale skrze univerzální pravdy v něm k sobě nacházejí cestu postavy natolik nekonvenční, že jsem měl neustále dojem něčeho nového a jedinečného. Třebaže asi ne natolik nového a jedinečného jako ti, kdo neviděli Elliotovy kraťasy, zejména Harvieho Krumpeta, jakousi zeštíhlenou verzi Mary a Maxe pro televizní obrazovky. Kde to jde a jak jen to rozpočet umožňoval, využívá Elliot lákadel „velkých“ filmů (přeostřování, komplikované manévry „kamery“, užití známé, nepůvodní hudby). Pro potěchu oka, zvlášť toho všímavého, byla přidána rovněž řada vtipných, občas vtipně nechutných detailů. Úmyslné nelíbivá, leč stejně jako hrdinové „svá“ animace nesedne každému a nejméně pravděpodobně dětskému divákovi. Na něj tahle melancholická tragikomedie ostatně necílí. S morbidní nadsázkou je nahlíženo na tak vážná témata jako alkoholismus, duševní poruchy, smrt (co nebožtík, to kandidát na Darwinovu cenu). Ale namísto depky se v – nikoliv jednostranně pozitivním – závěru dostavil onen fajn pocit, který dlouho nedokážete dostat z hlavy a marně pro něj hledáte slova. Nechávám tedy prstomluvy a jdu zkusit tu čokoládu v rohlíku. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, Mahalik, czejny, Gereth, Ještěřák (06.02.2010)

90%. Mary a Max je asi prvy animak tohto typu, ktoremu som vedel prist konecne na chut, pretoze mam problem s animakmi typu WALLACE & GROMIT: PROKLETI KRALIKODLAKA (2005), MRTVA NEVESTA od Tima Burtona (2005) alebo od neho aj UKRADENE VANOCE (1993). Ja uznavam, ze je s tym spusta prace, ze tvorcovia su kreativni a vedia podat pribeh aj humorne, ale nic ma nezaujalo az tak, ako prave Mary a Max a mozno to bolo aj tym pribehom, ktory sa zaklada na skutocnej udalosti a je vlastne aj o zivote obycajnych ludi, ktory bol aj vesely, ale aj smutny, pacila sa mi tu aj klavirna hudba a dostal ma hlavne ten zaver. Ani neviem, co mi brani dat piatu hviezdicku, avsak teraz aj chapem, preco sa tento film ocitol v topke IMDb najlepsich filmov. _________ Toni Collette - (Mary Daisy Dinkle) +++ Philip Seymour Hoffman - (Max Jerry Horovitz) +++ Eric Bana - (Damien) +++ Barry Humphries - (Vyprávač) +++ Bethany Whitmore - (Malá Mary) +++ Renée Geyer - (Vera) +++ (04.02.2011)

OUTSTANDING!_______ [Introduction vs. Spoilers] Australia=> Osemročná MARY Daisy Dinkles s hnedým znamienkom na čele je dievčatko, ktoré vždy chcelo mať kamaráta čo by ju vozil na chrbte. Avšak Iba "Noblíci" (napodobeniny postavičiek z jej obľúbeného seriálu vyrobené z mušlí, orechov, strapcov, vylovených piatočných odpadkov) sú spolu s kohútom Ethelom jej jediným spoločníkom. Má rada sladené kondenzované mlieko priamo z plechovky a taktiež má indikátor nálady, ktorý našla v krabici s vločkami. Jej láskou je koktavý Popodopolous, chcela by žiť na hrade v Škótsku, mať deväť detí, dve kačky a psa Kevina. Otec Noel má záľubu vo vypchávaní mŕtvych vtákov, pracuje v továrni na pricvakávanie nitiek k čajovým vreckám a môže mať čaju koľko len chce. Jeho potomok rád ten s názvom "Earl Grey". Dedo Ralph smradľavý ako nakladaná cibuľa, člen Frankstonských ľadoborcov dráždi svoje bradavky v studenej vode a praví, že deti sa nachádzajú na dne pivového pohára. Matka Vera pri pečení rada počúva kriket a ucucáva sladkasté Sherry. Sused Len Hislop nemá nohy a trpí homofóbiou. MARY v knižnici prezerá Zlaté stránky a ako čas plynie, rastie do výšky..._______ New York=> Štyridsaťštyri ročný ateista MAX Jerry Horowitz, takisto obľubuje "Noblíkov" pretože žijú v presne vykreslenom a prepojenom spoločenskom usporiadaní, v neustálom súlade. Je členom anonymných prejedačov a má rád čokoládové hot dogy. Má svoju verziu ako sa rodia deti, päť dobre znejúcich slov (mazanie, brundibár, Vladivostok, banán, varle), upravený jedálny lístok: Pondelok-Glickove zemiakové placky, Utorok-Židovský slížový zákusok, Streda-Kapitánové slané rybie prsty, Štvrtok-Yentlove syrové kapsičky, Piatok-Kuracie nugety, Sobota (vlastné recepty)-Špagetové burgery alebo hydina s Coca-Colou. Zbiera vajgle, vsádza v lotérií a nikdy nepoužil kondom. Medzi jeho kamarátov patrí: ryba Henry (8.,9.,10.,), slimáky pomenované po slávnych vedcoch (Einstein, Newton, Hawking), papagáj menom Keks, jednooký kocúr Hal a napokon imaginárny pán Ravioli, ktorý len sedí v kúte a číta si. Suseda Ivy je tiež ateistka, varí dobrú nedeľnú polievku, ale je čiastočne slepá a občas v pokrme zanechá vlas. MAX otvára obálku a časom, rastie do šírky..._______Magická prízračnosť farieb a tvarov, všímavé detailné puntičkárstvo, chôdza po tenkom ľade, kde jeden breh tvorí smútok a druhý radosť, pravdivé a čo viac prirodzene emotívne vyrozprávanie sa asi fakt najlepšieho animátora akého som doposiaľ mal možnosť spoznať. Adam Elliot obchádza letargiu veľkým oblúkom a expresionistickým prútikom predostiera puto neobvyklého priateľstva, ktoré nemá konca kraja. Poviedkový hlas šteboce obšírne, niekedy až samoúčelne ale predovšetkým poeticky a rozprávkovo. Dale Cornelius nôti symfonicky čisté kryštály a dodáva tak celku účinný support. Ostatné si odkryte sami, stojí to zato. Ja som ohromený a už sa neviem dočkať ako "MARY AND MAX" raz pustím svojmu synovi/dcére... (17.01.2010)

Chtěla jsem napsat, že to byla animace nehezká, ale musela jsem to smazat. Animace byla geniální a v kombinaci s Daleovou hudbou mě Mary a Max zasáhli rovnou do srdce. Ze začátku jsem nevěděla do čeho jdu a jestli vydržím tu hoďku a půl. Popravdě jsem si ani nevšimla, jak rychle ten čas uběhl. Neobyčejný lidský příběh dvou přátel, kteří se znají jen z dopisů. Nečekejte žádné happy endy, i když je děj podaný komicky. Je to hlavně drama, skutečné a bez pozlátka. Spousta maličkostí vás tady rozesměje, ale opět si člověk uvědomí, jak moc je to pravda. Poslední část filmu a jeho konec mě dostal asi ze všeho nejvíc. Jsem opravdu ráda, že mě můj chodníček k tomuto skvostu dovedl. (14.09.2015)

milá mary, milý maxi (ale i vy ostatní)... nemám sbírku noblíků, nemám rybičku ani kohouta, nemám (snad) žádnou duševní poruchu, nemám na čele žádné mateřské znaménko, nemám doma psací stroj ani valium, nikdy jsem nejedl čokoládu v rohlíku, nechodím na schůzky anonymních žroutů, nemám doma sherry na vaření (což musím napravit) a nemám souseda s agorafóbií (aspoň myslím)... přesto mě váš křehký, nápaditý příběh pobavil a dojal zároveň, jste jako amélie a forrest, jenže animovaní, ale s podobně dobrou hudbou v zádech... věřím, že si k vám zase jednou najdu cestu! 90% (02.03.2011)