Mary a Max

Celosvětově divácky úspěšný film. Smutná animovaná komedie o neobvyklém dopisovacím přátelství vysmívané osamělé dívenky a výstředního obézního sociopata plná břitkého černého humoru, hnědé a černé barvy a psychických poruch. A taky zde máme nějaké mrvé rybičky se jmény Jindřich IX. a další Jindřichy, preparované mrtvé ptáky, mrtvé mateřské i manželské vztahy, kočku se zápachem z úst a vystřeleným okem, ... "Svět mi připadá velice chaotický, jelikož přemýšlím věcně a logicky." Trailer: http://www.csfd.cz/film/253387-mary-a-max/videa/ (13.11.2011)

neviděl jsem zatím ani jeden Elliotův kraťas, takže nemůžu (aspoň zatím) posuzovat, jak moc tento film pouze rozvíjí některý z nich. Hlavně tedy toho Harvieho. A možná je to dobře, protože absolutně nezasažen jeho stylem příběhů i stylem režie jsem si mohl film bez jakéhokoliv problému užít. A že jsem si ho užil. Vůbec nechápu jak jsem ho mohl tak dlouho přehlížet, neboť teď mám vážné obavy o Vzhůru do oblak, který byl doposud mým nejlepším animákem roku 2009. I když možná se tento film ani nedá pokládat za klasický animák, protože vůbec neuznává většinu jejich pravidel, chybí jakýkoliv hluchý dětinský moment a k tomu je film plastelínový, což ho taky odlišuje. Skvělá práce s postavami, pečlivě skládané dopisní monology, úžasný příběh o přátelství, pocitech zmaru a osamění, černý a až absurdní humor, v neposlední řadě pak dobrý soundtrack a Seymour Hoffman, který si Maxe bezesporu užívá, dělají z tohoto filmu zvláštní a perfektní příběh, který přes všechno zlo, kterým se musí hrdinové prodírat, v sobě skrývá jakýsi optimismus a naděje. Na konci jsem byl dojat a uchvácen, jak někdy takovýto "malý" a neznámý film může na člověka zapůsobit. Opravdu zvláštní. PS: a málem bych zapomněl, samozřejmě můj oblíbený aspekt mnoha filmů a několika seriálů - vypravěč - taky úžasně formuje zajimavost Mary a Maxe. Jeho trefné poznámky a popisy dobře doplňují Maxův skepticismus a neustálý pesimismus. U Mary zase její neštastné mládí s nepříliš štastným dospíváním a dospělostí. PPS: I have never used a condom aneb krátká ukázka pro ty, kteří se na to z nějakého šíleného důvodu chtěj dívat s dětmi :-)) PPPS: deprese se nedostavila, spíše radost a úžas, a pak ten pocit, který mně okamžite chytne, když shlédnu nějaký film, kterému pak dám 5 hvězd a 100% ;-) (20.10.2010)

Po malých jednohubkách (Uncle, Brother, Cousin) Adam Elliot ponúka väčšie sústo. Síce neohuruje koloritom, ani tradičnou ingredienciou ("okúkanou plastelínou"), no chutí vďaka správne zvolenému pomeru nosných prísad - hudba, minimalizmus, symbolika, pointa, emócie. Pracuje so symbolikou farieb, so všetkými odtienmi šedej a hnedej, sem tam malý energizujúci prvok, ktorý v komunikačnej línii strašne veľa znamená....a tak vzniká hravá plastelínová animácia, kde charaktery postáv definujú farby a ich odtiene, tvary a ich obmeny, citlivá komunikácia všemožnými výrazovými prostriedkami..je to také osobné, komorné, filmársky empatické a milé. (26.03.2010)

Omnoho viac ako komédia, je toto čistá melanchólia s prvkami depresie či pesimizmu. Je však natoľko milo podaná, že nemôžem inak iba skonštatovať, že toto je za poslednú dobu jeden z najlepších "animákov" pre dospelých, aký som kedy videl. Pre deti vzhľadom k poňatiu absolútne nevhodný, generácia "násťročných" ho vzhľadom k záujmom či zmýšľaniu taktiež len sťažka pochopí. Navyše ani neverím, že by ich to vôbec mohlo baviť ... (25.11.2016)

Velký duch kritického tónu nesoucího se příjemným příběhem dvou osamocených lidiček, kteří chtějí a mají co říct světu, ale říkají to jen sobě a přitom jim svět uniká... Vše v tomto dílku má svůj smysl, zrůdnost animovaných postaviček i okolního světa, vystavění příběhu a opravdu humorný a trefný text. Velmi mile mne snímek překvapil a zapisuji si jej navždy do kolonky "The best"... (18.09.2011)