Mary a Max

Vedle nadšenců, kteří se na film podívají, protože se chtějí dozvědět něco nového o vesmíru a tak podobně, by po Mary a Maxovi měli sáhnout i zábavní společníci. Jako zásobárna chytrých nebo vtipných poznámek do osvícené společnosti je tento film nedocenitelný. Téměř v každé scéně lze najít informace, kterými vyplníte trapné ticho mezi objednávkami pití; mám zde na mysli drobné perly typu: „Vajgly jsou špatné, protože se odplavuji do moře, ryby je kouří a stávají se závislé na nikotinu.“ nebo „Dr. Bernard Hazelhof říká, že bys neměla vážit víc než tvá lednička." Aby to měl společník ještě snazší, uvozuje Elliot každou postavu jedním až dvěma citáty či bonmoty. Dohromady to dává zhruba 90 vtipných glos o ničem, což už je slušná intelektuální munice. Pochopitelně, pokud nepatříte mezi dobré společníky, můžete film z tohoto hlediska považovat za zbytečně přetížený ornamenty. (18.01.2010)

Jeden z mála animáků, který není určený pro děti. Adam Elliot je zajímavý tvůrce s originálními a hlavně hravými nápady, takže není nouze o nevšední situace, dialogy… prostě vše na tomto filmu je opravdu jiné, nevšední. A i když Mary and Max není zrovna pozitivní film, tak vám rozhodně nepřivodí depku, spíše si řeknete, že jste už hodně dlouho nic podobného neviděli a od filmu budete (i přes jeho konec) odcházet v dobré (ne skvělé, ale jen tak nějak dobré) náladě. A takovéhle originální filmy mám moc rád. 80 %. (07.12.2012)

Život v kostce dvou labilních aspiků, lemovaný instantními pořekadly a lidovými pravdami. Tak nějak přímo, až prvoplánově podávané kondenzované mléko s časem ztrácí říznou chuť a málem začne nudit. Trošku horská dráha, kdy nahoru táhne audiovizuál, cynismus a sympaticky jednoduchý Max, dolu pak fascinace infantilními intermezzy, repetitivnost hýřící stereotypy a nijak uvěřitelná Mary. Jedna věc mě ale zarazila. Člověk asi někdy potřebuje banálním sdělením dostat přímou na solar. Možná opravdu právě proto prapůvodně vznikaly otravné putovní maily. Odpouštím ti proto, že nejsi dokonalá. Tahle věta mi protáhla nějakou ucpanou cévku v mozku (jsou v mozku cévy?) a nad hlavou rozsvítila žárovičku. Snad se mi usídlí hluboko v nevědomí. Byla by škoda o ní přijít. Už jen za tohle sdělení film stojí. (08.08.2011)

Max a Mary spočiatku vyznieva príliš predvídavo o tom, ako sa dve podobné osoby dočkajú splnenia svojej túžby nájsť si priateľa v podobnej situácii. Scenárista, režisér a výtvarník Adam Elliot však posúva dej ďalej do Maryinej dospelosti, zasádza tvrdé rany osudu, navzdory hravej plastelínovej animácii. Šeď New Yorku kontruje hnedastej Austrálii. Mary a Max nie je film ako väčšina populárnych „animákov“ z ponuky slovenských kín, v ktorých sa rýchlym tempom striedajú gagy rôznej kvality a všetko hrá sýtymi farbami. Nepotrebuje ohurovať veľkými dobrodružstvami a nasilu mámiť divácke emócie. Nie je stavaný tak, aby čo najatraktívnejšie komunikoval s deťmi. Boduje svojou inakosťou. Líši sa výtvarnou štylizáciou, rozprávačským prístupom, prepájaním tragických motívov s komickými aj celkovou atmosférou. Čo sa animovaných filmov týka, pre mňa sa jedná o jeden z najvtipnejších filmov. (12.11.2014)

milá mary, milý maxi (ale i vy ostatní)... nemám sbírku noblíků, nemám rybičku ani kohouta, nemám (snad) žádnou duševní poruchu, nemám na čele žádné mateřské znaménko, nemám doma psací stroj ani valium, nikdy jsem nejedl čokoládu v rohlíku, nechodím na schůzky anonymních žroutů, nemám doma sherry na vaření (což musím napravit) a nemám souseda s agorafóbií (aspoň myslím)... přesto mě váš křehký, nápaditý příběh pobavil a dojal zároveň, jste jako amélie a forrest, jenže animovaní, ale s podobně dobrou hudbou v zádech... věřím, že si k vám zase jednou najdu cestu! 90% (02.03.2011)