Mary a Max

Nebudu tady nijak zastírat, že Mary a Max je od začátku až do konce jeden velký citový kalkul. Od barevného ladění (šedá pro neosobní a nelidský NY, sepiová pro zpátečnickou a citový a osobnostní rozvoj potlačující Austrálii), přes hudbu perfektně dokreslující jednotllivé momenty (Prokofievův Op. 64 by udělal drama asi i z dětského večerníčku) až po samotnou tragičnost postav, která je pro citlivého diváka vždy umně vyvážena lehkým příslibem naděje do budoucna. Stejně jako Elliotův předchozí počin je i M&M o samotě, odcizení a smíření, ovšem tentokrát je to formou lehce rozvleklejší a mnohem méně údernou. Ve chvílích, kdy by stačil čistě jen obraz se Elliot bohužel uchyluje k patetickému a nemístně deskriptivnímu vypravěči. I přes to všechno ale nemohu říci, že by mě křehké přátelství Maxe a Mary nechalo chladnou. Právě naopak... Přišlo režisérem krutě naplánované Que sera sera a vešekeré mé pokusy o chladný analytický přístup se rozplynuly do ztracena. Ještě teď mám chuť vzít Zlaté stránky, zabodnout do nich prst a... (19.11.2009)

milá mary, milý maxi (ale i vy ostatní)... nemám sbírku noblíků, nemám rybičku ani kohouta, nemám (snad) žádnou duševní poruchu, nemám na čele žádné mateřské znaménko, nemám doma psací stroj ani valium, nikdy jsem nejedl čokoládu v rohlíku, nechodím na schůzky anonymních žroutů, nemám doma sherry na vaření (což musím napravit) a nemám souseda s agorafóbií (aspoň myslím)... přesto mě váš křehký, nápaditý příběh pobavil a dojal zároveň, jste jako amélie a forrest, jenže animovaní, ale s podobně dobrou hudbou v zádech... věřím, že si k vám zase jednou najdu cestu! 90% (02.03.2011)

Ty věci lidský zas... Jsme hlína, jsme plastelína... Ach! . . . Jsem písek, v Poušti vyprahlý! Ještě že je pitek, můžu se jít opít. Mezi lidi zas, samosebou vybraný... %-] . . . Qué sera... - - - - - (Poprvé viděno 16.9.2011 na pátečním >plastelínovém prostoru< , hodnocení 6909., komentář zde marný jako pětistýsedmdesátý - 16.9.2011) (16.09.2011)

Fenomenální australský animátor Adam Elliot rozvedl svůj Oskarem oceněný krátkometrážní příběh Harvieho Krumpeta, mírně ho modifikoval a rozvinul a vznikl tak nádherný celovečerní (v takovém rozsahu jeho první) film o Harvieho reinkarnacích. Mary Daisy Dinkle a Max Horowitz jsou opět tak trochu jiní lidé, místo cigaret je trápí čokoláda a alkohol, oba jsou tak zoufale sami, že jejich přátelství musí být navázáno přes půlku světa, ale možná právě proto je tak neobyčejné. Adam Elliot využívá až expresionistickou poetiku a svět jeho animovaných postav je hodně morbidní, svět Mary Daisy Dinkleové navíc hodně připomíná animovanou obdobu světa Jeunetovy Amélie z Montmartru, a to nejenom shodně pojatým módem vypravěče. Obé staví na principu náhody a mnohdy tvůrce inscenuje věci velmi kuriózní, z obého je zřejmá fascinace (nejčastěji obskurním) detailem, leč Mary a Max popisuje přeci jenom podstatu věcí mezních, vykolejených, ponuré životy alkoholiků, loserů, psychicky narušených jedinců, přesto je výsledný dojem více než pozitivní. Nádherný, skutečně nádherný film... Podobné filmy: Harvie Krumpet (07.11.2009)

Omnoho viac ako komédia, je toto čistá melanchólia s prvkami depresie či pesimizmu. Je však natoľko milo podaná, že nemôžem inak iba skonštatovať, že toto je za poslednú dobu jeden z najlepších "animákov" pre dospelých, aký som kedy videl. Pre deti vzhľadom k poňatiu absolútne nevhodný, generácia "násťročných" ho vzhľadom k záujmom či zmýšľaniu taktiež len sťažka pochopí. Navyše ani neverím, že by ich to vôbec mohlo baviť ... (25.11.2016)